Článek
V úvodu slavnostního předávání cen Český lev, požádal moderátor Marek Eben, aby vítězové dodrželi časový limit při děkovných řečech. A oceňovaní tvůrci a tvůrkyně se toto předem domluvené pravidlo snažili dodržet. Než přišla na řadu režisérka Daria Kashcheeva.
Daria Kashcheeva je režisérka animovaných filmů a nutno dodat, že je úspěšná. Získala mnoho filmových cen včetně Studentského Oscara a další cenu si převzala v sobotu 9. 3. 2024 během slavnostního udílení Českých lvů. Mohla poděkovat a jít, jako ostatní. Jenže paní Kashcheeva se rozhodla, že všechny v sále a u obrazovek otráví jakýmsi prohlášením, které přečetla z mobilu. Záměrně píšu „otráví jakýmsi prohlášením“, protože to bylo tak strašně dlouhé, že se možná dobře míněná pointa postupně vytrácela, a nakonec se úplně ztratila ve slovech o stárnoucích vaječnících a děloze bránící v tvorbě. Dopad sdělení byl na nule. Daria četla tak dlouho, až se v éteru ozval hlas režiséra přenosu, aby skončila.
Daria Kashcheeva mimo jiné řekla: „Kdybych se rozhodla, že budu matkou a budu muset zvládat dvě směny, točit a pečovat o dítě, budu zvládat obě stejně dobře? Proč vůbec musím vybírat mezi mateřstvím a tvorbou? Jen proto, že jsem se narodila s dělohou?“
Jako někdo, kdo má za sebou dvacet dva let mateřství, během kterého jsem pracovala na plný úvazek, studovala VŠ a snažila se vybudovat si kariéru a nezávislost, bych Darie i ostatním ženám, které si kladou podobné otázky ráda řekla, že není nezbytně nutné být dokonalá. Jsou dny, kdy všechno zvládáte na jedničku s hvězdičkou a jsou dny, kdy toho máte plné zuby. To je úplně normální. Nemusíte vybírat mezi tvorbou a mateřstvím a už vůbec ne proto, že jste se narodila s dělohou. Jsou ženy, které chtějí být v domácnosti a strávit roky péčí o děti. Jsou ženy, které mají potřebu se realizovat a začnou třeba na rodičovské dovolené podnikat. Jsou ženy, které na rodičovskou dovolenou vůbec nenastoupí a o potomka se stará tatínek. Tak proč by režisérka nemohla tvořit?
Na celém tom vystoupení mi nejvíce vadí dvě věci.
První z nich je, že Daria Kashcheeva svůj projev stáhla primárně na ženy – matky ve filmové branži. O té také něco vím. Třeba to, že práce v ní je sice náročná, ale zároveň krásná a zábavná. Je to svobodomyslné prostředí a vzít si dítě na plac většinou není problém. Na placech dost často pobíhají psi a děti. Mě brával táta do práce na legendární adresu Jindřišská 16, Praha 1, 111 50 nebo na „Kavky“. Nikdo s tím neměl problém. Na natáčení jsem byla poprvé, když mi byli tři roky. A pak ještě mockrát až dodneška. Jak dneska někdo s podobnou zkušeností napsal trefně na síti X: je to cirkusácký život.
Znám to prostředí, a proto si upřímně myslím, že jednodušeji skloubí práci a mateřství žena-umělkyně než například lékařka, která skutečně nemůže na operačním sále držet v jedné ruce skalpel a v druhé chovat dítě. Policistka nebo hasička nemůže během zásahu tlačit kočárek. Pokladní si těžko posadí dítě na klín a když zrovna po pásu nejede zboží, tak ho na něm přebalí.
A druhá věc, která mě neskutečně irituje je, že jako úspěšná režisérka by měla paní Kashcheeva vědět, co znamená přímý přenos, kolik práce, úsilí a nervů to stojí celý štáb. Nemůžete stopnout, opakovat záběr nebo natahovat čas do nekonečna. A přestože musí vědět, co ta práce obnáší, prokázala Daria Kashcheeva nulový respekt kolegům a kolegyním z produkce, režisérovi, vůči všem, kteří na přenosu pracovali i ostatním oceněným. A to se nedělá. A když se to udělá, tak nemůžete čekat standing ovation.
Myslím si, že ženy a muži si mají být rovni. Mají mít stejné možnosti, stejné platy za stejnou práci, mají se rovným dílem starat o děti a domácnost. Žena může dělat kariéru, pokud chce a muž by to měl respektovat. Není povinností žádné ženy rodit děti, pokud nechce. Nemusí se vdávat. Žena není muži v ničem podřízena. Ale také si myslím, že náš boj a pomoc bychom měli spíše směřovat tam, kde jsou práva žen stále pošlapávána nebo dokonce ani neexistují. V našem světě už je to spíše na každé z nás, jak si život zařídíme. Příležitosti a možnosti máme. Možná i proto jsem nikdy nezaznamenala stížnosti například od Heleny Třeštíkové, Alice Nellis nebo Věry Chytilové a jiných dam z filmové branže.
