Článek
Když se ženě mého bratrance Lence narodil syn Lukášek, celá rodina byla u vytržení. Ostatně, bylo to opravdu vymodlené miminko, které přišlo na svět na prahu maminčiných čtyřicátých a tatínkových pětačtyřicátých narozenin. Za jeho narozením stála trnitá cesta několika potratů a pokusů o umělé oplodnění.
Velký Lukáš s námi přestal chodit na pivo a celá domácnost se začala točit kolem nového človíčka. První signály, že je v jejich stylu výchovy něco jinak, jsem tak zaznamenal až někdy v Lukáškových dvou letech. To si zrovna moje teta stěžovala své sestře, mojí mamince, že ji k Lukáškovi jeho rodiče skoro nepustí a nic co udělá, není podle jejich představ.
Malému se směly pouštět pohádky pouze v anglickém a francouzském jazyce, stejně tak je předčítat před spaním a běda, když mu babička podstrčila nějakou sladkost, to byl hned oheň na střeše, protože mohl jíst pouze správně vyváženou stravu plnou čerstvé zeleniny a kvalitních surovin.
Nedalo mi to a po dlouhé době jsem bratranci zavolal a pozval ho večer do místní hospůdky na pivo a poklábosení. No a docela jsem se nestačil divit. Lukáš mi naprosto vážně předestřel jasně nalajnovanou budoucnost Lukáše juniora až do nejmenšího detailu.
„Víš, s Lenkou jsme se za ta léta marných pokusů o dítě nesčetněkrát bavili, jak bychom ho chtěli vychovávat. A už kdysi nás zaujal dokument o rodičích, kteří od malička do svého jediného dítěte investovali veškerý čas, peníze a energii pro jeho lepší budoucnost. A tak jsme se rozhodli, že jestli Pánbůh dá a jednou dítě mít budeme, uděláme to samé,“ vyprávěl.
„Lukášek už má rezervované místo v mezinárodní školce, to bude ta nejlepší jazyková průprava do života. A příští rok ho přihlásíme na hokej, kybernetiku a do hudebky,“ pokračoval bratranec. „No prostě krok po kroku z něj vychováme co nejúspěšnějšího jedince s všestrannými zájmy.“
No a když mi potom postupně bratranec popsal dalších patnáct let juniorova života až k úspěšným přijímačkám na medicínu nebo MatFyz, docela mi vyschlo v krku. Počítali se vším. I s pubertou a případným zádrhelem v podobě první lásky, jak se vyjádřil. Ale pro naplnění svého cíle byli ochotni obětovat a podstoupit cokoli.
Lukášek je teď ve třetí třídě. Mluví třemi světovými jazyky, hraje závodně hokej, navštěvuje kurzy programování, keramiky, 3D tisku a klavíru a jeho volný čas je do poslední chvilky zaplněn. Rodiče se na každé rodinné sešlosti právem svým dítkem pyšní. Otázkou je, zda zrovna tato cesta je ta správná a povede k vytouženému cíli.
