Článek
O ženských kolektivech se říká mnoho, zejména v tom negativním slova smyslu. Ovšem kdo nezažil a nemá srovnání, neuvěří. Opravdu doporučuji, zajímavá zkušenost, která není pro slabší nátury.
Nechci paušalizovat, určitě existují skvělé kolektivy žen, které si rozumí a tráví spolu nejen pracovní čas, ale já zažil vše z toho špatného, co se říká, že patří k ženskému kolektivu.
Ve svých pětatřiceti letech jsem vyhrál výběrové řízení do pobočky výrobní firmy s dřevěnými komponenty. Zaměstnanci, potažmo zaměstnankyně, zde měli převážně na starosti jednoduchou kontrolu finálních výrobků, jejich zabalení a distribuci. Třísměnný kolektiv čítal něco přes dvacet žen a tři muže.
Už při nástupu jsem doslova „cítil“ propalující pohledy ve svých zádech. Nicméně mne všichni přivítali velmi mile a vstřícně. Má pozice obnášela spoustu administrativních procesů a z podstatné části také řízení lidí. Tzn. plánování směn, schvalování dovolených, rozdělování odměn atd.
Snažil jsem se vesměs všem vycházet vstříc dle jejich potřeb, aspoň jsem si to myslel. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem jednou, zcela náhodně, vyslechl část rozhovoru svých podřízených, že jsem naprosto neschopný a neumím nic rozhodnout. Ještě víc mne překvapilo, že ty tři dámy, které si tak o mne špitaly, mi nosily do kanceláře sem tam nějaký vzorek domácího pečení, protože jsem se zmínil, že dobrý koláč nikdy neodmítnu.
Opravdový křest ohněm jsem ale zažil na první velké poradě s představenstvem společnosti. To jsem byl ve funkci asi tři měsíce. Na dotaz, jak jsou spokojeni zaměstnanci s pracovní atmosférou a novým vedoucím se přihlásila nejusměvavější z mých podřízených a prohlásila, že vytvářím na pracovišti zbytečné dusnou už jen svou přítomností a absolutně neřeším stížnosti, které mi doposud předala. O žádných jsem nevěděl. Tedy kromě toho, že jsem zamítl jednu její žádost o dovolenou, protože „nebyli lidi“. K tomu se přidaly asi tři přikyvující a zbytek mlčel a koukal se do stolu. Evidentně už problém kolektiv probral, vyhodnotil, odsoudil obviněného a zvolil tiskovou mluvčí.
Naštěstí vedení společnosti mělo zájem problém řešit do hloubky a vyhodnotilo, že chyba evidentně nebude na mé straně a problém by měl každý nový vedoucí.
Pak přišla šikana. Ale opravdu šikana v pravém slova smyslu, které jsem si naštěstí všiml poměrně rychle. Při nástupu nové kolegyně se pozornost kolektivu zaměřila ode mě na ni. I když na mne působila jako normální veselá paní, kolektiv ji nepřijal. Jen to, co se podařilo zjistit mne, byl solidně těžký kalibr. Počínaje tím, že se s novou kolegyní absolutně nikdo nebavil a konče otevřeným výsměchem na její účet. Řešil jsem to individuálně, hromadně, po směnách, nepomohlo. Nepomohl ani odchod hlavní aktérky. Ona zaměstnankyně nakonec také raději zvolila výpověď, protože situace neměla v dohledné době řešení. Možná jsem selhal jako manažer, ale opravdu jsem to vyřešit nedokázal.
No a pak už se to se mnou stejně vezlo. Po snaze vyřešit situaci se šikanou se kolektiv spojil proti mne a já se nestačil divit. Když jsem ustál obvinění z nadržování několika vybraným zaměstnankyním, které dostávaly za své výkony vyšší odměny, přišly anonymy. Vedení společnosti a nakonec i členové mé rodiny dostali několik anonymních emailů, kde jsem hlavní roli záporáka hrál já a to už jsem vzdal. S díky a velkou zkušeností jsem odešel.
