Článek
PPD, neboli pružná pracovní doba, je jedním z nejvyhledávanějších a nejžádanějších zaměstnaneckých benefitů. Nelze ji samozřejmě nabídnout ve všech profesích a na všech pozicích, ale i tak je poměrně rozšířená, zejména napříč administrativou.
Ve firmách s ní pracují různě a různými způsoby, ale princip zůstává stejný. Je nějaká pevná část od-do, kdy se zaměstnanec musí nacházet na pracovišti a potom část flexibilní, kterou si může upravit dle svých potřeb. Ovšem součet odpracovaných hodin musí ve výsledku naplnit nějakou měsíční kvótu, za což si zodpovídá samotný zaměstnanec.
Vypadá to jednoduše, ale v praxi může být tento model dost zrádný. Vyžaduje předvídavost, plánování a trochu toho time managementu. Může se totiž klidně stát, že se poslední dva dny nahromadí tolik práce, že stejně skončíte „v plusu“ a ne všichni zaměstnavatelé to chtějí slyšet, protože vašim úkolem bylo si uhlídat, aby se nic takového nestalo.
Jak už jsem psal v úvodu, ne všechny firmy si mohou tento benefit dovolit. Těžko může pracovník ve výrobě odejít o dvě hodiny dříve od pásu nebo prodavačka od kasy. Na pozicích, kde zaměstnanci nejsou „závislí“ na někom jiném, není PPD ale již ničím výjimečným. Takže se s ní setkáte nejčastěji v kancelářích, na vedoucích postech či úřadech.
A bohužel je až s podivem, jakým všem úpravám jsou zaměstnavatelé ochotni říkat pružná pracovní doba. Na jednom nejmenovaném úřadě mi u výběrového řízení tento benefit nabídli v hodně zvláštní podobě. Jako pevnou část stanovili čas od 8h ráno do 14h odpoledne s tím, že pondělky a středy se stejně musím nacházet na pracovišti do 17h a v pátek bych mohl skončit ve 12h. To mi moc pružné tedy nepřipadalo a také jsem to panu vedoucímu řekl. Samozřejmě chápu, že existují nějaké úřední hodiny, ale ať tedy nenabízí mezi benefity i PPD.
Pak jsem byl také nějakou dobu zaměstnán v podniku, kde sice pevná část pracovní doby byla stanovena na 8-12h s týdenní kvótou 37,5, ale náročnost úkolů byla taková, že jsem pravidelně na konci měsíce končil s dvaceti hodinami navíc. To ale zase pana zaměstnavatele vůbec nezajímalo, protože jsem si to prostě měl zařídit jinak a podle něj byla chyba čistě na mé straně.
Pružná pracovní doba je skvělý benefit a pro mnoho lidí je i jedním z kritérií pro nástup do nového zaměstnání. Má široké využití a zaměstnanec je daleko více pánem svého času, ale je to pořád jen benefit, se kterým musí umět firmy pracovat, aby to benefit byl.
V dnešní době, kdy vláda zkomplikovala zaměstnavatelům celý benefitní systém postavený na financích, je časová flexibilita zaměstnání jedním z posledních, nač lze ještě nové pracovníky lákat. Nicméně vyžaduje velkou důvěru v zaměstnance a jeho schopnosti.
