Článek
Přání vstoupit do armády mne provázelo celé dospívání. Střední vojenskou školu mi však rodiče zakázali, protože měli strach, že v cizím městě „zvlčím“ a poslali mě studovat elektrotechniku v místě bydliště.
Ještě před maturitou jsem se seznámil se svou budoucí ženou Jarkou a byl jsem tolik zamilovaný, že představa vstoupit do armády a nechat se odvelet bůhvíkam byla v tu chvíli naprosto neúnosná. Základní vojenskou službu právě zrušili a tak jsem se přemýšlel, jak svůj sen naplnit a přesto zůstat doma.
Přihlásil jsem se tedy k městské policii, kam mě také přijali. Je to sice trochu jiná uniforma, ale uniforma to je. Služba byla velmi náročná, neustále jsem byl nucen pracovat na své kondici. Dřel jsem v posilovně, běhal, skákal přes švihadlo, prostě jsem byl ve formě. No a jelikož se nám s Jarkou zrovna narodila Deniska a doma nebylo chvíli klidu, vstoupil jsem do aktivních záloh, abych mohl aspoň občas vyjet na cvičení a taky tím naplnit svůj dětský sen.
Služba v aktivních zálohách mne naprosto pohltila. Moje žena tomu sice trochu pohrdavě říkala „hraní na vojáčky“ a čím častěji jsem odjížděl, tím více řečí kolem toho bylo, ale já se svého koníčku vzdát nechtěl. A to ani ve chvíli, kdy se narodil Matěj. Když byla moje žena v porodnici, já byl na cvičení a vrátil se až po týdnu. Zpětně chápu, jaký sobec jsem byl, tehdy mi to nedocházelo.
Nicméně Jarka byla opravdu tolerantní. A nebo možná věřila, že dostanu rozum. Vydržela se mnou ještě dalších pět let, během kterých se narodil náš nejmladší syn, Dominik.
Když bylo Domčovi půl roku, odjel jsem na velké třítýdenní cvičení. Jarka tentokrát nic nenamítala, v tichosti mi pomohla zabalit a rozloučila se se mnou. Po návratu mne čekal naprostý šok. Na stole ležely rozvodové papíry a Jarka s dětmi byla odstěhovaná u svých rodičů. Nepomohly prosby ani sliby. Byl konec. Záhy jsem se také dozvěděl, že k tomuto konci přispěl i nový strejda, kterého si děti velmi oblíbily.
Nechtěl jsem dělat potíže, všechny dokumenty jsem podepsal a souhlasil jsem i s navrhovanou střídavou péčí o děti.
No a tak bylo s vojančením konec. Naučil jsem se koupat, krmit, přebalovat a pochopil, jaký pitomec jsem byl, když jsem si své ženy nevážil.
