Článek
I v pracovním životě se můžeme setkat s mnoha druhy šikany a bohužel to není zas až taková vzácnost. Nejčastěji se jedná o šikanu ze strany nadřízeného pracovníka směrem k podřízenému nebo také může šikanovat kolega či celý kolektiv jednotlivce.
Je až zarážející, jak málo možností k řešení tohoto problému existuje. Přitom šikana zanechává na své oběti hluboké šrámy a může ji poznamenat na hodně dlouhou dobu. Pojem šikana dokonce nezná ani přestupkový či trestní zákon. Je to v dnešní době vůbec možné?
Jak se vlastně člověk dostane do situace, kdy mu někdo jiný ubližuje a proč si to nechá líbit? Důvody jsou různé. Nejčastěji je uváděn strach ze změny zaměstnání a ztráty jistoty či ztráta vybudované pracovní pozice.
Na šikanu lze narazit všude, kde se nachází nevyrovnaný, manipulativní a zlý pracovník a to v jakékoli funkci. Strůjce šikany si většinou potřebuje něco dokázat, což je logické, protože spokojený a vyrovnaný člověk přeci nemá potřebu se po někom „vozit“. Společným znakem šikanátorů jsou také dokonalé manipulace a prudké změny nálad, kdy jeden den se na vás usmívá a druhý vám úplně s klidem „vrazí kudlu do zad“.
Uvědomuje si šikanátor, že dělá něco špatného?
Ve většině případů bohužel ne. Máte co do činění s člověkem, který má jinak nastavený žebříček hodnot a poněkud pokroucené představy o morálce, takže své jednání nepovažuje za něco nesprávného. A vzhledem k jeho propracovaným manipulacím o tom v mnoha případech dovede přesvědčit i případné řešitele šikany.
Projevy šikany v kolektivu
V kolektivu bývá obětí „nejslabší článek“. Někdo, z koho si kolegové mohou dělat srandu a ví, že se nebude nebo neumí příliš bránit. Většinou to začíná různými žertíky, přes schválnosti a pomluvy až k vyslovenému teroru.
Bohužel většina oslovených, kteří se s tímto setkali a chtěli situaci řešit s vedoucím, příliš nepochodili. Stejně jako ve školách se ředitelé tváří, že se nic takového u nich nemůže stát, tak ve firmách vedoucí pracovníci nechtějí přiznat, že selhali a mají v pracovním kolektivu šikanu. Problém se tedy často bagatelizuje a „zametá pod koberec“. Šikana se vyřeší až v momentě, kdy oběť přestane situaci zvládat a ze zaměstnání odejde.
Co když šikanuje samotný vedoucí pracovník?
Má k tomu většinou dva důvody. Buď se chce podřízeného zbavit a neumí se k tomu postavit jako manažer nebo ho to prostě baví a považuje své jednání za správné.
Často se tito lidé obhajují, že přeci jen používají metodu „Cukr a bič“. Na jednu stranu občas pracovníka „pocukrují“ medovými řečmi a následně ho doslova zavalí nestandardními požadavky a úkoly, které nejsou v jeho možnostech splnit. Výše zmíněná metoda sice v managementu opravdu existuje, ale v dnešní době opravdu již není uplatnitelná a její nepochopení vede k ukázkové šikaně.
Šikanující vedoucí pracovník také bývá velmi zdatným manipulátorem a kolikrát se mu daří oběť dlouho utvrzovat o její neschopnosti a nedůležitosti. Tito lidé mívají většinou ve firmě silné postavení, proto jim jejich jednání prochází a nikomu není podezřelé. Pod maskou naprosté loajality k firmě a hájení jejích nejlepších zájmů však sledují pouze své cíle a uspokojení svého ega.
Jak z toho ven?
Jak už bylo výše zmíněno, nejčastějším a nejefektivnějším řešením je změna zaměstnání. Někdo by to mohl brát jako zbabělost a útěk, ale není tomu tak. Pokud situaci nechce řešit vedení firmy, ať už z jakéhokoli důvodu, pro zachování svého duševního zdraví je třeba odejít a začít jinde.
Pokud se oběť rozhodne bojovat a šikanu zarazit, bývá to běh na dlouhou trať, ale lze i vyhrát. Primárně je třeba pořídit důkazy. Ideálně nahrávky hovorů, listinné důkazy či mít v záloze někoho, kdo šikanu bude ochoten dosvědčit. A s tím jít za vedením firmy.
Pokud se vedení k situaci postaví laxně, další cestou může být občanskoprávní spor na ochranu osobnosti, kde se lze domáhat i nemajetkové újmy způsobené šikanou či omluvy. Všem je asi jasné, jak výborně se bude pracovat ve firmě, s níž vedete soudní spor. Ale je třeba také poznamenat, že s dostatkem důkazů lze takový spor s přehledem vyhrát.
Co dál?
Smutné na celé situaci je, že má na každý pád obrovský vliv na další profesní život. Jednak zůstává pochroumaná duše a jednak šikanovaný v dané firmě většinou nějaký ten rok odpracoval. Mám kamarádku, která pracovala pro jednoho zaměstnavatele patnáct let a poslední dva roky jí udělala vedoucí ze života peklo. Takže přes získané postavení a zkušenosti musela začít jinde a znovu úplně od začátku.
A bohužel, zaměstnanec, který se odvážil dát svého zaměstnavatele k soudu, také není pro personalisty zrovna terno. Jednak samozřejmě takový člověk nemůže nikdy dostat kladné hodnocení a jednak…co kdyby to udělal i u nás, raději nebrat.
Vyrovnat se se šikanou trvá dlouho, někdy i roky a někdy je třeba vyhledat odbornou pomoc. Vždycky je třeba si ale uvědomit, že šikanovaný není ten, který má se sebou problém. A také, že na šikanu musí být vždycky dva, jeden co šikanuje a druhý, který se šikanovat nechá.
