Článek
Je zvláštní ticho. Takové to hutné, těžké ticho, které nenaruší ani puštěné rádio. Zpráva, která v pátek večer zasáhla Česko, se zdá být krutým omylem. Patrik Hezucký (†55) tu přece měl být napořád. Měl tu být, aby krotil Leoše Mareše, aby se svým nezaměnitelným smíchem boural naše ranní chmury a aby nám připomínal, že i když je venku sychravo a musíme do práce, život může být sranda.
Budíček, který nám bude chybět
Pro celou jednu generaci nebyl Patrik Hezucký jen „tím druhým z Ranní show“. Byl konstantou. Byl tím chraplavým hlasem, který nás provázel cestou do školy, později do první práce a nakonec, když jsme vozili vlastní děti do školky. Téměř třicet let. To není jen kariéra, to je kus života každého z nás.
Jeho role byla nevděčná i geniální zároveň. Vedle hyperaktivního a vždy perfektního Leoše byl Patrik tím „normálním chlapem“. Tím, kdo si uměl udělat legraci sám ze sebe, kdo se nebál přiznat lenost, lásku k jídlu nebo špatnou náladu. Právě pro tu jeho lidskost jsme ho milovali. Byl jedním z nás, jen měl před sebou mikrofon.
Víc než jen kolega
Když se řekne Mareš, automaticky se ozve Hezucký. Byli jako jin a jang českého éteru. Jeden bez druhého by nikdy nebyli tam, kde byli. Sledovat jejich chemii nebylo jen o poslechu vtipů, bylo to o sledování ryzího chlapského přátelství v přímém přenosu. Přátelství, které přežilo hádky, ponorky, životní vzlety i pády.
Dnes, když vidíme slzy v očích jeho parťáka, nevidíme celebritu, která přišla o kolegu. Vidíme člověka, který ztratil bratra. A ta bolest je přenosná i na nás, posluchače.
Smích až do konce
To, co na Patrikovi musíme obdivovat nejvíc, je způsob, jakým čelil svému osudu. I když ho nemoc v posledních měsících měnila před očima a brala mu síly, on jí odmítal odevzdat svůj humor. Vtipkoval o „moribundusu“, dělal si legraci ze svého stavu, jen aby neděsil okolí.
Bojoval statečně, tiše a s grácií. Nechtěl lítost, chtěl nás bavit. A bavil nás až do chvíle, kdy se mikrofon vypnul naposledy. Pan Mrázek z ústředny už nikam nezavolá. Tenhle fór se osudu nepovedl.
Sbohem, Patriku Hezucký
Odchodem Patrika Hezuckého nekončí jen jedna éra Ranní show. Ztrácíme kus té bezstarostnosti, kterou symbolizoval. Myslíme na jeho ženu Nikolu, na malého Olivera, pro kterého byl tátou hrdinou.
Až si zítra ráno pustíte rádio a uslyšíte písničku, vzpomeňte si na ten jeho nakažlivý, hrdelní smích. Protože dokud nám bude znít v uších, Patrik tak úplně neodešel.
Šťastnou cestu, pane Hezucký. A díky za každé ráno, které jste nám udělal lepším.
