Článek
Rukojmí ve vlastních autech
Svoboda projevu je posvátná. Každý má právo vyjádřit svůj názor, svolat demonstraci na náměstí nebo sepsat petici. Ale svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ve chvíli, kdy se aktivisté rozhodnou zablokovat hlavní tepnu ve městě, neprotestují proti „systému“. Útočí na svobodu pohybu konkrétních lidí.
V těch autech nesedí jen „zlí uhlobaroni“. Sedí v nich řemeslníci, zdravotní sestry po noční směně, kurýři, pro které je doručení balíku obživou, nebo matky samoživitelky. Ti všichni se stávají nedobrovolnými oběťmi cizí ideologie. Je morálně neobhajitelné trestat obyčejné lidi za globální problémy, které oni sami nemohou vyřešit, jen aby se skupinka protestujících cítila morálně nadřazeně.
Ekologie postavená na hlavu
Paradoxem těchto akcí je jejich naprostá kontraproduktivita. Co se stane, když zablokujete magistrálu? Vytvoří se kolona. Stovky a tisíce aut stojí, motory běží na volnoběh, popojíždí se stylem brzda-plyn. Emise v daném místě raketově rostou.
Výsledkem není čistší vzduch, ale naštvaná veřejnost a více zplodin. Pokud je cílem aktivistů získat lidi na svou stranu, dělají pravý opak. Člověk, který hodinu trčí v zácpě, protože si někdo přilepil ruku k silnici, nezačne přemýšlet o tání ledovců. Začne přemýšlet o tom, proč policie nekoná a proč si někdo myslí, že jeho názor je nadřazen zákonům této země.
Snadné soudy z tepla domova
Často se nelze zbavit dojmu, že jde o střet dvou světů. Na jedné straně lidé, kteří musí každý den vydělávat na hypotéky, energie a daně, ze kterých je financováno mimo jiné i školství. Na straně druhé studenti, kteří často ještě nepoznali realitu pracovního trhu a ekonomické odpovědnosti.
Je snadné kázat o tom, že bychom měli přestat jezdit auty, když bydlíte v centru, živí vás rodiče a nemáte povinnost být v 7:00 v továrně na okraji města. Auto pro mnoho lidí není luxusní rozmar, kterého se mohou ze dne na den vzdát. Je to nutný nástroj k obživě a fungování rodiny. Ignorování této reality je projevem elitářství a sociální necitlivosti.
Silnice je pro dopravu, ne pro sezení
Stát a jeho složky jsou tu od toho, aby zajistily pořádek a fungování kritické infrastruktury – a silnice infrastrukturou jsou. Není možné tolerovat stav, kdy si jakákoliv skupina (ať už bojuje za klima, za mír nebo za levnější rohlíky) uzurpuje veřejný prostor na úkor ostatních.
Pokud chceme měnit svět, dělejme to ve volebních místnostech, ve vědeckých laboratořích vývojem nových technologií nebo v parlamentu. Blokování dopravy není hrdinství. Je to jen bezohledná šikana, která do slušné společnosti nepatří. Mladá generace má plné právo na názor, ale nemá právo omezovat životy těch, kteří svou prací drží tuto zemi v chodu.
