Co mají společného Finsko a Česko? Překvapivě víc, než byste čekali

Češi mají pověst sarkastického národa — humor často stojí na ironii, lehkém cynismu a momentální absurditě. Finové to mají podobně, jen podávají humor ještě sušeji.

Zatímco některé kultury ocení výrazné emoce a otevřený smích, Češi a Finové umí udělat vtip jedinou poznámkou pronesenou s kamennou tváří. A oba národy přesně chápou, že humor může být minimalistický, ale o to silnější.

Obě země mají silnou pivní kulturu, své tradiční nápoje a „kolektivní rituály“, které se kolem alkoholu točí.
A zároveň oba národy nejsou nijak přehnaně idealističtí — mají realistický, někdy až lehce ironický pohled na pití.

Je to součást kultury, společenské interakce, ale i společných tradic.
A ať už jde o finské saunaolut (pivo v sauně) nebo naše „jít na jedno“, obě země vědí, že některé konverzace se vedou nejlépe u sklenice.

Hokej – téma, které spojuje Čechy a Finy snad víc než cokoliv jiného. V obou zemích jde o sport, který je v podstatě kulturní identitou. Turnaje se sledují doma, v hospodách, v práci i na chatách, a vítězství nebo porážky dokážou na chvíli sjednotit celé národy.

Češi i Finové vyrůstají s hokejem, sledují ho, komentují ho a mají k němu téměř posvátný vztah. A když se tyhle dva týmy potkají na ledě, je to jako malé svátky – respekt, rivalita i společná vášeň na jednom místě.

Obě země mají společný hluboký vztah k přírodě — jen se projevuje jinak.
V Česku je příroda často spojená s víkendem, chalupou, horami a turistickými trasami. Chalupaření je u nás pojem sám o sobě a chata je místo, kam člověk utíká před městem, prací i hlukem.

Ve Finsku existuje něco velmi podobného: mökki, malá chata u jezera. Je to finský sen v té nejčistší podobě — ticho, voda, sauna, borovice všude kolem. Mökki je pro Finy přesně to, co chalupa pro Čechy: malý únik, kde čas plyne jinak a kde se člověk může konečně nadechnout.

A obě země spojuje ještě něco dalšího: sbírání toho, co les nabízí. Češi i Finové mají zvláštní, téměř vrozený vztah k houbaření. Zatímco většina Evropy houby ignoruje nebo kupuje zabalené v supermarketu, Češi a Finové vezmou košík a jdou „na houby“.

Ve Finsku k tomu patří také sběr borůvek a brusinek, které díky jokamiehenoikeus (právo každého člověka na přístup do přírody) může sbírat prakticky kdokoliv a kdekoliv — lesy jsou tu doslova otevřená spižírna.
V Česku je houbaření často rodinný rituál, někdy i malá soutěž o to, kdo najde větší úlovek.

Ať už jde o chalupu nebo mökki, houby nebo borůvky, jedno je jisté: v lese se Češi i Finové cítí tak nějak doma.

Tohle může znít banálně, ale brambory jsou v obou zemích tak zásadní součástí kuchyně, že by si skoro zasloužily vlastní mezistátní dohodu.

Česko má svůj bramborový salát, bramboráky, knedlíky, kaši, lokše a tisíc dalších úprav.
Finsko má perunamuusi (kaše), uuniperuna (pečené brambory), perunarieska (placky), imelletty perunalaatikko (bramborový nákyp) a bramboru v každém druhém tradičním jídle.

Ať už člověk žije v Česku nebo ve Finsku, na první pohled se může zdát, že oba světy jsou naprosto rozdílné. Ale když se podíváme pod povrch, ukáže se překvapivá blízkost: láska k přírodě, respekt k lesu, podobný styl humoru i vztah k alkoholu.

Jako Češka žijící ve Finsku vycházím z každodenní zkušenosti a z toho, co člověk opravdu vidí a zažije, když v jedné zemi žije delší dobu.

Někdy prostě stačí pohybovat se mezi dvěma kulturami, aby člověk zjistil, že toho mají společného mnohem víc, než by napověděla samotná mapa.