Článek
Jeden z průkopníků psychoanalýzy Sigmund Freud se zabýval symbolikou lidských vztahů. Pro nezralé lidi používal různé obraty z jiného odvětví a popisoval jejich stavy jako orální či anální stádia. A rovněž Oidipovský komplex. To je situace, kdy chlapec touží uchvátit matku svému vlastnímu otci. Tím, jak by to mohlo být opačně, tedy, když otec žárlí na své děti, se nezabýval vůbec. Zatímco Řekové ano. Jejich bůh Kronos byl tak žárlivý, že neušetřil ani své syny. Aby jej neohrozili, raději je spolkl zaživa.
Jak by dopadl biblický Bůh pod drobnohledem psychoanalýzy? Pro jeho hodnocení bychom museli mít opravdu hodně nashromážděného materiálu. Zpovědi Boha a jeho činy, toť ideální kombinace. A my je máme! Konání a záměry biblického Boha nám nejsou nijak neznámé a odhaluje je jak ve Starém tak i Novém zákoně, tak celou historií své činnosti nebo spíše nečinnosti.
Starý zákon, příprava scény k obětování syna
Již zde, na počátku Svatých písem, si Bůh připravuje pole pro obětování svého syna. V úvodní scéně, kdy Satan v podobě hada svede Adama a Evu, Bůh promlouvá:
Nad to, nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou, i mezi semenem tvým a semenem jejím; ono potře tobě hlavu, a ty potřeš jemu patu.
Celý Starý zákon poté sleduje rodokomen tohoto „semene“, který má potřít hadovu hlavu. Bůh nejedná se Satanem přímo, ale používá k tomu svého syna. Pro něj má nachystáno něco opravdu extra:
Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.
Bůh pro svého Syna nachystal mučení a utrpení. Pod záminkou záchrany lidstva, které mohl klidně lusknutím prstu spasit jinými daleko humánnějšími metodami. Proč veškeré takové divadlo? Ježíšova oběť připomíná schvácení synů Kronosem v bleděmodrém.
Nový zákon, obětování syna
V Novém zákoně Ježíš, byť nedobrovolně, na sebe přijímá úkol trpícího Božího služebníka. A proč lze říci, že neochotně? Lze to vyčíst z jeho posledního výroku na kříži:
Můj Bože, proč si mne opustil?
Zde je Bůh představován jako někdo, kdo nechal Ježíše ve štychu v nejhorší chvíli jeho života.
Psychoanalytické zhodnocení Boha
Psychoanalýza rozděluje osobnost do třech složek. Id-Ono, což je zdroj instinktů, jak agresivity, sexuality a slasti. Je zcela nevědomé. Pak je Já-Ego, princip, který zprostředkovává informace mezi nevědomým Idem a nadvědomým Superegem. Superego je morální složka, svědomí, zahrnuje společenské a duchovní normy society. A zde bychom si mohli vybrat.
Bůh je extrémně nevyrovnaná osobnost a balancuje mezi těmito třemi složkami. Usiluje o život Ježíše z jakéhosi pseudoduchovního plánu, kdy sám před sebou z nevědomých důvodů předstírá, že to je a bylo nutné. Je tedy primárně veden Idem. Jeho Id pak tvoří i pochybné duchovní a mravní normy, které mají především působit odstrašujícím dojmem na ty, kteří už tak jako tak mají své svědomí a sociální citlivost napnutou. Zatímco nijak nebrání těm ostatním, kteří svědomí netřímají a jejich nemorálním činům.
Jaký tedy celkový obrázek podává Bible ve světle psychoanalýzy o Bohu? Osobnostně není daleko od boha Kronose, který se ze všech sil snažil, aby ho jeho synové nezastínili. Jak nakonec dopadl bůh Kronos?
Kronos sice spolykal všechny své děti, ale Zeus přežil díky lsti a když dospěl, přinutil Krona vyzvrátit ostatní sourozence, což vedlo k boji o vládu nad světem.
Vlastně přesně tohle se stalo s Ježíšem, který se nakonec v očích svých stoupenců stal Bohem a tak nahradil toho původního Boha, který byl záštiplný a žárlivý ke svému potomstvu.
Zdroje:
Bible jako terapeutický materiál
Sigmund Freud. Přednášky k úvodu do psychoanalýzy. 2020. Portál.
Michael Collins, Matthew A Price. A History of Christianity. 2024. DK.
