Češi se potýkají s démonem fanatismu

Umělá inteligence definuje fanatismus takto:

Fanatismus je slepá, vášnivá zaujatost pro určitou myšlenku, ideu, osobu nebo věc, která vede k nekompromisnímu a jednostrannému jednání. Fanatik je obvykle přesvědčen o správnosti svého názoru a potlačuje jakékoliv projevy nesouhlasu nebo kritiky, často s projevy zuřivosti.

Můžete namítnout, že přeci Češi byli v historii vždy takoví beránci, ale to dozajista nemůžete odsud objektivně zhodnotit. Podstatné je, co si o vás přeci myslí ti druzí. Vaši sousedé. Cizinci. A Němci třeba Čechům svého času říkali „smějící se bestie“, poněkud nelichotivé přízvisko, ale mělo svůj důvod.

Byly časy, kdy tu byli Kelti. Zmizeli neznámo kam. 1. stol. př. n. l., Bójové osídlují zbraslavskou oblast a její Závist dovádějí k největšímu období rozkvětu. Okolo roku 0. mizí. Byli tu i Germáni, dokonce jeden z nejvýraznějších germánských náčelníků Marobud, vypařili se jako pára nad hrncem. Přišli Slované, ti jediní zde zřejmě zůstali a integrovali se. O nich je známo, že jim v jejich pravlasti došla zemědělská půda, a tak se jali vytvářet něco jako zemědělská družstva. Takže vlastně komunismus tu už byl v Česku před několika tisíci lety. Pak se nad nimi zavřela voda. Geneticky jsou totiž Češi Slovany jen zčásti. Kampak proboha všechny ty národy zmizely? Že by je něco od trvalého života zde v české kotlině odradilo? Byly vypuzeni nebo se jen integrovaly?

To, co se stalo v Česku je opravdu kulturně etnický unikát. Ve Francii a Británii zůstali Kelti a nikam se nevysídlili, v Německu zůstali Germáni a nepráskli do bot, zatímco v Česku, v jedné z nejbohatších lokalit na přírodní zbroje, vystřelili jako z děla a jen se po nich zaprášilo. Zbylo po nich jen mizivé genetické dědictví a pár kamenů na kopcích.

Proč? Odradilo je něco? Co tak strašného to muselo být, že si zabalili svých pět švestek a pelášili štandopéde pryč odsud? Nezůstali zde ani hroziví asijští nájezdníci Avaři, kteří se ani čerta nebáli. Ani Hunové, kteří stačili spolu s pozdějšími Římany dorazit jen na jižní Moravu a usadit se v Maďarsku. Co je tak magneticky odpuzovalo v době, kdy to v Evropě migrovalo ostošest? Nevíme, protože krom zmínky římských historiků o Bójích a germánském králi Marobudovi, nemáme o Češích žádná vypovídající historická data, až do pozdější doby.

Ostatně se zdá, že TO, co odrazuje, je tady dodnes. Říká se tu, že schopní lidé odsud odcházejí ve všech historických obdobích, dnešek nevyjímaje. Proč proboha? Kdo za to může? Vyplatí se TOMU být na stopě a vysledovat TOHO historickou linku.

Husité! Ktož jsú boží bojovníci? Tenhle chorál zněl německým rytířům ještě dlouho v uších, pokud o ně nepřišli. Adamité! Lidé z okolí Tábora spálení na popel kvůli svému fanatickému zanícení přírodním duchem.

Historici se liší v popisu dopadu husitského hnutí na České země. Pro jedny byli Husité požehnáním a ukázkou toho, čeho jsou Češi schopni, když se mají bránit, pro druhé jsou dodnes vzorovým příkladem českého fanatismu, který postihnul České země na několik století a vedl k poklesu hospodářského rozvoje a kulturní degeneraci.

Fanatismus jakožto slepé zaujetí pro nějakou myšlenku však Čechy nikdy neopustil. V době nadvlády Habsburků to byli právě čeští obyvatelé monarchie, kteří slepě plnili všechna zadání, která dostali a nedovolili si ani pípnout. Až do 19. století, kdy došlo k remcání a chvilkovým bouřím, které byly velmi razantně a fanaticky potlačeny. Co taky na fanatismus, na hrubý pytel, hrubá záplata.

Češi byli za doby Habsburků papežštější než papež a po dlouhé období nemohli cestovat ani do vzdálenější vesnice či města bez povolení. Což se nedělo u Maďarů, kteří byli úředně v podobné situaci jako součást té stejné monarchie. Až na to, že například téměř všechna nařízení císař Josef II. zrušil pro uherskou část monarchie a pro českou část ji zanechal. Proč asi? Takže ta okřídlená věta, že je Rakousko-Uhersko žalářem národů, se nejvíc týkala právě jeho české části. Ostatně toto rčení vzniklo a kolovalo výhradně mezi Čechy.

Němci byli integrální součástí Česka již od 13. století, kdy je sem pozvali čeští králové z rodu Přemyslovců. Proto si logicky mysleli, že nedojde k žádným problémům se soužitím ani v 20. století. Jenomže to se šeredně spletli. Po vzniku Československa v roce 1918 se Češi přeorientovali a regiony s německou populací se rozhodli rázně a důsledně ignorovat. Veškerá ekonomická síla sice pocházela z německých a rakouských zdrojů, ale do pohraničí se nic zpátky nevracelo.

Češi fanaticky lpěli na tom, že Němci pro ně jako národ přestanou existovat. Což vedlo samozřejmě k velkým zpětným efektům, jedním z nich byl příklon českých Němců k nacistické straně. A ten zlý příběh dále známe. Na české straně došlo k odsunu cca 200 000 lidí, zatímco po válce byl český azimut čistě protiněmecký a došlo k vyhnání několika milionů Němců. Při srovnání se zahraničním vyrovnáním se s Němci ve Francii, Belgii, Nizozemí a jinde zacházelo jinak, to české opatření bylo naprosto odlišné a vyznačovalo se obzvláštním fanatismem. Nepřestaň nenávidět Němce, radila v té době Čechům vojenská ideologická příručka.

Jen tak pro ilustraci mne napadá příklad z jednoho seriózního dokumentu BBC o Osvětimi, kde bývalý důstojník SS vypráví, jak ihned po skončení války trávil několik měsíců tím, že jako válečný zajatec jezdil se svými kolegy po celé Anglii. A proč myslíte, že tam jezdil? Co myslíte? Že by je Britové vláčeli jako exemplární příklady a pranýřovali? Tak pokud vás toto napadlo, jste vedle jak ta jedle. Pan bývalý esesák tam bydlel v zajateckém táboře a s dalšími válečnými německými zajatci několik měsíců navštěvovali různá místa se svým mužským pěveckým sborem a dělali tam kulturní vystoupení. V dokumentu si libuje, jak se měli dobře, protože na některých štacích, hlavně ve Skotsku, chtěli mít všichni doma zpěváka a tak místo přespávání v táborech si je lidé ubytovávali doma v pohodlí a vždy jim dali dobře najíst.

To bylo prosím ve stejné době, kdy Češi prováděli vysídlování Němců. Jen pro osvěžení paměti, Česko bylo Němci téměř nedotčeno (míněno budovy, podniky a infrastruktura), v porovnání s Francii a Anglií, kde byl Londýn německými nálety zcela zdecimován. Tak to jen tak pro srovnání, abyste nežili v bludu, že je vše tak, jak si tady myslíte. Kdo nevěří, nechť si ten dokument pustí a přesvědčí se sám.

V době, kdy se světová korouhvička zejména ve střední Evropě otočila ve prospěch Sovětského svazu, to byli právě Češi, kteří se stali těmi nejfanatičtějšími zástupci komunismu a sovětského vůdce Josipa Stalina. V Praze byla vystavěna největší Stalinova socha na světě a české komunistické procesy v 50. letech byly naprosto dokonalou kopií toho, co se odehrávalo v té době v Moskvě.

Já vím, možná je pro vás nepříjemné tohle číst. Ale je konečně čas nalít si čistého vína a přiznat si českou posedlost fanatismem. To není ostuda, ostuda je tvrdit, že tomu tak není. Je to jako když je někdo závislý na alkoholu, musí se dostat do bodu, kdy si to přizná, aby se mohl začít léčit. A s českým fanatismem je to podobné.

Můžete namítnout, že jsou přeci Češi malý národ a tak se musí vždy pro svou záchranu přizpůsobit. Což je racionální argument, přizpůsobit ano, ale rozhodně ne být ještě důraznější a fanatičtější než jeho usurpátoři, přeci! Takoví Švýcaři ve srovnání s Čechy jsou ještě daleko menší národ a mnozí jiní rovněž, a neměli pocit, že musí vše z okolního světa převzít a přizpůsobit se tomu, ba to dokonce ještě přebít.

Češi nejsou malý národ, v žebříčku počtu obyvatel jsou před Portugalskem (tato „malá“ země měla sama kolonie jako Brazílii), Norskem nebo třeba Irskem (které se ubránilo Britům). Zeměmi, o kterých se rozhodně nedá říct, že se staly koloniemi něčí ideologie či pouhým nádražním průchoďákem světových názorů.

Za komunismu byli Češi největšími zastánci ateistického komunismu na světě. Soutěžit mohli jen s Albánií. Přitom v samotném Sovětském svazu byla po působení Stalina ortodoxní církev poměrně svobodná. A hned u našich sousedů na Slovensku můžeme najít velké rozdíly. Za celé období trvání komunistické diktatury mezi léty 1948-1989 si Slováci nedovolili popravit ani jednoho kněze, a to byli s Čechy v jednom státě. Zatímco Češi popravili hned tři.

Po rozpadu sovětského monolitu se zdálo, že budou Češi s náboženstvím konečně vyrovnání. Jenomže tomu bylo právě naopak.

Tak třeba islám je v Česku persona non grata, Češi jsou skuteční antiislámští fanatici. Dokonce až takoví, že zde posílají do vězení představitele islámu v Česku za distribuci knihy, která by kdekoli jinde v Evropě byla považována za naprosto normální projev náboženské aktivity, a nedají si to vymluvit ani za nic.

Zeptejte se na Ústavu religionistiky, jestli byl zásah policie v mešitě v roce 2014 adekvátní. Ostatně žádné soudní dopady z této hurá akce nakonec nebyly, až na několikaleté tahání předsedy české muslimské obce po soudech. A to vše kvůli knize, která se běžně prodává na Amazonu.

Česká republika je jedinou zemí, kde téměř nikdo z jiného než slovanského kulturního okruhu nechce žít, ani za příspěvky, natož zadarmo, včetně uprchlíků. Napadlo vás někdy v rámci sebereflexe, proč tomu tak je? Pokud víte, co je sebereflexe, tak jistě znáte odpověď, pokud ne, nemá smysl se vás ptát.

Před vypuknutím války na Ukrajině patřili Rusové mezi nejčastější majitele českých firem po samotných obyvatelích České Republiky. Rozhodně se nedalo říci, že by Češi Rusům házeli nějaké klacky pod nohy. Vzájemné vztahy byly dobré až vynikající. Po vypuknutí války se Češi téměř fanaticky postavili jen na jednu či na druhou stranu. Vytvořily se dva nesmiřitelné tábory fanatiků. A ty jsou tu dodnes. V případě, že válka skončí, lze podle průhlednosti české duše jasně predikovat, že se Češi znovu vrátí ke svým fanatickým předsudkům v této oblasti. A jaké to byly si jistě dobře pamatujete. Ukrajinci jako špatně placená síla, zatímco Rusové jako bohatí arogantní turisté a podnikatelé na karlovarské kolonádě. Tolik ke komplikovanosti české zahraniční politiky. Za demokracie Čechům někdo vysvětlil, že to znamená pluralitu názorů. Tak mají dva, ale oba jsou extrémní. Rozlišování lidí na dezoláty a na takzvané normální lidi případně činitele pražské kavárny, neexistuje nikde jinde na světě, ani na Slovensku.

Porovnejte si slovník propagandistických komunistických příruček z doby hluboké totality, které byly plné piklů válečných štváčů ze Západu s dnešní rétorikou mediálního vyjadřování, která je plná zaklínání do kreatur, dezolátů a prokremelských trollů. To je projev čirého profesionálního fanatismu, bez ohledu na politické zabarvení. Takovou dynamikou se vyznačují ti nejprotěžovanější komentátoři v hlavních českých médiích.

A pokud namítáte, že nám tato rétorika za dob komunismu byla naimplementována z Ruska, pak se ptám, pokud se vám to nelíbilo, proč v tom pokračujete a zase se necháte školit jedním takovým fanatickým Rusem v tom, jak být opravdu fanaticky hnusní? Nevím jak u vás, ale jeho komentáře se mi nabízejí na Novinkách na nejviditelnějších místech denně, mnohem častěji než jakýkoli jiný komentář. Nezlobte se na mně, ale to už je vážně posedlost.

V podstatě se během několika tisíciletí v kotlině zvané dnes Česko nic nezměnilo. Vždy zde vřel kotlík fanatismu, zanícení do všeho, co se zrovna Čechům mihlo pod nosem.

Čím to je? To je otázka pro říši nadpřirozena.

Máte k tomu nějaký komentář? Tak prosím, ale zkuste to tentokrát bez fanatismu = jednostranné zaujatosti. Nějak se tohoto prokletí jednoho dne Česko zbavit musí, tak ať se to zbytečně neprotahuje.

Zdroje:

Osvětim: nacisté a konečné řešení, část 6. Osvobození a pomsta. dokument BBC. 2005.

Wilhelm. J. Wagner. Habsburská monarchie - Dějiny Rakouska-Uherska slovem i obrazem. 2018. Universum.

John Anderson. Religion, State and Politics in the Soviet Union and Successor States. 1994. Cambridge.

https://www.idnes.cz/praha/zpravy/zasah-policistu-v-praze-kvuli-vydani-zavadne-knihy.A140425_134938_praha-zpravy_bur

https://www.businessinfo.cz/clanky/nejvice-zahranicnich-vlastniku-firem-v-cesku-je-ze-slovenska-ubyva-ruskych-majitelu/

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/cirkev-pronasledovana-168117

Volker Zimmermann. Sudetští Němci v nacistickém státě. 2001. Argo.

https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-jen-tretina-cechu-ma-slovanske-koreny-ukazal-vyzkum-40050010

Jiří Waldhauser. Encyklopedie Keltů v Čechách. 2001. Libri.

https://www.idnes.cz/usti/zpravy/odsun-nemcu-z-teplic.A150605_160816_usti-zpravy_alh