Článek
Jmenoval se Fritz Haber a byl to německý chemik. Pocházel z bohaté židovské velkoobchodnické rodiny. Škola mu moc nešla až na chemii. Byl velmi činný v německé armádě a zasadil se o její úspěchy poněkud nelidským způsobem. Měl jako voják a chemik hlavní podíl ve vojenském použití Yperitu, který německá armáda v první světové válce nasadila u belgické obce Ypres. Důsledky byly fatální. 7 000 vojáků bylo zasaženo zkapalněným chlorem, stovky z nich zemřeli takřka okamžitě, ostatní byli těžce zraněni nebo umírali v hrozných bolestech. Fritz vymyslel i chemický poměr, který stanovuje, kdy se tato chemická látka stane pro člověka smrtelným.
Haber si byl dobře vědom následků, které jeho plyn bude mít při použití na lidech. Byl z toho důvodu během války označen za válečného zločince a musel se skrývat. Proto si Nobelovu cenu za chemickou syntézu amoniaku z dusíku a vodíku mohl převzít až v roce 1919.
Haber byl i přes svůj židovský původ oddaným Němcem, a tak se jal pomoci Německu ven z jeho dluhové pasti. Německu byly po první světové válce uloženy značné válečné reparace, na které státní finance nestačily, a proto Habera napadlo, že dokáže něco, o co se dříve snažili jen alchymisté. Že nějakým způsobem získá zlato z mořské vody. Za tímto účelem si najal loď a všechny dostupné technické prostředky, nicméně podnik skončil fiaskem.
Ve 20. letech se pustil do výroby značně toxického kyanovodíku. Šlo mu o to, zbavit vojenské prostory hmyzu a hlodavců. Původně produkt pod obchodním jménem Cyklon B používala armáda. Nutno říci, že na konečné podobě produktu měli svou zásluhu i jiní, Haber však zpracoval jeho hlavní složku. Tehdy se předchůdce Cyklonu B jmenoval Cyklon A.
Pro to, že jeho vynálezy byly spíše týmovou prací svědčí charakter spolupracovníků, které si vybíral. Mezi ně patřil Otto Hahn (rozbil atomové jádro) a James Franck (také nositel Nobelovy ceny) či Hans Geiger (konstruktér detektoru ionizačního záření). Haber byl totiž hledáním chytrých hlav posedlý. Je tak možné, že jeho objevy nebyly úplně tak jeho jako spíše produktem daleko chytřejších mozkoven než byla ta jeho.
Za své ambice však zaplatil. Když se jeho žena dozvěděla o tom, jaký účinek měl yperit při použití v první světové válce, spáchala dvěma výstřely z jeho armádní pistole sebevraždu. V roce 1933 Haber na protest proti rasovým zákonům opustil Německo. Nejdřív se usadil v Británii, kde mu zdejší podnebí moc nevyhovovalo, a tak se záhy potom přestěhoval do Švýcarska, kde brzy v lednu 1934 v 65 letech umírá. Nestane se tak svědkem použití jeho vynálezu Cyklonu B v masovém měřítku na lidi jeho vlastního druhu.
Dnes tyto chemické experimenty na lidech zakazuje Ženevská konvence, a to včetně jejich výroby. Od států se očekává, že ve svých zásobách nebudou mít žádné chemické zbraně. Bohužel se občas stále najdou šílenci, kteří s takovými pravidly nesouhlasí. Jejich předchůdcem byl Fritz Haber, který je považován za otce chemické války. Pokračovatelé byli nacisté, kteří paradoxně použili jeho vlastní vynález proti jeho vlastní rodině, a v nedávné době to byl třeba Saddám Husajn, který použil yperit proti Kurdům, či tyto prostředky používají teroristé, jako tomu bylo při útoku nervovým plynem sarinem v tokijském metru. Všechny tyto události jsou pro lidstvo obrovské varování a výpověď o tom, jak nesnesitelně kruté opravdu dokáže být.
Zdroje:
https://www.smithsonianmag.com/history/fritz-habers-experiments-in-life-and-death-114161301/
https://web.archive.org/web/20140407120759/http://www.medicine.nevada.edu/wps/Proceedings/45/01-3-PWPS2002HuxtableHaber.pdf
https://www.bbc.com/news/world-13015210
