Dinosauři v prehistorii a v Bibli

O dinosaurech se říká, že zde žili před miliony lety a než se objevili lidé, už dávno vyhynuli. Jenomže možná je to vše jinak. Ostatně řada starověkých kultur má své zkušenosti s velkými tvory, kteří už nejspíše momentálně nežijí. Třeba Číňané s draky. A dokonce i někteří čeští badatelé odjeli do Mongolska hledat velkého červa Olgoje Chorchoje.

Jak tomu je s Biblí a jejím popisem zvláštních tvorů nebo spíše netvorů?

Podívejme se na několik biblických zpráv, které se nedají aplikovat na žádné současné tvory, kteří dnes žijí. Ale nejprve se věnujme tomu, jak se na dinosaury vůbec přišlo.

Psal se rok 1824 a dinosauří ostatky spatřily světlo světa. V Anglii byly vykopány kosti několika druhů zkamenělých plazů. Britský paleontolog Richard Owen nazval tato zvířata dinosaury, což je slovo složené ze dvou řeckých výrazů deinos a sauros, a znamená „ohromná ještěrka“. Označení se běžně používá dodnes, i když je zřejmé, že dinosauři jsou plazi a ne ještěrky.

Od roku 1824 se zkameněliny dinosaurů objevily na všech kontinentech. Nálezy zkamenělin v usazeninách hornin prokazují, že v období historie Země, jež se nazývá ‚věkem dinosaurů‘, bylo neuvěřitelně mnoho různých druhů těchto zvířat. Některá žila na zemi, jiná zase v mokřinách. Mnohá nejspíš žila ve vodě, stejně jako dnešní hroši.

Obrovské množství zbytků dinosaurů, a rovněž i dalších pozůstatků jako například otisků jejich stop, bylo odkryto na Velké střední plošině v Severní Americe. Prérie ve střední Albertě ukrývaly mnoho dinosauřích zbytků a také téměř 500 úplných koster. V roce 1920 objevily výpravy kosti dinosaurů v poušti Gobi ve střední Asii. Při jedné takové výpravě sovětských vědců v Mongolsku v roce 1940 se našla kostra dinosaura dlouhá téměř 12 metrů.

V roce 1986 objevili argentinští vědci v Antarktidě zkamenělého dinosaura, který se nepochybně živil rostlinami. Ještě předtím objevil jeden americký badatel kosti dinosaurů na severním pobřeží Aljašky. Během minulých sta let byly vrstvy dinosauřích kostí objeveny na tolika místech, že rozšíření dinosaurů ve vzdálené minulosti je již zcela prokazatelné.

Dinosauři měli na Zemi svou funkci, která však zřejmě byla časově limitovaná. Vrstvy hornin, které obsahují lidské zkameněliny, se nacházejí nad vrstvami obsahujícími zkameněliny dinosaurů. Vědci proto uzavírají, že se lidé objevili na Zemi později než tito tvorové.

Kniha A Vanished World: The Dinosaurs of Western Canada (Zaniklý svět: Dinosauři západní Kanady) uvádí, že „všech 11 velkých druhů dinosaurů přestalo existovat v západním vnitrozemí najednou“. Z toho a ze skutečnosti, že lidské kosti se nenašly společně s kostmi dinosaurů, docházejí vědci k závěru, že dinosauři vymřeli dříve, než se objevili lidé.

Alternativní vysvětlení však je, že dinosauři se mohli zdržovat stranou území osídlených lidmi. Doposud nebyly na tyto otázky poskytnuty uspokojivé a vědeckými fakty podepřené odpovědi.

Vědci zjistili, že na východ od severoamerických Skalistých hor kdysi existovalo velké mělké moře. Toto moře zřejmě bylo stovky kilometrů široké a rozkládalo se od nynějšího Arktického oceánu až po Mexiko. Podél jeho plochých břehů byly četné bažinaté pralesy. Zkameněliny poukazují na to, že v tomto ekologickém prostředí se dařilo mnoha druhům dinosaurů. Edmontosaurus byl dinosaurus podobný ptakopysku, který se zřejmě pásl v celých stádech jako hovězí dobytek v bažinách. K tomu došli paleontologové na základě perfektně uchovaných stop tří prstů a zkamenělého obsahu žaludku.

I další poznatky naznačují, že dinosauři žili společensky. Nejspíše tvořili stáda snad po stovkách či více zvířatech. Zkoumání prokázalo několik vrstev hnízd a vajec nad sebou a nejspíše to dokazuje, že se někteří dinosauři vraceli rok co rok na stejná hnízdiště.

Podle zprávy časopisu Scientific American: zbytky koster dinosauřích mláďat poblíž hnízd ‚výrazně naznačují, že mezi sourozenci byly společenské vztahy a předpokládají i tu možnost, že se rodiče starali o mláďata po jejich vylíhnutí.

Palentologie je sice považována za vědu, ale její výsledky jsou často interpretovány velmi volně, což se ani nelze divit vzhledem k omezenému přístupu, který máme k prehistorii. O příčinách konce dinosaurů s určitostí nelze říct vůbec nic.

Máme zde proto různé sci-fi teorie jako o velkém asteroidu, který je údajně všechny zabil. Ale je to spíše šokézní teorie bez faktického základu. Paleontologové jí svého času vítali, protože do jejich všední nudy a stereotypu přinesla trochu čerstvého větru. Nic víc, nic míň.

Časově můžeme éru dinosaurů určovat metodou radioaktivního uhlíku. Touto metodou určování stáří se měří poměr rozpadu radioaktivního uhlíku od okamžiku smrti organismu. „Když organismus umírá, nepřijímá již žádný další kysličník uhličitý ze svého okolí, a podíl izotopu klesá s časem, protože dochází k jeho radioaktivnímu rozpadu,“ uvádí k metodě Science and Technology Illustrated.

Tento přístup však má povážlivé trhliny. Za prvé: Když se předpokládá, že zkamenělina je stará asi 50 000 let, poklesla její radioaktivita do té míry, že je jen velmi obtížně možné ji změřit. Za druhé: I u novějších nálezů je radioaktivita tak zanedbatelná, že je nesmírně obtížné přesně stanovit stáří. A rovněž: Vědci mohou zjistit, v jaké míře se v současné době tvoří radioaktivní uhlík, ale žádným způsobem nemají jak změřit koncentrace uhlíku ve vzdálené minulosti.

Věda tedy s určitostí o času a dataci dinosauří doby nemůže říct vůbec nic. Je tedy o to překvapivější, že se dozvídáme o dinosaurech v Bibli, v knize, která vznikla již v období lidského starověku.

Biblická zpráva nehovoří, narozdíl od kreacionistů, o stvoření Země v řádu několika dní. Genesis připouští období miliard let potřebných na vytváření země. O dalších takzvaných „dnech“ mluví pouze ve spojitosti s přípravou zeměkoule na rostlinstvo, zvířectvo a lidi. V Novém zákoně se píše, že pro Boha je tisíc let jako jeden den. Očividně některé časové míry použité v Bibli nelze brát doslova.

O Bohu se hovoří v souvislosti se stvořením velkých mořských tvorů a velkými létajícími tvory. Bible nepochybně spojuje výskyt dinosaurů se stvořením světa zvířat a lidí. Časově stvoření zvířat předcházelo lidem a následovalo po období tvorby rostlinstva.

Někteří věřící spekulují, že když dinosauři naplnili svůj účel, Bůh nechal ukončit jejich život. Je pravda, že se ve zkamenělinách objevují náhle a bez mezičlánků, které by vedly k jejich předkům. Což je v rozporu s teorií postupného vývoje organismů v průběhu milionů let.

Zdá se, že Bible některé z těchto tvorů i přímo popisuje.

Určití dinosauři byli vegetariáni, kniha Job mluví o takzvaném behemotovi:

Dalším tvorem, kterého Bible popisuje byl leviatan, který může být zobrazením krvežíznivého tyrannosaura:

Dinosauři na zemi nepochybně existovali. V jakém období vznikli a jak zanikli ovšem zůstává zahaleno tajemstvím. Ve starověkých písemných památkách jako je Bible však jejich popis zůstal zachován, což by naznačovalo, že oni či někteří jejich potomci byli současníky lidí.

Zdroje:

Bible.

Steve Brusatte. The Rise and Fall of the Dinosaurs.2019. Harper Collins.