Článek
Jak se říká, dostal se tam jako slepý k houslím. Adolf Hitler rozhodně jako mladý svou nacistickou kariéru neplánoval. A proto se také často odvolával, když byl na politickém výsluní, na Prozřetelnost, která jej měla dovést na vrchol a nakonec jej i zahubila.
Mládí
Jako mladý měl Hitler jiné starosti než se zabývat politikou. Máme k dispozici výpovědi jeho učitelů. Tak například Prof. Karl Mittelmaier ze školy v Lambachu:
„Byl to roztržitý, ale moudrý chlapec. Často s sebou míval zrcadlo, kterým si hrál se sluncem.“
Profesor Eduard Hümer, učitel francouzštiny v Linci:
„Byl jistě dobře nadaný, i když jen v některých předmětech. Ale neuměl se ovládat: byl považován přinejmenším za rváče, tvrdohlavého, troufalého člověka, vždy ve špatné náladě, neschopného podřídit se jakékoli disciplíně.“
Profesor Theodor Gissinger, učitel přírodních věd v Linci:
„Můj dojem ohledně Hitlera v Linci není ani příznivý, ani nepříznivý. Samozřejmě nebyl první ve třídě. Pamatuji si ho štíhlého a vzpřímeného, s bledou a ostrou tváří, s zářícíma očima a obzvláště upřeným pohledem.“
Na jednoho profesora si Hitler zachoval pozitivní dojem, byl to Dr. Leopold Potsch, učitel dějepisu v Linci: „Stále na něj s jistým dojetím vzpomínám, na toho šedivého starce, který nám svými ohnivými slovy dával zapomenout na přítomnost tím, že nám vracel k životu úžasné příběhy o minulosti. Náš mladý národní fanatismus byl pro něj prostředkem k utváření našeho vzdělávání. Byl to pro mě ten, kdo ve mně vzbudil lásku k historii a kdo přispěl k tomu, že jsem se, byť neúmyslně, stal mladým revolucionářem“ (Mein Kampf).
Jeho školní vzdělání tedy Hitlerovi dalo vztah k vlasti, možná až moc těsný. Co se týče svých ostatních učitelů, vyjadřoval se o nich jako o nenormálních. O některých i s tím, že skončili jako šílenci.
Nic však nenasvědčovalo tomu, že by si mladý Hitler kreslil šibeničky na lavici či se věnoval jinému patologickému chování. Byl zvídavé a nepoddajné povahy. Na tom se shodli všichni jeho učitelé. A rozhodně se stal nacionalistou, jak sám říká, nezamýšleně.
Asketa
O Hitlerovi je známo, že byl přísný vegetarián a že nepil a nekouřil. On sám, když dokončil technickou školu se jednou tak opil, že sotva našel cestu domů a tak přísahal, že už od té doby nikdy nebude pít. Začal se věnovat přísné disciplíně. Esoterické spisy z něho navíc udělaly vegetariána. Tedy ta příslovečná poučka o pojídačích masa jako o agresorech, by se soudě dle jeho příkladu, dala snadno revidovat.
Malíř
Hitler se po neúspěšných příjímacích zkouškách na Akademii výtvarných umění ve Vídni v říjnu roku 1907, pokusil o příjetí znovu v roce 1908. Podle akademiků byly jeho kresby nedostatečné. Ne však podle obchodníků, kteří je kupovali a dále přeprodávali lidem. Hitler byl z výsledku šokován. Ztratil tak životní cíl. Bylo nutné najít nějaký jiný. Akademici mu zničili život. Ironií osudu nebo snad náhody či Prozřetelnosti je to, že jeho kresby jsou dnes draženy za vysoké částky.
Hitlerovo politické smýšlení
Karl Lueger, křesťanský socialista, který se stal Hitlerovi politickým vzorem
Vídeň byla v jeho době značně antisemitská, takže by se dalo říct, že právě toto prostředí mohlo za jeho následné směřování. Hitlera antisemitu zrodila Vídeň.
Počátek jeho politického smýšlení nacházíme v pangermanistovi Schonererovi. Narozdíl od něj se však Hitler domníval, že trávit svůj čas v parlamentním boji je zbytečné. Úspěch podle Hitlera mohl vzejít pouze ze souhlasu širokých mas. A jak je chtěl oslovit? Zaměřil se na jejich sociální problémy.
Hitlerovy sympatie směřovaly k zakladateli Křesťansko-sociální strany, Karlu Luegerovi: „To byl hluboký znalec lidí, není lstivý, aby je považoval za lepší, než ve skutečnosti jsou“, řekl jednou.
Lueger si vybudoval voličskou základnu mezi maloburžoazií: obchodníky, profesionály, řemeslníky, kteří především volali po pořádku a společenském klidu pro své podnikání. V podstatě si ale rozuměl se všemi, kromě marxistů.
„Byl připraven použít všechny potřebné nástroje k získání sympatií mocných existujících institucí,“ píše Hitler. Ve skutečnosti měl podporu katolické církve a nebyl ani příliš neústupný vůči Židům, vůči nimž se polemika vedla hlavně na náboženské a ekonomické úrovni.
Zde nacházíme počátky Hitlerova politického smýšlení. Není ještě vyhrocený antisemita, zabývá se pangermanismem, a cestou k němu je řešení sociálních problémů. Tehdy ještě neplánoval konečné řešení. Dokonce se politicky orientuje na poli křesťanského socialismu.
Astrologie a esoterický antisemitismus
Liebenfels byl církevní historik
Adolf Hitler hodně dal na esoterická učení a především na astrologii. Německý historik Wilfred Daim, tvrdí, že antisemitský impuls Hitlerovy daly výklady bývalého mnicha Adolfa Georga Lanze von Liebenfelse, zakladatele tajné sekty „ario-sofického“ hnutí ve Vídni, k němuž se mladý Hitler přidal ve svých vídeňských letech. Lanz propagoval arianismus, antisemitismus a antisocialismus v časopise „Ostara“, doprovázený anatomickými náčrty a tabulkami zvěrokruhu. Nechyběla ani svastika jako magický symbol nadřazenosti árijské rasy.
Nový Adolf Hitler se ve skutečnosti zrodil z vídeňské frustrace a z katolických rakouských intelektuálních antisemitských kruhů. Kdyby však vídeňští akademici měli pro Hitlera jako malíře trochu víc pochopení, historie by se odehrála jinak.
Zdroje:
Briggite Hamman. Hitler's Vienna: A Portrait of the Tyrant as a Young Man. 2011. Barbara Ward & Associates.
J. P. Stern. Hitler: The Fuhrer and the People. 1984. Flamingo.
