Článek
Ježíš byl jedním z mnoha náboženských učitelů, kteří se v Jeruzalémě vyskytovali v době 1.století. Čím tak vyčníval? Proč jeho učení přežilo staletí a rozšířilo se do celého světa? Jakým kouzlem se tak stalo?
Ježíš jako morální učitel
V kontextu současných učitelů morálky byl Ježíš dost divný patron. Učil nejvyšší úroveň morálky a přitom trávil nejvíce času s odepsanými lidmi. S prostitutkami, výběrčími daní a lidmi na okraji společnosti. A právě to je ta morálka, o které on učil. Jednou k tématu sám poznamenal:
Zdraví nepotřebují lékaře. Ale nemocní. A k nim jsem byl vyslán.
Ježíš měl mast na duchovní pokrytce, na lidi, kteří jsou takoví morální čisťouři, ale uvnitř jsou plni hnusných negativních myšlenek a nápadů. Ježíš vykořeňoval zlé jednání přímo z lidské mysli, tam totiž počíná. Náboženským učitelům své doby vyčítal:
Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!
Ježíš viděl do lidské duše a tak uměl velmi dobře posoudit lidské motivy. Právě jeho jasnozřivost a schopnost prohlédnout pod lidskou slupku jej učinilo tak přitažlivým pro nadcházející generace jeho příznivců.
Ježíš jako léčitel
Ježíšův přístup uklidňoval lidi a léčil jejich neduhy. Byl to jistě velký psychosomatik. Věděl, v jaké situaci se druzí nachází a jak jim pomoci. Podle jeho vlastních slov z něj léčivá síla jen prýštila. Při jedné takové situaci, kdy se jej dotkla žena a zastavilo se jí celoživotní krvácení, řekl:
Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš. Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mačkají a tlačí…
Očividně už jen Ježíšova přítomnost byla léčivá. Dodnes žijí jemu podobní lidé, a druzí se snaží těžit z jejich přítomnosti. Nechat se vyléčit zadarmo a pak dělat, že jsou jim k nepotřebě. Ježíš si ale dával velký pozor na toho, koho vyléčí. Neléčil žádné výlupky ani lidi, kteří si za svou nemoc mohli sami. Při jedné takové příležitosti řekl:
Cestou Ježíš potkal člověka, který byl od narození slepý. „Mistře,“ ptali se Ježíše učedníci, „proč se narodil slepý? Zhřešil on, nebo jeho rodiče?“ „Nehledejte vinu ani u něho, ani u jeho rodičů,“ odpověděl Ježíš. „Jeho slepota dovolí Bohu, aby ukázal svoje dílo pro člověka.
Ježíš jako prorok
Ježíš však měl i jasnovidné schopnosti a proto varoval své učedníky, aby opustili Jeruzalém ihned po tom, co jej obsadí Římané:
Když pak uvidíte „ohavnost zpustošení“, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí na svatém místě – kdo čte, ať rozumí – tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utíkají do hor. Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si vzal věci ze svého domu. A kdo bude na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, aby k vašemu útěku nedošlo v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nenastalo od počátku světa…
Přesně jak Ježíš řekl, tak se stalo. Římané obsadili Jeruzalém, ale bylo to neúspěšné, tak odtáhli. Jenomže ihned poté se Jeruzalém opevnil a nepouštěl nikoho ven. Ježíšovi učedníci, kteří dbali jeho varování si rychle sbalili svých pět švestek a odešli, dokud to šlo. Když totiž Římané přitáhli v roce 70. n.l. znovu, Jeruzalém zcela zpustošili.
Ježíš jako přítel
Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Podle Ježíšova vyjádření je možné navázat přátelský vztah s ním a s Bohem. Bůh s Ježíšem bude bydlet u vás, podle jeho slov.
Jak jsme viděli, Ježíšova osobnost byla multidimenzionální. Měl nadpřirozené schopnosti i pochopení pro lidské slabosti. Měl prorocké vize, které zachránily mnoha jeho následovníkům život. Jeho odkaz přežil do našich časů a je tomu tak dobře.
Lidé se k němu dodnes obrací, kdykoliv selže lidský prvek, tehdy, kdy se není možné na nikoho obrátit, klepou na dveře Ježíše Krista. A když tlučou déle a s trpělivostí, on se jim ozve, přesně jak slíbil.
Zdroje:
Bible.
Douglas Groothuis. On Jesus (Wadsworth Philosophers Series). 2002. Cengage Learning.
