Článek
Prezentovat současný odklon od oficiálních náboženství a vůbec od víry jako takové jako nějaký moderní exces značí nepochopení historických souvislostí.
Představa, že dříve existovali jacísi primitivní lidé, kteří byli silně nábožensky založeni jen dokud nerozlouskli všechna tajemství přírody a tím neprozřeli, je naprosto lichá. Odnepaměti žili lidé, kteří jednoduše v Boha nikdy nevěřili. Přesto je nikdo nepovažoval za divné a jejich sociální status tím rozhodně neutrpěl.
Řecké slovo atheos se objevuje poprvé v 5. století př. n. l. Znamená. a - theos. Bez Boha. V prvotním významu slova znamenalo bezbožný, bohem zanechaný. Ateistická terminologie zobrazuje ideologický zápas, který trval tisíciletí. Lidí, kteří věřili v bohy a těch, kteří nikoli.
Antika: bohové možná vůbec nejsou, a co je nám vlastně do toho
Prótagorás
V mnoha případech antičtí filozofové nahradili náboženství a vztah k Bohu poměrem k rozumu a myšlení. Nutno říci, že jim to svědčilo.
Prótagorás (490 př. n. l. - 411. př. n. l.) byl dost možná nejbystřejším intelektuálem své doby. Narodil se na počátku pátého století př. n. l. v Thrákii v Abdéře a získal si obdiv Perikla, který mu svěřil vytvoření právního řádu pro nově založenou kolonii Thurii v jižní Itálii (mezi jejíž zakládající členy patřil mladý Hérodotos). Protágorás se stal nejznámějším ze sofistů - „odborníků na moudrost“, experimentálních intelektuálů, kteří se shromažďovali kolem Perikla v Aténách.
Protágorás coby intelektuální těžká váha o bozích napsal:
Pokud jde o bohy, nemohu vědět, zda existují nebo zda neexistují, ani jakou mají podobu, protože existuje mnoho překážek poznání, včetně nejasnosti a krátkosti lidského života.
Tímto postojem začíná jeho dílo O bozích. Ačkoliv v antické době řada lidí v bohy věřila včetně toho, že mohou měnit svou podobu a vypadat jako smrtelníci, Prótagorás šel opačnou cestou. Tvrdil, že není jasné, jestli vůbec nějací bohové existují. Podle principů řecké filozofie jestliže bohy nelze poznat, nemohou mít žádnou skutečnou existenci.
Ádžívika, 6. století př. n. l. - osud stanovený mechanicky
Vyobrazení jednoho z mnichů hnutí Ádžívika
Ještě před Řeky, kteří mimochodem do Indie často cestovali, existovalo hnutí, které vzniklo jen nepatrně dříve před Buddhou. Vedl ho učitel Makkhalé Gósala, a ten se údajně i s Buddhou setkal.
Základem jeho učení je ateismus. Vše ve vesmíru je řízeno neosobním kosmickým principem - niyati - osudem. Duše se reinkarnuje, ale její přeměnu neřídí žádná duchovní entita, jen jakýsi strojový mechanismus.
Jak dlouho tento proces měl trvat? Prý miliony zrození. Ádžívikové se rozhodli, že na skončení mechanických pohybů vesmíru počkají. Dnes se však zdá, že z nich nikdo čekat nevydržel. Hnutí už není aktivní.
I křesťané byli načas „ateisty“
Křesťanský přívrženec Konstantin měl jasno, je třeba s absencí těch „křesťanských bohů“ něco dělat
Obvinění z ateismu bylo vůči křesťanům Římany vzneseno nesčetněkrát. Bylo až tak provařené, že musel apoštol Pavel v Aténách najít konkrétní fyzický opuštěný oltář a říci - to patří našemu „neznámému“ bohu.
Aténští muži, vidím, že patrně máte ve všem větší bázeň před božstvy než jiní. Když jsem například procházel kolem a pečlivě pozoroval vaše předměty zbožňování, našel jsem také oltář, na němž bylo napsáno: ‚Neznámému Bohu‘. Čemu jste tedy nevědomky zbožně oddáni, to vám zvěstuji.
Křesťané totiž odmítali uctívat jakéhokoliv boha či bohyni z řecko - římského panteonu a trvali jen na jakémsi pomyslném Bohu, kterému chyběl i oltář k obětování. Pak není divu, že je jejich okolí považovalo za ateisty - tedy ve smyslu bezbožní, bohem zanecháni.
Celá situace se změnila s dotvořením nauky o svaté Trojici. Zřejmě jedním z důvodů, proč se na ní křesťanští teologové tak horlivě činili, bylo: ukázat svého Boha nebo spíše více bohů svým „pohanským“ sousedům, aby bylo jasné, že křesťané opravdu nejsou neznabozi.
Základním předpokladem, aby vás někdo bral vážně jako náboženský spolek, je samozřejmě nějaký bůh. Jakýkoliv, ale aspoň jeden. Proto na tom ihned po smrti Krista křesťané začali makat. Nejdříve měli židovského boha, jenomže ten se jim vzpouzel, Jehova přeci jenom patřil judaistům. Tudíž musel Ježíš chtě nechtě zastoupit úlohu novopečeného boha křesťanů. Jako takový řecký hrdina, který se z původního boha stal smrtelníkem a vykonal na zemi heroické činy. Byl svými nepřáteli zabit a zázračně vzkříšen. Takový narativ byl jejich sousedům blízký a nepochybně s ním při evangelizaci pracovali.
Představte si rozhovor s pohanským sousedem, když jej navštíví tehdejší křesťan. Což se opravdu dělo, podle Skutků Apoštolů první křesťané vyučovali druhé „v domácnostech“.
Pohan:
Co je ten váš spolek zač? Nejste nějací ateisté? Nikdy jsem vás neviděl se jen mihnout kolem chrámu! A vlastní žádný nemáte, vy budete nějací divní.
Křesťan:
Ale Lucrecie, ty přeci víš, že jsme normální rodina. My taky uctíváme bohy nebo spíš boha. Máme Ježíše Krista, o něm si přeci slyšel ne?
Pohan:
Ale ano, ale to byl nějaký zvláštní patron, byl prý našimi ukřižován kdesi na Golgotě tak před 50 lety.
Křesťan:
No, jak bych ti to Lucrecie vysvětlil, byl to bůh, který se snesl z nebes asi jako máte vy ten Olymp a převtělil se do člověka, jako vaši božští hrdinové, a pak učinil něco, co ti vysvětlím později.
Pohan:
Zní to zajímavě, přijď zítra na víno a na fíky ano, Petronie?
Takhle nějak se evangelizační rozhovor mohl odehrát. Křesťané se nakonec definitivně zbavili nálepky těch „odpudivých“ ateistů.
Jak jsme viděli v tomto historickém exkurzu, ateismus není otázkou nějakého historického vývoje - od prehistorie po modernitu, či příkladem okolnostní dekadence. Naopak, vždy existovali paralelně v historii obě skupiny lidí - věřící a ateisté. A často spolu žili v harmonii. Až na středověk, kdy bych vám opravdu neradil se hlásit k něčemu jinému než ke křesťanské víře, která samotná začínala jako „ateismus“.
Zdroje:
Abhedananda, S. Vedānta Philosophy: Five Lectures on Reincarnation. 1902. The Vedānta Ashrama.
George Grote. History of Greece. 2010. Cambridge University Press.
Jean-Pierre Vernant. The Origins of Greek Thought. 1984. Cornell University Press.
