Egyptská kultura byla charakterizována všudypřítomnou nudou a průměrností

Narozdíl od velkých zastánců této kultury, kteří povětšinou vycházejí z pocitu, že co je postavené v kameni a zavedené do evidence, má jakousi nadpřirozenou auru navíc, pro mne tato fakta nejsou žádným důkazem kulturní nadřazenosti. Spíše naopak. Co je rigidní a po tisíciletí stále stejné, trpí syndromem zoufalé neinspirativnosti a tisíckrát obehráté desky, která má potenciál unudit k smrti.

Egypt nebyl žádným vrcholem kulturního vývoje lidstva. To je třeba si říci předem. Každý, kdo do hloubky zkoumá jeho kulturu, písemnictví a hmotné památky, nevyhnutelně narazí na zatuchlý smrad a chlad páchnoucí egyptské hrobky.

Pravdou je, že hrobky - egyptské pyramidy - tuto kulturu proslavily asi nejvíce. Což je také zvláštním dokladem o tom, co tato kultura světu opravdu přinesla. Snad obdiv záhrobní kultury? Pohřebnictví, které se nedalo tak snadno přenést? Však kdo kdy měl na to, aby si místo honosného hrobu postavil rovnou pyramidu o velikosti mnoha domů?

Existují naopak lidé, kteří tvrdí, že Egypt by nám měl být vzorem především svou dlouhověkostí. Tím, jak dlouho vydržel. Ono jsou věci, které vydrží dlouho, ale moc chlubit se jimi nedá. Třeba dlouhé a velmi nudné dny strávené při sterotypní práci či monotónní zábavě.

Posuďte sami, co o této kultuře objevili samotní egyptologové, především zakladatel české egyptologie, badatel František Lexa.

Lexa jako první Čech přeložil řadu staroegyptských nápisů a udělal z nich ucelený sborník.

Tak se třeba dozvídáme o nápisech z hrobky Mecenovy. Starosty města.

On připoutal k sobě kraj Nejtin a kraj západní, jsa ředitelem prací.

Koupil 200 aur polí od četných králových lidí…

Dům 200 loket dlouhý byl vystavěn zděný…

Ani slovo o nějakých morálních či duchovních hodnotách, kterými by se daná osoba měla skvět. Čiré materialistické vychloubání se domy a projekty. V podstatě to ale odpovídá dnešní zálibě v ódách na developery.

Nápis z hrobky vrchního lékaře Nenchsechmeta

Končí takto:

Požívám jeho přízně, protože jsem nikdy neučinil nikomu nic zlého (míněno přízně místního boha).

Nápis z hrobky Ptahšepsesovy - chlapec z královské krve

Ptahšepses u krále…byl oblíbenější než všickni ostatní služebníci. Kéž žije věčně.

Nápis z hrobky Hetepherachtovy

Postavil jsem hrobku z poctivě získané hmoty, nevzal jsem nic, co patřilo jinému..

Z předchozích dochovaných nápisů se dozvídáme o egyptské kultuře jediné: byla sebezaměřená a orientovaná především materialisticky.

Bohové tu byli spíše od toho, aby plnili něčí přání, než aby byli z altruismu či z úcty uctíváni.

Egyptská mystéria v sobě neměla ani špetku tajemna, krom přesvědčení, že samotní Egypťané mají automatický nárok na přízeň bohů, protože jsou přeci sami dokonalí.

Zajímavou písemnou památkou na vojenské umění Egypťanů je zpráva o „dobytí“ Megídda Thutmósem III.

Zde se mimo jiné píše:

Onen bídný kníže kadešský (egyptský nepřítel) přišel a vešel do Megídda. A jeho veličenstvo (egyptský vládce) řekl: Jakože žiji, jakože mne miluje Ré, jakože přízní mne obdařuje otec Amón a jakože svěží je můj nos životem a zdravím, Mé Veličenstvo půjde po této cestě aarunské.

Nedopustím, aby mé vítězné vojsko šlo odsud přede mnou. Umínil si, že sám půjde v čele.

Zatím však bídný kníže kadešský spěšně odtáhl. Celé (egyptské) vojsko jásalo.

O čem svědčí tato zpráva? V podstatě o bitvě bez boje. Egypťané rozhodně nebyli žádní zdatní válečníci.

Egypt uctíval mimo jiné bohyni Maat, která byla hlavně bohyní spravedlnosti a vesmírného řádu a měla každému měřit rovným dílem. Když však došlo na chvíle, kdy nebyla hojnost, zpravidla když byl Nil mimo záplavové období, veškeré morální poučky a zábrany šly stranou.

Přesto bude zajímavé alespoň nahlédnout do egyptské právní teorie. V praxi to pochopitelně vypadalo jinak, ale Haremhebovy zákony jsou v tomto směru objevné.

Krátká citace z poměrně bezobsažných právních stanovení egyptského vládce:

Jeho Veličenstvo si vymyslil způsob, jak vymýtiti zlo a potlačiti podvod a lež…

A jak to má vypadat v praxi? Třeba u sběru bylin, kdy docházelo k podvodům. Výnos hovoří o úřednících obírajících chudáky o byliny za účelem platby královské daně.

Proto nařizuje Mé Veličenstvo, aby o všech úřednících, kteří přicházejí sbírat byliny pro královskou daň… trestu bylo použito tomu, kdo přestoupí zákon.

Co je tím míněno? Je to ostatně takový dvojznačný paragraf. A takových je v egyptských zákonech nepočítaně. Jaké z toho plyne poučení? Že se na egyptské zákony rozhodně nedalo spolehnout a bohyně Maat se kupodivu vždy v chudých obdobích někam schovala. Nejspíše se krčila někde ve stínu egyptské hrobky, a když zase bylo dobře, s pompou vylezla.

Rolníci a dělníci v Egyptě byli lidé svobodní. Válečných zajatců vzhledem k tomu, že Egypt, jak jsme viděli, nebyl zrovna zdatný ve vojenství, bylo pomálu. Rovněž otroků bylo tedy poskrovnu. Záznamy o obrovském množství otroků, které někdy čteme na egyptských stélách, jsou očividné nepravdy.

Výraz pro dělníka v egyptštině znamená doslova pracovat, práce.

A jak se měl takový Egypťan jako pracovník střední třídy? Podobně jako dnes třeba ve vyspělých evropských zemích. Nuda k uzoufání. I když aspoň tehdy bylo na pivo a placky, stejně jako dnes.

Nacházíme v tomto směru hodně pracovních výkazů tehdejších zaměstnanců. Tak třeba:

Z deníku dělnictva vésetského pohřebiště:

Třetího měsíce rozpuku 24. se nepracovalo.

Třetího měsíce rozpuku 25. se pracovalo.

A tak to jde pořád dokola až do konce dalšího měsíce.

Velmi inspirativní, že ? Asi jako dnes vyplňovat pracovní výkazy v excelu.

Egypťané byli kulturou orientovanou především na posmrtný život. Tak mohli rovněž ušetřit na výdajích pro lidi potřebné za jejich života. Moc inteligentní přístup to není, protože život záhrobní není vůbec jistý, zatímco proč si kvůli tomu ztěžovat život přítomný, že.

Takzvané předhistorické ódy ze života Egypťanů se zaměřují právě na toto - dobrý posmrtný život panovníků.

Jedna z nich pěje:

Duch krále Veníse, vstoupiv do nebe pořádá hon na bohy. Jeho řezníci pak ulovené bohy upravují k jídlu…

Tak jak vidno, to ti Egypťané s těmi bohy moc vážně nemysleli, když si je klidně dali k obědu, že? Jistě, jedná se o záznamy z období před egyptskými největšími kulturními výdobtky. I když vrchol je v případě Egypta relativní pojem. Jedná se zjevně o vrchol všeho - postavit někomu hrob velký jako pyramidu.

Panovník uděloval pozemky svým nejlepším úředníkům a také chrámům. Po smrti úředníka se však musela půda vrátit, zatímco církve vracet nic nemusely. Zabývaly se totiž navýsost důležitou činností. Sázkou na posmrtný život, kterou ještě nikdo nikdy nevyhrál, ze sázkovky vybrat ani nemohl a neověřil si, zda-li je to vůbec fakt.

Egypťané tak většinu své energie a umu věnovali právě zásvětnímu životu. Dá se říci, že byli mumiemi už za svého života. Vše dělali s ohledem na dobrou mumifikaci, která se sestávala z žebříčku těch nejdražších až po takzvanou papírovou rakev. Chudý člověk tehdy nemohl doufat po změně ani po smrti. Nebyl-li totiž dobře vybaven nyní, v životě posmrtném se to s ním táhlo dál.

Vzhledem k tomu, že Egypt moc nerozuměl psychologii zdraví a člověka, zaměřoval se na věci podružného charakteru, které upřednostňoval před kvalitním životním obsahem.

A tak již v Egyptě existovala přebujelá státní byrokracie. A to:

Ministerstvo financí, zemědělství, spravedlnosti, veřejných prací, vojenství, obchodu, pošt a dopravy, vnitra, zahraničí, kultu, výživy, sociální péče.

Je tedy zjevné, že jejich obdoby, některé přímo z egyptského dovozu, existují v Evropě v nezměněné podobě dodnes.

Ničím a nikým neomezeným panovníkem Egypta byl ve starověku král. Výkonnou silou byl jeho vezír. Ten šéfoval obrovskému aparátu úředníků a dozorčích. Dohlížet na druhého byla totiž nejprofitabilnější práce té doby.

Životní úroveň byla v každém kraji a době v Egyptě trochu jiná a záležela na libovůli či zvůli místních despotů.

Egyptské rady do života přítomné v různých nápisech a papyrech zjevují, že Egypťané žili „tichý“ a nezáživný život. Co ostatně čekat od tisícileté bahenní kultury?

Tak třeba čteme v rukopisu Návod, jak si zjednáš klid.

Nebudiž hrubý tvůj hlas, nemluv celou silou svého jazyka…

Lepší jest úděl toho, kdo mlčí než toho, kdo jásá.

A v podstatě zde také nalézáme protokázání typu Ježíšova Kázání na hoře.

V poučení Nedávej se zmáhati starostí, abys neupadl do zmatku se píše:

Nebuď malomyslný v obci. Není těžké živobytí chudého člověka, který není nepoctivý. Nermuť se pro nic! Což se tím zastaví běh toho?

Podobně kázal podle evangelií Ježíš. Očividně byl obsah evangelií ovlivněn egyptskou kulturou. Výzva, aby se někdo nermoutil, i když má problémy, a žije v problematickém prostředí, asi tehdejším chudým moc neprospěla.

Egypťané zpravidla žili v monogamistických sňatcích. Ne proto, že nemohli jinak, ale nedokázali by zpravidla uživit více manželek. Dokonce se uzavírala dočasná manželství, u kterých rozhodovalo, jestli budou trvat či ne. Vše záleželo na tom, jestli z nich bylo zplozeno dítě.

Nejspíše z tohoto předpodkladu vycházela i katolická církev, která umožňovala zrušení manželství, které nebylo konzumováno. A z řady egyptských mystérií či egyptských božstev vzniklo nesčetné množství křesťanských přestav. Nejprominentnější z nich je učení o sv. Trojici, které je přímým převodem z egyptské kultury - hrobky přímo do kostelní monstrance - živého Ježíše a podobných jiných teoretických mystérií.

Máme totiž k dispozici rané egyptské materiály vztahující se k Ježíši. Rané ve smyslu, že pochází z doby počátků křesťanství.

V řadě starověkých egyptských textů se objevují vložené zmínky odkazující se na Ježíše. Tak třeba Říkadlo proti bolení břicha začíná bohem Horem a končí takto: Jakákoliv nemoci, jakékoliv trápení, která jsi v těle, ihned přestaň! Já, jenž mluvím jsem pán Ježíš, jenž uzdravuje.

Přesně totéž, z čeho první křesťané obviňovali Židy, že nepřijali Ježíše, protože jednoduše nezlepšil jejich životní úděl, slibovali Egypťanům. Přijměte Ježíše a mějte z toho výhody! To je podstatou koptského křesťanství, které vzniklo v 1. století přímo v Egyptě.

Dále je zde řada křesťanských spisů. Například ten o zničení pohanského chrámu, který končí tímto:

Z ostatních pohanů mnozí přijali křest a stali se křesťany. Ostatní nechtěli, vzali to, co bylo jejich, naházeli to do řeky a odešli se svými modlami na poušť…V domech těch, kteří utekli se usadili křesťané.

Nacházíme zde také kryptické odkazy na Ježíše v podobě spojení světla (jeho) a Věrné Moudrosti (Kotpský text- Pistis Sophia) .

Po tom všem (útoku archontů na Věrnou moudrost) jsem vzal Věrnou Moudrost a odvedl jsem ji do třináctého aionu, jsa ohromným světlem. Nesmírné bylo světlo, které na mně tkvělo.

Vyznávám ti, Světlo, že jsi můj spasitel a můj ochránce v každém čase, děla Moudrost…Vyznávám ti, Světlo, že ty jsi mě zachránilo.

To je chvalozpěv, který zpívala Věrná Moudrost… aby všickni věděli, že jsem přisel na svět člověčenstva a dal jim tajemství výšin.

Tyto texty prozrazují obrovskou míru pýchy a arogance, se kterou křesťanství přišlo do Egypta. Mělo ale na co navázat, protože egyptská kultura bobtnala sebezaměřeností a páchla zatuchlostí tisíciletími starými hrobkami.

Pokud vnímáte realitu podobně, jako já, nabydete stejného názoru.

Zdroje:

John Romer. A History of Ancient Egypt. 2013. Penguin.

Ian Shaw. The Oxford History of Ancient Egypt. 2002. Oxford publishing.

František Lexa. Výbor z mladší literatury egyptské .1947. Šimáček.

František Lexa. Veřejný život ve starověkém Egyptě. 1955 Československá akademie Věd.

František Lexa. Veřejný život ve starověkém Egyptě. 1955 Československá akademie Věd. II. díl Doklady.