Článek
Katolíci se s protestanty rozcházejí hlavně v postojích vůči Panně Marii. Katolící Pannu Marii adorují. Zvlášť papež Jan Pavel II. byl jejím oddaným ctitelem. Zatímco protestanté jsou vůči jejímu charismatu, zdá se, imunní.
Podívejme se na vývoj úcty vůči Marii v katolické církvi, ale nejdříve na postoje v Bibli, na které se odvolávají protestanté. Vzhledem k tomu, že jsou odkázáni jen na sola scriptura, ergo jen Písmo, berou smrtelně vážně vše, co je v něm o Marii. A nábožnou úctu zde k Marii zrovna nenalézáme.
Marie v evangeliích: Ježíšův postoj k Marii
Svatá rodina
O Ježíšovi víme, že se ve 12 letech odpojil od svých adoptivních rodičů, nedal jim nic vědět a skončil zde:
Jeho rodiče chodívali každý rok do Jeruzaléma na Pesach. Když mu bylo 12 let, šli tam na svátek jako obvykle. Když svátek skončil a oni se vraceli domů, Ježíš zůstal v Jeruzalémě, ale jeho rodiče si toho nevšimli. Domnívali se, že je někde ve skupině těch, kdo cestují s nimi, a tak ušli den cesty a teprve pak ho začali hledat mezi příbuznými a známými. Když ho nenašli, vrátili se do Jeruzaléma a všude po něm pátrali. Nakonec ho po třech dnech našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim a klade jim otázky. Ale všichni, kdo mu naslouchali, žasli nad jeho odpověďmi a nad tím, jak věcem rozumí. Když ho rodiče uviděli, velmi se divili a jeho matka mu řekla: „Chlapče, jak jsi nám to mohl udělat? Tvůj otec a já tě zoufale hledáme.“ Odpověděl jim: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být v domě svého Otce?“ Oni ale nepochopili, co jim řekl.
Ježíš nepovažoval vůbec za podstatné o svých duchovních záměrech své adoptivní matce říct. Marie samotná měla reflektovat, s kým má co do činění, ostatně Písmo v tomto ohledu pokračuje:
Pak se s nimi vrátil do Nazaretu a dál se jim podřizoval. Jeho matka si všechna ta slova pečlivě uchovávala v srdci. A Ježíš rostl, získával moudrost a měl čím dál větší přízeň Boha i lidí.
Pak záznam o Ježíšových vztazích s matkou mizí. Objevuje se až ve chvíli, kdy ve 33 letech začíná svou kazatelskou dráhu. Zde se opět odpojuje od rodičů a svých příbuzných. První zázrak vykoná na svatbě v Káně, podnícen svou matkou, vyhoví jí, ale dá jí najevo, že k němu tak nějak nepatří.
Třetí den se konala svatební hostina v galilejské Káně a byla tam Ježíšova matka. Na hostinu byli pozvaní i Ježíš a jeho učedníci:
Když došlo víno, řekla Ježíšovi jeho matka: „Nemají víno.“ Ale Ježíš jí odpověděl: „Ženo, to přece není naše starost. Můj čas ještě nepřišel.
Když Marie a jeho bratři přijdou na jeho kázání a očekávají zvláštní přístup, Ježíš svým učedníkům říká:
Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.“ On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.
Když byl Ježíš na sklonku svého života, od kříže si zavolal apoštola Jana a matku svěřil jemu. Pak zpráva o ní mizí. Očividně dal Kristus přednost duchovnímu spřízněnectví než tomu fyzickému, a proto ji nepředal do péče žádnému ze svých bratrů. Tím se dostáváme k tématu, že Ježíš měl bratry a Marie po celý život pannou nezůstala. Tak praví Písmo svaté.
Marie, od panny k svaté panně a zpět k matce
Bible Marii jako pannu představuje v době, kdy porodila Ježíše.
V historii katolictví někteří jeho Otcové pochybovali o tom, že zůstala pannou po celý život. A v podstatě jejich pochybnosti byly na místě. Bible se na více místech zmiňuje, že měl Ježíš bratry a dokonce sestry.
Copak to není ten tesař, syn Marie a bratr Jakuba, Josefa, Jidáše a Šimona? A nežijí snad jeho sestry tady u nás?“ Bránilo jim to, aby v něj uvěřili.
Někteří katolíci však argumentují tím, že se jednalo o bratrance. Nicméně, samotná Nová katolická encyklopedie tuto domněnku vyvrací:
Řecká slova, která obvykle označují vztah mezi Ježíšem a jeho příbuznými, měla v době evangelistů v řecky mluvícím světě význam tělesných bratrů a sester a čtenáři řeckého textu to v tom smyslu také chápali.
Původ víry v neustálé panenství Marie
Bohyně Isis s Horem, podobná vyobrazení Marii s děťátkem Ježíšem
Když není tato nauka rozvedená v Bibli, kdo ji vlastně přinesl do křesťanství? Jezuita Ignace de la Potterie k tomu říká:
V různých starověkých náboženstvích mělo panenství svou posvátnou hodnotu. Určité bohyně (Anat, Artemis, Athéna) byly označeny jako panny.
Zdroj nauky je tedy možné hledat v pohanském okolí křesťanů.
Katolický kněz Andrew Greeley dále vysvětluje
Mariánský symbol staví křesťanství přímo po bok starověkým náboženstvím s jejich bohyněmi matkami.
Pohnutku k uctívání Marie dostala křesťanská církev v době, kdy se stala za Konstantina říšskou církví. Začali do ní masově proudit pohané a ti si samozřejmě nesli v hlavě svou velkou matku a božskou pannu. Tato pojetí vychází ze starých lidových pověstí Babylóna.
Převzetí pohanské nauky do křesťanství
Motivy se nabízejí. Jednak to bylo na „zakázku“ nových pohanských věřících a také se jednalo o žádoucí doplněk k právě přijaté nauce o Trojici (rok 325 n. l.). Pochopitelně musela Marie dostat taky trochu toho božství. A tak v roce 553 n. l. získala titul „věčná panna“.
Celospolečenské dopady učení o panenské Marii
Marie z Medžugorie
Překvapivé důsledky mělo toto zpannění Marie na život celé církve. Začaly vznikat mnišské řády, které měly jako svou hlavní myšlenku celoživotní odříkání a panenství.
Korunu celému podniku nasadil učitel církve svatý Augustin, který ztotožnil „dědičný hřích s pohlavní žádostí“. Dojem, že je sex nečistý a navíc na základě toho vynucený povinný celibát kněží, může souviset právě s introdukcí pohanských myšlenek do církve. Paradoxně myšlenku odříkání a věčné panny převzala církev, která chtěla být naprosto čistá, přímo od pohanských kultů.
Panna Marie je pannou nejspíše pouze v katolickém učením. Ostatní křesťanské církve nejsou v tématu tak vyhrocené, a pochopitelně to má své důsledky. Protestanté nemají žádný mnišský život ani nepodporují celibát.
Učení o Panně Marii nepochybně formovalo život církve na více než tisíc let a pokračuje ve svém vlivu dodnes. Bez Panny Marie bychom neměli jezuitského papeže, neboť by nebyli žádní jezuité, nebyli by cisterciáci, kteří zušlechtili Šumavu, a nejspíš ani reformátoři, kteří kázali právě proti žebravým řádům a jejich odpustkové kampani. Takže možná by nebyla ani žádná reformace.
Pozice Marie, kterou jí určila katolická církev, tudíž hluboce zasáhla společnost nejen po stránce náboženské, ale i kulturní, sociální a ekonomické. Panna Marie se dostala i do pražského metra a jeho nových štol, kde působí zřejmě i lidé nevěřící, ale skrze svatou Barboru, kterou vyznávají všichni lidé v podzemí se k ní obracejí.
I když jste naprostí neznabozi a myslíte si, že vám může nějaká panenka Marie být šumák, v realitě váš život ovlivňuje víc, než si myslíte.
Zdroje:
Bible, textová analýza
Miri Rubin. Mother of God: A History of the Virgin Mary. 2010. Yale.
