Článek
Každý člověk, i ateista, by měl vědět základní fakta o mnišství. Tak třeba to byl francouzský benediktínský mnich Dom Pérignon, který zdokonalil šumivé víno. Voala, francouzský Dom Pérignon, jakožto značka šampaňského byl na světě!
A je toho hodně, co mniši vymysleli, možná se budete divit, třeba:
preclíky, zdokonalili výrobu piva, proslulé Plzeňské tedy mohlo vzniknout jen díky postupům, které vymysleli mniši za zdmi klášterů. Povídá se, že i mechanické hodiny vymysleli mniši. A hlavně sociální a ekonomickou strukturu společnosti. Byly doby, kdy klášterům ve středověku patřil svět jako na dlani. Podívejme se na fascinující historii tohoto povolání.
Původ a druhy mnišství
Benedikt z Nursie, původce mnišských regulí
Nevíme, kdo byl prvním mnichem, ale je zřejmé, že křesťanské mnišství vzniklo z poustevníků, kteří žili izolovaně od společnosti. Logicky proto žádné záznamy o sobě nezanechali, nechtěli totiž být rušeni.
Rozlišujeme tyto druhy mnišství:
Mnišské řády: například benediktini, cisterciáci a pak řada jiných a posléze reformovaných původních řádů.
Řády řeholních kanovníků, které vznikaly od 11. století a jejich členové jsou výhradně kněží. Patří sem hlavně premonstráti.
Rytířské řády se zrodily v době bojů o Svatou zemi po roce 1099.
Řády žebravé začaly vznikat ve 13. století jako reakce na přebujelá města. Řády chtěly jít příkladem jako protiklad měšťácké nenažranosti.
Řády řeholních kleriků, které vznikaly v 16. století. Ty mají poměrně volnost v pohybu. Jejich typickými představiteli jsou jezuité.
Ženské řády, převážně jsou zaměřeny na kontemplaci ergo modlitbu. Známé jsou třeba trapistky jako ženská odnož mužského řádu trapistů.
Mužské i ženské kongregace, jejich rozdíl od řádů spočívá v jiném typu právního zakotvení v církevní mluvě. Řeholníci skládají slavné sliby, zatímco kongregace věčné sliby. Prakticky v tom rozdíl není. Kongregace se zaměřují na praktickou pomoc světu v oblastech zdravotnictví a školství. Sestry boromejky pomáhají výhradně v nemocnicích a v domácích hospicích.
Architektura klášterů
Typická klášterní architektura s prostorem uprostřed zvaným rajský dvůr
Středověké kláštery byly budovány podle následujícího schématu. Nesměly chybět budovy pro ubytování, které svíraly čtvercové nádvoří zvané rajský dvůr. V jeho středu se nacházela studna jako znázornění životodárného duchovního zdroje. Středobodem klášterního dění byla kapitulní síň. Zde se mniši scházeli k důležitým rozhodnutím. Opat bydlel nejčastěji mimo ostatní. Mniši žili obyčejně na jednom místě.
Vzhledem k tomu, že v Česku se nebralo v úvahu klima zemí, kde kláštery vznikaly jako byla Itálie a Francie, mniši tady společně obvykle klepali kosu. Kláštery měly dále jídelnu zvanou reflektář a pochopitelně prostory pro ubytování návštěvníků a adeptů o vstup do řádu - noviců.
Následoval klášterní špitál, protože do nemocnice mezi ostatní lidi mniši nechodili. Díky tomu také mniši posunuli dál některé medicínské obory. Zvláště farmacii, díky své umné práci s bylinkami a lektvary. Duchovním srdcem kláštera byl konventní kostel případně menší kaple. Klášterní knihovna byla zase intelektuálním středem kláštera. Kláštery vedly i takzvané skriptorium, písařskou dílnu, kde mniši seděli a opisovali knihy. Řada úžasně iluminovaných knih vznikla právě výhradně v klášterních dílnách.
Iluminovaná abeceda
Přínos pro společnost
Karel Boromejský byl kardinálem a zároveň asketou, který pomáhal sociálně slabým. Podle jeho vzoru pomáhají i sestry boromejky
Bez nadsázky, bez mnišských řádů, mnichů a klášterů by nebyly žádné obchodní korporace, ani světový finanční systém v současné podobě. Rytířský řád templářů vytvořil velkou finanční síť po celém světě. V podstatě byli průkopníky bankovnictví.
Na zušlechťování Šumavy se podíleli cisterciáci pozvaní přemyslovským rodem. Kdyby zde nebyli, zřejmě by Šumava zůstala neprůchodnou divočinou a hlavně bažinatou. Mnoho z nich vysušili členové řádu a dali je k dispozici pro zemědělství.
V době krátce před husitskou revolucí bylo v Čechách velké množství řádů a v jejich rukou bylo soustředěno na 40% orné půdy v zemi.
Mnozí středověcí mniši byli patrony umění nebo tito mniši byli přímo sami umělci. Můžeme vzpomenout třeba na Benedikta z Nursie (480-543), který založil klášter v Montecassinu. Jeho benediktýnská regule vytvořila model fungování dalších klášterů. Omezovala také autoritu opata, který byl vyzýván k tomu, aby byl nejpokornější z mnichů. Benedikt byl také tím, který bojoval proti mnišské zahálce. Připravil pro mnichy poměrně vyrovnaný životní program. Denní režim se rozděloval na intelektuální, duchovní a manuální činnost. Tento mnišský vzor posléze absorbovala protestantská pracovní etika. Například Luther byl sám augustiniánským mnichem.
Budoucnost mnišství
Tehdejší mniši dokonce překonali jakékoliv dnešní možnosti trhu práce. Buď si totiž můžete najít práci u počítače, kde budete od rána do večera sedět na místě a civět do monitoru, nebo zpravidla těžkou a únavnou manuální práci. Středověcí mniši měli poměrně ideálně zvolený poměr manuální práce s duševní činností. Benediktíni se řídili heslem Ora et Labora. Modli se a pracuj.
Hodnoty jako usebrání, naladění na vnímání duchovních aspektů života a zpomalení životního rytmu, jsou dodnes aktuální a tak je jisté, že i přes relativně nízké množství adeptů na mnišský život budou klášterní prostory ve společnosti stále vítané.
Zdroje:
Alfred Wesley. A Short History of Monks and Monasteries. 2010. Qontro Classic Books.
Alena Ježková. Kláštery a jejich lidé. Tichá srdce. 2013. Práh.
