Článek
Jakou dráhou si prošel Jan Žižka před tím, než se stal slavným husitským vojevůdcem? O Janu Žižkovi nebylo ani vidu ani slechu až do první pražské defenestrace 30.července, 1419.
Počátky Jana Žižky
Do doby první pražské defenestrace Žižka mlčel jako zařezaný
Jan Žižka byl původem Jihočech. Jak se povídá, nejspíše z okolí Trocnova. Pocházel z rodiny malých zemanů. A rozhodně nebyl antikatolicky zaměřený. Dochovala se listina, kde je potvrzeno, že přispěl na Vyšebrodský klášter a snad i jeho sestra byla jeptiška.
Podle informací z trestních knih, byla pochytána jakási banda Matěje, který loupil zřejmě na zadání krále Václava IV. Povídá se, že byl Žižka její součástí, ale chycen nebyl. Co víme určitě, je to, že král Václav jej omilostní a přijme do svých služeb jako ochranku. Žižka se stěhuje do okolí Pražského hradu a když začínají husitské bouře, kupuje si dům v Pařížské ulici.
Stařec se vyrovnává s hříchy mládí
Právě, když se Žižka zajišťuje na stáří, vypuknou v Praze demonstrace. Proslýchá se, že byl Žižka jejich součástí. Nejspíš jako zkušený bojovník vycítil slabost krále Václava a pochopil, že jeho éra je už za zenitem. Král Václav IV. opravdu krátce po pražské defenestraci umírá. A v zemi nastává chaos. A tak Žižka zaútočil na to nejcitlivější místo po Hradě, pražskou radnici. Proč to dělal? Nejspíš si jednoduše chtěl ochránit své majetky před případnou vřavou. A mít kontrolu nad situací.
Ostatně později to demonstroval, když se v Praze opevnil na Vítkově a k reálné bitvě se Zikmundovými vojáky v podstatě nedošlo. Žižka si dával velký pozor, aby neohrozil své pražské nemovitosti a fondy.
Jenomže na stará kolena mu došlo, že takhle žít dál nemůže. Vypadá to, že se obrátil, a tak míří směrem k Táboru. Místo pamětí, píše svůj Vojenský řád.
Táborské společenství
Žižka se v Táboře moc neohřál. Byl neustále na bitevním poli a je třeba říci, že zde zaznamenal jen samé úspěchy. Do nějakých větších či předem ztracených akcí se totiž nikdy nepouštěl. Nakonec se nepohodl i s táborskými kněžími. Byl na ně příliš radikální.
Žižka totiž na stará kolena otočil. Upálil desítky Adamitů, kteří byli na jeho vkus příliš liberální. Vypaloval kostely a města. Nutno říct, že přesně podle biblického manuálu. Nejdříve dal obléhaným možnost se vzdát, pak všechny dospělé muže dal pobít a město vypálit.
Žižka frustrovaný umírá
Žižka se stal obávaným válečníkem a nejen to, i prorokem. Na východočeské frontě jeho životní příběh končí. Jmenovitě u Přibyslavi, tajemnou horečkou. Žižka byl už v té době unavený starý muž. Ještě svým příbuzným stačil vystavět hrad Kalich a co se týče majetků v Praze, Bůh ví.
Žižka se na poslední chvíli snaží usmířit znesvářené strany husitů, ale už to nedokáže. Po jeho smrti se husité rozpadnou na dvě či více nesmiřitelných frakcí a začnou bojovat sami proti sobě.
Čím Žižka zacházel, tím taky sešel.
Zdroje:
Petr Čornej. Husité na Žižkově: Pomíjivá paměť pražské periferie. 2023. Paseka.
Petr Čornej. Jan Žižka. 2019. Paseka.
