Mýtus o čisté árijské rase vedl ke světové tragédii

Úvodem je třeba říci, že Árijci jakožto antropologická skupina či jako označení náboženské třídy védických kněží v historickém pojetí existují. Tento článek však pojednává výhradně o mýtech o Árijcích se zaměřením na rasismus a nacionalismus. Slovo Árijec vychází z významu ušlechtilý a od této skutečnosti se i mýty o árijské neboli ušlechtilé rase počaly rozvíjet.

Neonacisté, potažmo novodobí následovníci Adolfa Hitlera, kteří jsou mimochodem za Trumpovy éry v USA na vzestupu, vnímají sami sebe jako oběti světa, který nepochopil jejich přirozenou nadřazenost. Světa, který se snaží zničit veškeré stopy po ušlechtilém árijství. Ale co je vlastně ta árijská rasa, kterou chce jakýsi tajemný spolek či rovnou celý pomýlený svět beze zbytku zničit?

Jsou racionální argumenty v tomto směru vůbec relevantní? Vezměme v úvahu, že samotný ideový vůdce árijské revoluce Adolf Hitler byl dalek od zobrazení těch pravých árijců, které tak propagoval. Byl tmavovlasý a podle některých spíše židovský typ, každopádně svým vzezřením na míle daleko od svých světlovlasých modrookých vzorů. Nápad, vůbec se árijskou rasovou teorií zabývat, ale zdaleka nevznikl v jeho vlastní hlavě.

Psal se začátek 19. století a francouzská šlechta přicházela o svůj politický význam. Zbytky monarchie se snažily despoticky usurpovat poslední drobky autority, a tak systematicky dosazovaly do úřadů příslušníky třetího stavu. Jak je známo, třetí stav byl složen z měšťanů a sedláků neurozeného původu.

Šlechtici, kteří nepřišli v rámci francouzské revoluce o hlavu, uvažovali takto: každá podstatná historická doba měla jako své poručníky lidi ušlechtilé krve. Včetně té římské, samozřejmě, když zrovna byla v rozkvětu. Stejně tak fungoval systém za doby Franků, kteří si v 5. stol. n. l. podrobili Francii. To byli svobodní lidé, ostatně slovo Francie vyplývá z výrazu pro Franka. A každý Frank byl svobodný, jak poznamenal slavný francký král Chlodvík I.

Frankové si volili své krále a měli také svá shromáždění, která dohlížela nad funkcí státu. Tito Frankové však původním obyvatelům Francie, Galům, nedali moc prostoru. Podřídili si je a postavili se do pozice vyvýšené dědičné kasty složené z vojáků a úředníků. Země byla automaticky jejich, vždyť si ji ostatně podrobili. Sami se vnímali být v pozici polobohů. Byli narozdíl od Galů osvobozeni od daní, měli automatický nárok na to, nosit zbraň.

Zde historicky nastává to dělení mezi la noblesse (šlechtou) a la roture (běžným lidem). V praxi to samozřejmě nebylo tak jednoznačné. Galové se s Franky pokrevně spříznili. Míšení krve, to však bylo něco, proti čemu se tehdejší frančtí autoři obracejí coby společenskému zlu. A zde vidíme první kořeny árijské rasové teorie.

V aristokratické etice pozdější éry 19. století znamenal čistý původ (míněno šlechtický) automatický nárok na veřejnou funkci.

Francouzská revoluce poněkud zamíchala karty a řada šlechticů, kteří nepřišli o kejhák, utekla do Anglie nebo Německa. Zjistili, že mají se svými šlechtickými příbuznými z jiných zemí společného daleko víc než se svými spoluobčany. Dokonce se začaly vytvářet dezinformační příběhy typu: Tu revoluci spustili ti galo-románští gauneři proti nám, francké aristokracii…

A zde, v období francouzské revoluce na sklonku 18. století, nacházíme kořeny novodobých árijských teorií, které se pak samozřejmě dále vyvíjely a byly vesele pěstovány v germánském prostředí. Řada francouzských rasových teoretiků podporovala germanismus nebo alespoň rasovou nadřazenost nordické rasy vůči vlastním lidem.

V roce 1788 sir William Jones přišel s teorií, že několik evropských jazyků patří do stejné lingvistické skupiny známé tehdy jako Sanskrt. Od této myšlenky byl jen krůček k závěru, že pokud je zde nějaký původní jazyk, musí zde být také jednotná skupina, která s ním mluvila. A že tito lidé jsou potomky všech indoevropských nebo tehdy ještě indogermánských národů.

Pohádkáři jako bratři Grimmové nebyli jen vášnivými sběrateli pohádek, ale také tvůrci rasových teorií. Ti všichni připravili půdu pro monumentální rasové dílo Arthura de Gobineaua, který měl šlechtický normandský původ. Ten uveřejnil Esej o nerovnosti lidských plemen (1853–1855). Své myšlenky pak dále rozvinul a po jejich publikaci se šířily jako sněť po celé Evropě. Uchytily se pochopitelně nejlépe v germánském prostoru.

Co bylo hlavní ideou jeho úvahy, která byla tak přitažlivá, že se ujala až do časů národního socialismu?

Hlavní myšlenkou bylo, že všechny civilizace pocházejí z bílé rasy, žádná jiná rasa či její poddruhy nemohou existovat bez její pomoci. Úroveň jakékoliv rasy se dá udržet jen tehdy, když zachová krev té šlechetné skupiny, která ji stvořila. Dále de Gobineau vychází z úvahy, že všechna mocná impéria byla založená árijskou rasou a skončila díky tomu, že se Árijci mísili s jinou nečistou krví.

Další formativní vliv na rasové teorie přinesla Darwinova teorie evoluce. Především její politický aspekt o přežití těch nejsilnějších či nejschopnějších. Těžko říct, jestli Darwin svou teorii takto mínil, víme však, že jeho příbuzný Francis Galton využil Darwinovu tezi k testování těch nejschopnějších a k ustanovení myšlenky dominance ušlechtilých rodin nad těmi mírně řečeno méně ušlechtilými.

Pro potřebnou demonstraci těchto politických teorií v praxi bylo potřeba uvést nějaký praktický příklad. A za tímto účelem se hodili Židé. Předsudečným chováním trpěli již od křesťanského středověku. Jejich role anti-árijského protipólu se však rozvinula až v pozdějších letech 19. století.

Jejich úloha jakožto obětních beránků árijské revoluce vyvstala v 19. století v ovzduší sjednocení německé říše. Tehdy se občané Evropy, především ve Francii a v Německu, pod vlivem dobových intelektuálů cítili jako příslušníci velké árijské skupiny. Být Francouzem nebo Němcem, to tehdy znamenalo totéž jako býti Árijcem. Rozhodně v protipólu proti městskému proletariátu a vůbec rodícímu se komunistickému odboji, který podle tehdejšího politického pojetí doby degeneroval masy. K tomuto závěru došli třeba Češi až před několika týdny ratifikací zákona o zločinnosti komunismu. Bohužel veškeré tehdejší antipóly komunismu byly zase ovlivněny chorobným nacionalismem a poblouzněnými teoriemi o čistém árijství.

Aby se národy mohly vymezit vůči svým nepřátelům a stály svorně vedle sebe, bylo třeba najít kontrast. Nějakého vnitřního nepřítele, na kterého si musely dát pozor. A tím byli Židé. Pro tuto úlohu se skvěle hodili, protože měli vlastní svébytnou kulturu, kterou neopouštěli bez ohledu na národ či stát, kde se usadili. Nemohli tak být považováni v očích svých sousedů za čistokrevné Němce či Francouze, i když se tak sami paradoxně ve většině cítili.

Je to podobné jako dnes v nějaké české aglomeraci. Přestěhujte se z Brna do Prahy a do konce života budete ten Brňák. Představte si to do extrému s tím, že vám budou dělat potíže s uplatněním a jazykem a máte tu velký boj o árijský mýtus, který se naplno rozhořel v 19. století. Jeho bitevními poli byly německé a francouzské ulice. A mezi jeho bojovníky patřila převážně střední městská třída, tedy maloměšťáci.

První světová válka měla zvláštní efekt na všechny sociální třídy. Řada Němců byla drcena inflací, vznikly sociální bouře, jedna z nich byla vedená Rosou Luxemburgovou, ženou židovského původu, a byla masivně potlačena pravicovými jednotkami Freikorps. Jednalo se o povstání Spartakovců v roce 1919. To byla voda na antisemitský árijský mlýn. Židé jako nepřátelé německého národa? Tak to vidíte.

Jen krůček k tomu vinit Židy ze zrady Německa. A opravdu, rasové teorie mluvily jasně: „Byli to Židé, kteří způsobili porážku Německa v první světové válce. To oni nás donutili podepsat nerovné příměří ve Versailles.“ Byla to však samotná vláda ve Výmaru, která si na svou drtivou porážku naběhla sama. A vlastně v jejich propagandistické linii to byli jejich soukmenovci, francouzští Árijci, kteří své spolubratry donutili k tak potupnému odstupnému.

Je faktem, že řada Židů se později spojila s komunistickými bouřemi, které v Německu v té době vybuchovaly na mnoha místech. Rasoví teoretici mohli slavit. Podívejte na ně, to jsou ti podvraceči německé rasy! To jsou oni! Ti, kteří nejsou Árijci!

Příběh dále nejspíše znáte. Adolf Hitler ovlivněný mnoha rasovými teoretiky jeho doby i dob předchozích přišel s hlavní rasovou troubou, která hlásala: „Drakonický zápas o přežití je otcem všech úspěchů…“, „Cnost leží v krvi…“.

Podle jeho svérázné rasové teorie v případě rasového křížení dvou ras vznikne potomstvo, které je kvalitativně nižší než ten z oněch dvou, který stojí výše na rasové stupnici. Ušlechtilý potenciál krve je tak vyplýtván a potomstvo zanikne v životním zápasu. To je samozřejmě v přímém rozporu s realitou. Genetika je bohužel velmi nestálá bohyně osudu. Dva chytří rodiče mohou mít klidně hloupé či méně nadané dítě a naopak. To vede spíše než k třídnímu či rasovému souboji k problémům v samotných rodinách.

Genetika nefunguje tak předvídatelně a dobře na úrovni skupin či národů, jako spíše v duchovním mikroklimatu. Nikdo jako postava dokonalého Árijce neexistuje, je to fikce v hlavách romantických snílků. Existují však lidé ušlechtilí a šlechetní, a ti etymologii slova Árijec splňují svým myšlením a chováním do puntíku. Rozhodně však netvoří velké či malé národy (přestože název Irsko znamená země Árijů, stejně jako Írán), jsou naopak velmi úzkoprofilovou skupinou napříč národy a etniky, které je třeba si považovat. Na nich totiž závisí přežití lidstva.

Ti, kteří přišli s rasovými teoriemi nadřazenosti árijské rasy, si byli zpravidla vědomi toho, co dělají a proč to dělají. Hodilo se jim to pochopitelně do politicko-kulturního krámu. A proto jeden z hlavních ideologů národního socialismu Alfred Rosenberg explicitně mluví o mýtu krve a mýtu duše. Byl to samozřejmě mýtus, skoro až chiméra, která měla vážné praktické následky. Až takové, že jim jejich původní tvůrci nedohlédli ani za nejbližší roh. Samotný Rosenberg to možná pochopil, až když seděl na pryčně obžalovaných v Norimberském procesu.

Další hlavní mýtus, který nacionální socialisté oprášili, byla germánská představa o ragnaröku. Tento náboženský pojem se vztahuje ke smrti bohů v jejich finálním zápasu se silami zla. Je to de fakto konec světa, po kterém dochází k novému lepšímu začátku. Ragnarök Němci zažili podle nacistických teoretiků právě v první světové válce. Jedině tehdy, když se Němci vyvarují sil temnot, rasového zla, mohou opět zvítězit a povstat ze svých národních trosek. Tak potud německá rasově-mýtická teorie.

Mýtus árijské rasy v jeho národně socialistickém podání je podoben národním revolučním mýtům z 18 - 19. století, které staví národ proti státu. Liší se však ve dvou zásadních bodech. Národní socialisté dovedli jejich nenávist k Výmarské republice do takové dokonalosti, že zrušili samotnou politiku a opozici. V tomto smyslu byl Hitler v podobné situaci jako francouzský král Ludvík XIV., který jednou prohlásil: „Stát jsem já.“

Třetí říše totiž neodvozovala svou existenci z moci zákona, ten byl pouze jejím prostředkem k prosazení její existence. Její podstata tkvěla v mýtickém propojení vůdce s lidmi. Tady o politiku nešlo, šlo o mystiku. Proto taky Himmler tak laboroval s mystickými symboly a vůbec celá Třetí říše se ostošest snažila o prosazení mystické aury svého zakladatele mezi prostým lidem.

Zadruhé, národně socialistický mýtus závisel na rasovém myšlení od samotného základu.

Kdokoliv kdy četl Hitlerův Mein Kampf není na pochybách, že árijská koncepce je základem Hitlerovy politiky. Plánoval využít árijské komponenty ve všech národech ke sjednocení tohoto prvku a konečnému vítězství nad tím, co považoval za podřadné rasové elementy.

Hitlerova koncepce byla vnějškově podobná té mýtické vyjádřené v díle Pán prstenů od Tolkiena: „Jeden vládne všem.“

V jeho pojetí to nebyl prsten, ale jedna rasa, a ta byla stvořena v novodobém sociálním Mordoru. Stejně i tam nakonec skončila.

Vývoj rasové teorie o árijské rase ukazuje mimo jiné jeden zásadní mechanismus, který spočívá v tom, že čím déle a čím více se šíří nějaký nesmysl, tím horší to má důsledky. Pamatujte na to proto pokaždé, když budete mít na jazyku nějakou hloupost. Třeba to nevíte nebo jste si toho nevšimli a jste součástí nějakého většího proudu, který takový nesmysl šíří, a už to není jen zábavné plácání, ale pomalu a pokradmu se z toho stává něco většího, mnohem horšího, obludnějšího a nebezpečnějšího, co se chystá jednoho dne hodně šeredně vybuchnout. A je jen na každém z vás, jestli se k tomu připojí, nebo se to pokusí zastavit.

Přeji vám mnoho skvělých, opravdu rozumných myšlenek.

Zdrojové energie:

Arthur de Gobineau, The Inequality of the Human Races, trans. by Adrian Collins, Howard Fertig, New York, 1967.

Alfred Rosenberg, Selected Writings, Edited and introduced by Professor Robert Pois, Jonathan Cape, London, 1970.

George L. Mosse (ed.), Nazi Culture, Intellectual, Cultural and Social Life in the Third Reich. W. H. Allen, London, 1966

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-amerika-trump-je-to-nejlepsi-co-nas-potkalo-pochvaluje-si-vudce-americke-neonacisticke-organizace-40533531