Proč je Vladimír Putin stále u moci

Z ruské literatury víme, že Rusko, jak carské, tak bolševické a teď autokraticko-demokratické (alespoň nátěrem) bylo, je a bude byrokratickou velmocí. Kam se na něj hrabe Itálie a její nesčetná právní změť.

Překvapivě jednu z nejnižších byrokratických zátěží na světě mají: Haiti, Somálsko a Venezuela. Státy, které se, jak víme, zmítají v politickém chaosu. S tím, že Venezuelu si „neformálně“ zabrala centralistická velmoc Spojené státy americké. Z čehož vyplývá jediné: byrokracie může pomoci proti okupaci.

Na druhou stranu jednu z nejmenších administrativních zátěží má také Jemen. A tam si Hútíové dělají de facto co chtějí. Jsou tak jednou z největších hrozeb pro americké zájmy v regionu, spolu s Íránem. Takže z toho vyplývá: byrokracie vás může a nemusí chránit před cizími zájmy a rozkladem.

Nicméně, Rusko tvoří zvláštní případ. Pokud si klademe otázku, proč je Putin stále u moci bez ohledu na to, co dělá či nedělá, odpovědí je: ruské administrativní myšlení.

Na druhou stranu čas od času se v Rusku vyskytli jedinci jako byl Vladimír Iljič Lenin, kteří byrokratické vedení smetli jako smítko ze stolu a vytvořili si své vlastní. S notnou oporou v zahraničí, pochopitelně.

Je vidět, že posílat zbraně na Ukrajinu není rozhodně zbytečná věc. Jak se má Putin dohromady s byrokracií? Zdá se totiž, že ta jediná mu ještě v té šlamastyce, kam se dostal v předem prohrané válce s Ukrajinou a světem okolo, zbývá.

Putin byl jmenován prezidentem v roce 1999. Tehdy byl osobní volbou Borise Jelcina, nikoliv Rusů jako takových. Ruská ústava původně umožňovala prezidentskou funkci pouze po dvě sobě jdoucí funkční období.

A tak se po skončení svého druhého období stal Putin premiérem. Nutně potřeboval jinou vysokou funkci, protože se bál, že by mu někdo vyfoukl tu prezidentskou. Jako premiér se slinou a stopařskými schopnostmi ohaře vyhlížel případnou konkurenci a důkladně po ní vždy zahladil stopy, ještě předtím, než se mohla projevit. Ukázalo se to ve volbách, kde proti němu ostatní kandidáti ze „záhadných“ důvodů neměli pražádnou šanci. Skončili buď ve vězení, v exilu nebo vůbec skončili.

A tak se v roce 2012 opět stal prezidentem. Nicméně v lednu roku 2020 zneužil epidemii covidu a navrhl ústavní dodatek, který mu umožňuje další dvě funkční období. Vše bylo obratem vyřízeno a schváleno. Jak jinak, Rusko přeci jede podle přesně daného scénáře. Ale kdo jej píše?

Přeci ruští byrokrati!

Nejslavnější hra Nikolaje Vasiljeviče Gogola je Revizor. Popisuje děj kdesi v zapadlém ruském městečku, kde se objeví fiktivní revizor z Petrohradu. Nakonec do místa dorazí skutečný revizor. Podstatou hry je: směšnost podlézání byrokratickému aparátu.

Takových ruských spisovatelů, kteří vsadili na komické zobrazení byrokracie, je mnoho. Nicméně, má to jeden háček. Všichni ruští autoři pracovali s byrokracií jakožto s fenoménem, se kterým je potřeba počítat. A rozhodně nedoufali v jeho zmizení.

Máme zde třeba ukrajinského autora Vladimíra Majakovského. Jeho hra Baňa - Lázně vykresluje sovětského vynálezce, který se snaží postavit stroj času. Brzdí ho ale pompézní vládní úředník Pobedonosikov, který odmítá na stroj vydat jakékoliv prostředky.

Majakovskij tak kritizuje sovětskou byrokracii za vůdce Stalina, která nahradila Leninovu spontánní organickou smršt. Nutno říci, že Stalinovi Majakovského dílo nijak nevadilo. Hra ostatně končí tím, že jsou byrokraté jako Pobedonosikov násilně vyhozeni z vozítka. Zůstávají s otevřenou pusou na jevišti, zatímco vynálezce letí skrz čas do jiné dimenze.

Majakovského dílo ukazuje na dvě věci:

Určité období Sovětský svaz letěl jakoby kosmickou rychlostí - elektrifikace, práva žen a věda byly v nebývalém rozpuku i ve srovnání se Západem.

Náhle se dostal stát do určité administrativní smyčky, která se neustále utahovala a utahovala a lidé skončili v byrokratické žumpě.

Proč asi? Zvyk je, jak se říká, železná košile. A to v Rusku platí dvojnásob. Byrokracie je v Rusku zajetá už od dávných let - počátku ruského nebo spíše kyjevského státu.

Překvapivě to byli Mongolové, kteří ve 13. století ovládli celou Kyjevskou Rus. Jenomže se jim nechtělo s Rusy moc vyjednávat, a tak vymysleli administrativně komplikovaný, avšak efektivní systém výběru daní a různých všemožných poplatků.

Se svým příjezdem také dovezli na svou dobu v Rusku novinku. Do té doby Rusku či Rusi vládli celkem svobodomyslní Vikingové, a teď to měli být: autokratičtí vládci.

Právě podpora Putina spočívá v kombinaci byrokracie, která má v kraji velkou historickou tradici, a autokracie, která s ní jde ruku v ruce.

Sám Putin se odvolává na to, že Rusko je jiné než Západ nebo klasický Východ. Vyžaduje prý autokratická řešení. A zatím mu tato volba vycházela, jenže…

Bývalý sovětský vůdce Josif Vissarionovič Džugašvili si dal jméno Stalin - což mělo naznačovat, že má nervy jako z oceli. Soudě podle počtu lidí, které v Sovětském svazu za své zlaté éry poslal na Sibiř nebo rovnou nechal zlikvidovat, se dá říci, že nervy měl opravdu pevné.

Nicméně byl to právě Stalin, bez ohledu na jeho pozdější kontroverzní hodnocení, který pochopil, jaký má Rusko opravdový historický potenciál.

Když analyzujeme jeho státnické projevy: mluvil rusky dost špatně. Rozhodně však nebylo nutné, aby nějak teatrálně zvedal hlas, jako tomu bylo v případě jeho německého „kolegy“, rovněž diktátora Adolfa Hitlera.

Pro Rusy stačilo, že se Stalin vydrápal na administrativní vrchol, a proto jej brali vážně. Se stejnou nekompromisností nikdo nepochyboval o jeho rozkazech, a proto také měl takovou strašlivou auru diktátora.

Ne, že by se Putin dal srovnávat se Stalinem. Chybí mu Stalinova zkušenost s reálným životem od píky, Putin byl spíše protekční dítě. Přesto však, ačkoliv se ke Stalinovi Putin v podstatě oficiálně nezná, kopíruje do poslední tečky „Stalinovu příručku“.

Rovněž mluví tiše, dívá se výhružně, a neustále - téměř každý den vydává nějaké nové byrokratické směrnice. Zdá se, že v Rusku ani nejde tolik o to, kdo mu šéfuje , ono jde o tu administrativní mašinérii - ruskou byrokratickou hydru, kterou Rusové neustále potřebují krmit.

A jaký je výhled Putinovy vlády na další „pětiletku“? Nejspíš jej zradí spíše ty nervy a zdravotní kondice než samotná ruská byrokratická mašina. A jak víme v případě Stalina, který skončil přepracován v betonovém oplocení Kremlu, člověk musí být na Rusko opravdu psychicky připraven a pak není zaskočen.

Putin se sic drží autokratické příručky do slova a do písmene, nicméně brzy Rusko přijde na to, že tento revizor z Petrohradu byl jen falešný.

Zdroje:

Andrej Zubov. Dějiny Ruska 20. století. Díl I., 1894-1939. 2014. Argo.

Andrej Zubov. . Dějiny Ruska 20. století. Díl II, 1939-2007. 2015. Argo.

https://en.highnorthnews.com/arctic-living/why-on-earth-do-russians-vote-for-putin/160999

https://english.hani.co.kr/arti/english_edition/e_international/1132961.html

https://www.britannica.com/question/Why-is-Vladimir-Putin-still-in-power