Trpěl Ježíš ADHD?

Lékař Antonín Polách a antropolog Emanuel Vlček se spolu shodují v tom, že je možné rekonstruovat psychologický profil historických osob podle:

U Ježíše žádné kosti nemáme, máme sice Turínské plátno, ale podle něj by Ježíš nejspíše vypadal asi jako John Lennon. Zato máme poměrně dost zpráv, které se o něm vzájemně liší. Dokonce více než o Césarovi nebo o Hérodotovi a jiných VIP osobnostech starověku. Takže směle do toho.

Jedny, ty gnostické spisy, jej představují jako živé stříbro již od dětství a ty druhé, evangelijní, jako člověka, který rád začínal nové projekty, ale v zásadě je nedokončoval. Možná neměl čas je dokončit anebo, a to je také platná varianta - trpěl ADHD syndromem.

Udělejme si takové okénko do historie. Psal se rok 1937 a Charles Bradley si myslel, že našel dostatečný důkaz pro biologický základ hyperaktivního syndromu, když na skupinu dětí použil drogu Benzedrine. Tento lék se používal jako stimulant. Brzy poté byli jeho dětští pacienti diagnostikováni s lehkým mozkovým poškozením.

Další dětští pacienti dostávali Ritalin nebo Cylert. V psychiatrickém manuálu duševních chorob DSM-II, který vyšel v roce 1968, byl tento syndrom nazýván jako hyperkinetická reakce dětství. První vysvětlení odhadovala, že se jednalo o nadměrnou reakci centrálního nervového systému.

Do roku 1970 se stalo obecně přijímaným, že hyperaktivita, poruchy pozornosti a impulzivita jdou ruku v ruce a byly pro takový „sňatek z rozumu“ nabídnuty i genetické důvody.

Dříve se takové syndromy halily do démonských postižení připadně do jiných nadpřirozených příčin.

Zajímavé je, že někteří lidé říkali o Ježíši, že má démona. Jeho projevy se totiž vymykaly i z tehdejšího „normálního“ popisu tehdejších proroků a duchovních učitelů.

Byl tedy Ježíš krom ostatních svých nestandardních rysů ADHD typem?

Aby někdo mohl být diagnostikován jako „dospělý z hadích ocásků“ i samozřejmě v dětském věku, musí vykazovat poměrně hodně symptomů naráz.

Tak třeba.

Dříve se ADHD nazývalo v Čechách lehkou mozkovou dysfunkcí. Nastávala podle lékařů a psychologů třeba tehdy, když byly nějaké problémy u porodu. Třeba traumatické podmínky zrození. Ty by Ježíš nepochybně splňoval, podmínky pro jeho porod byly poměrně drastické, narodil se ve chlévě, a krátce po jeho narození se Herodes, místní vládce rozhodl, že jej zlikviduje. Rodina tedy horečně utekla do Egypta. Pak se o něm píše v evangeliích až do dospělosti zlomkovitě.

Doplnění však můžeme vidět v Tomášově apokryfním evangeliu, kde je představován jako dítě, které se snadno naštvalo a používalo své magické schopnosti proti svým protivníkům.

S tím však Ježíš nepřestal, podle evangelií často vyjížděl na své oponenty jako byli farizeové a znalci židovského zákona a častoval je nadávkami.

Impulzivní rozhodně Ježíš byl ve všech směrech. A pokud jde o načínání nových projektů a jejich nedokončování, máme v tomto ohledu hodně evangelijních zpráv. Velmi často se totiž, a na to biblisté zapomínají, Ježíš sám prezentuje jako apokalyptický prorok.

Zprávu o tom podává třeba Matouš 24. kapitola. Zde burcuje své učedníky, ať vyhlížejí jeho příchod po zničení Jeruzalémského chrámu. Nějak jim zapomněl říci, že mezitím musí zemřít a vlastně na vše se zapomnělo, protože tehdy rozhodně nepřišel.

Taková mluva v náznacích a řešení „projektů“, které Ježíš nikdy nedokončil, je v evangeliích poměrně častá. Není divu, že i samotná synoptická evangelia - tedy ta tři, která by na sebe měla snadno navazovat, neobsahují ucelenou zprávu o tom, co Ježíš dělal, jeden autor říká, že dělal toto a druhý, že něco úplně jiného.

Samotný Ježíš na své životopisce totiž působil značně rozpolceným dojmem. Jeho osobnost nebyla stavěná na nějaké dlouhodobé úsilí, které by se dalo měřit efektivními parametry.

Jeho veřejná činnost trvala zřejmě maximálně tři a půl roku a během té doby se dostával do neustálého konfliktu s tehdejšími politickými a náboženskými vůdci. Nakonec při konverzaci s římským místodržitelem, kde si mohl zachránit krk, byl jaksi nepřítomen, a nebyl schopen se adekvátně hájit. Projevoval zde symptomy častého zapomínání a pletení si pojmů s dojmy. Vezměme si jeden příklad za všechny:

Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: „Ty jsi král židovský?“

Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?“

Pilát odpověděl: „Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?“

Ježíš řekl: „Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud.“

Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král.“

Pilát tedy došel nepochybně z tohoto typu rozhovoru k závěru, že Ježíš je králem anebo že chce být králem. Proto Římané na jeho kříž nechali přibít i tabulku: Ježíš - židovský král. Ježíš je nebyl schopen vyvést z omylu. A za projevy své diagnózy zřejmě zaplatil i životem.

Co tedy můžeme říci o Ježíšově osobnosti? Abychom jej mohli posoudit, musíme odložit stranou teologické okuláry a podívat se na Ježíšův charakter z psychologického hlediska.

Hyperaktivní a impulzivní Ježíš rozhodně byl. Což je daleko od jeho teologických obrazů, které jej líčí jako nějakého Buddhu na podušce.

Ježíš prostě byl člověk z masa a kostí a nejspíše trpěl i běžnými lidskými neduhy, jako jsou psychické limity, které má každý člověk.

Zdroje:

Bible a gnostická evangelia

Mary V. Solanto. Cognitive-Behavioral Therapy for Adult ADHD. 2013. Guilford.

Mary-Ellen Lynall. Cambridge Textbook of Neuroscience for Psychiatrists. 2023. Cambridge Press..