Odpočívá velký Attila, Bič Boží, na Moravě?

Přezdívalo se mu Bič Boží, a víte proč? Protože zkáza, kterou přinesl do té doby relativně stabilním říším, statkům a panstvím celé Evropy, se z pohledu věřícího člověka nedala vysvětlit jinak, než že byl Attila trestem seslaným od samotného Boha. Na konci 5. století byl de facto nekorunovaným panovníkem Evropy. Dokázal si za pouhých několik desítek let podrobit takové území, o které se handrkovala Římská říše několik staletí.

Nakonec po svém krátkodobém nejvyšším světovém úspěchu samotný Attila, nezvolený vládce Evropy a nekorunovaný Bič Boží, umírá v nedožitých 58 letech v březnu roku 453 n .l. Povídá se, že po svatbě s jednou germánskou princeznou. Na chrlení krve. Co se s ním však dělo potom, bylo možná stejně zajímavé jako za jeho života.

Vše, co víme o Attilově smrti, je na úrovni báchorek a možná i propagandistických zvěstí samotných Hunů. Víme, že se po jeho smrti hunská říše definitivně rozpadla. Již neměla možnost navázat na charisma jeho osobnosti, nikdo před ním ani po něm takový jednoduše nebyl.

Hunská šlechta se rozpadla a mnozí vysoce postavení Hunové té doby, kteří se dříve tak zastávali boje proti Římu, převlékli kabáty a vyrazili do římských lázní. Stali se etablovanými Římany.

I když se Řím dokázal díky Attilově smrti vyhnout nebezpečí hunského vpádu, jeho definitivní rozpad se již zastavit nedal. Po Attilovi přijeli k Římu jiní „barbaři“ jako byl 2. června 455 n. l. vandalský král Geiserich.

Faktem je, že ještě před tím dokázal Attila přeskládat celou Evropu. Usedlé kmeny utíkaly do všech směrů, seč jim síly stačily. Jako třeba skandinávští Gothové se dostali v důsledku úprku před Huny až do Španělska. V souvislosti s tím zde později, v době muslimské, slibovali velitelé islámských armád, že budou mít bojovníci jako kořist blonďaté milenky. Byly právě z těch rodů, které dříve utekly ze Skandinávie před Attilou. Nejspíš i pozdější velkou zálibu Arabů v blonďatých vlastech, která se táhne až do dnešních časů, spustila „Attilova hysterie“.

Na rozdíl od poměrně častých pomlouvačných pamfletů ze strany římských historiků se dozvídáme i názory, že byl Attila kultivovaný vládce, který mluvil plynně několika jazyky, dodržoval v rámci kočovného života zásady dobré hygieny a také měl smysl pro spravedlnost. Vládl rozmanité kmenové říši tím, že byl velkorysý ke svým spojencům a na druhou stranu přísně trestal zrádce. Starověké záznamy uvádějí, že Attila žil ve srovnání se svými bohatými poddanými prostě a jedl z dřevěných talířů, zatímco hunská smetánka jedla ze zlatého servisu. Jeho dokonalé propojení diplomacie a vojenské agrese z něj učinilo nepředvídatelného stratéga, až na jeden bod, ve kterém měl slabé místo, které se mu stalo osudným: ženy. Absolvoval oficiálně sedmnáct svateb.

Pak ovšem narazil na dceru římského císaře Honorii, která jej de facto vyprovokovala k přímému střetu s Římskou říší. A to si ji ani nevzal. Jen mu poslala svůj prsten a nevyřčenou výzvu, ať si pro ni přijede. Boj na Katalaunských polích skončil nerozhodně, ale od té doby se mu už nedařilo jako dřív. Konec jeho života doprovodila další žena, jeho novomanželka, která se stala buď svědkem jeho smrti nebo rovnou jeho vražedkyní.

Attila byl po své smrti pohřben se všemi poctami přináležejícími velkému vládci světa. Nicméně, to také zahrnovalo poněkud nemilou část pohřebního rituálu. Ti, kteří jej pohřbili, a místo, které to bylo, zmizelo spolu s nimi v prachu a nejen dějin. Ihned po jeho pohřbu byli vykonavatelé jeho poslední vůle zabiti, aby nebyla jeho posmrtná lokace prozrazena.

Attila měl jako svůj koníček sbírat tak, jako někdo sbírá známky, po celé Evropě tributy. A že jich bylo. Vydrancoval jak východní tak západní římskou říši. Co se asi mohlo nalézat v jeho hrobě? Spekuluje se, že jen jeho zlatá rakev se rovná hodnotě několika miliónů dolarů, nemluvě o její nevyčíslitelné kulturní ceně.

Předpokládá se, že Attila krátce před svou smrtí působil v oblasti současné maďarské Budapešti. Není tedy divu, že hlavní pátrání se zaměřilo tam, do Maďarska u řeky Tisy. V pohřebních záznamech se totiž o řece mluví, o tom, že bylo v místě hrobu odvedeno její koryto a zase vráceno, častý to ritus, který zabraňoval drancování hrobů bohatých velmožů. Jenomže Tisa má jen v Maďarsku na několik stovek kilometrů. Není tedy divu, že v samotném Maďarsku je asi na pět set míst vytipovaných jako potencionální cíl konečného Attilova odpočinku. Většina již byla prozkoumána.

Zvláštní incident se odehrál u slovenské obce Priekopy severně od Martina. Zde jakýsi český inženýr František Štěpán zarputile spolu se svou virgulí či proutkem tvrdil, že našel místo pro Attilu zaslíbené. Nedal si to vymluvit a kopáním v místě utratil na 70 000 Kč ve třicátých letech 20. století. Byly to obrovské peníze, tak není divu, že po doporučení Pražské spiritistické společnosti sice kopal dál a dál, ale místo k pokladu v Attilově hrobu se „prokopal“ do pražské psychiatrické léčebny, kde nakonec po pěti letech v ústraní zemřel.

Největší a nejzábavnější blamáž v souvislosti s Attilovým hrobem se odehrála kupodivu na Moravě. A soudě podle dokumentu ČT, který se snaží působit seriózně, pomalu jako vědecká studie, tento moravský hoax o Attilově hrobě vydržel v myslích Moravanů dodnes asi jako rez na ruské atomové ponorce.

V nedávném dokumentu ČT o Attilově hrobě se jistý historik samouk s PhD. titulem z jiné oblasti než příslušné snaží dokázat, že Attila nejspíše na Moravě opravdu zemřel. Tento pán, zřejmě včetně dokumentaristů veřejnoprávní televize, si zřejmě nebyl schopen předem zjistit, před tím, než jde spolu se svými asistenty z Ostravské univerzity vrtat do jednoho kopce na frýdecko-místecku, že celá informace o Attilově hrobu na Moravě byla vždy jen pouhým hoaxem.

Ve skutečnosti zvěsti o Attilově hrobu jak u Frýdku-Místku, tak mezi Litovlí a Olomoucí či u Uherského Hradiště rozšířili lidé, kteří za:

A: počítali s hrabivostí místního obyvatelstva

B: se nejspíše chtěli za něco Moravanům mstít

C: potřebovali asistenci zdarma na jejich archeologické projekty

D: rádi vzbuzovali pozornost

A tak se stalo, že obyvatelé jedné vesnice na Olomoucku kompletně překopali svou vesničku, jen aby našli Attilovo údajné bohatství. Až s tím byli hotoví, celkem pozdě přišli na to, že je někdo napálil. Nebo jakýsi akademik tvrdil v místním tisku, že se povídá, že Attila zemřel někde na uherskohradišsku. Byla v tom jistá škodolibost, ale i praktičnost, potřeboval totiž asistenty na svou archeologickou práci. A domníval se, že je takto získá zdarma a ještě budou mít v očích záblesk velkého zlatého pokladu. O to víc se při kopání přetrhnou.

Holt lidské motivy jsou jak víme různé a leckdy hrůzné. Jedna věc je jistá, Attila Hun byl tím, kým si přál vždy být. A působil na lidi přesně tak, jak chtěl. On chtěl být Bičem Božím a zároveň takovým svůdcem - Kristiánem, který se obklopoval urozenými i neurozenými ženami. To druhé se mu však poněkud nevyplatilo. Avšak i po smrti jednoznačně vzdoruje tomu, aby někdo vykradl jeho poslední místo odpočinku.

Jaké bylo Attilovo hlavní dědictví, které zanechal světu? Takzvané stěhování národů bylo poslední evropské škatulata hejbejte se, které uvedl do pohybu jediný muž, Attila Hun. Od té doby už tyto národy v Evropě jen sedí na místě, koukají před sebe a ani se nehnou. Přesně podle zasedacího pořádku, který jim určil Bič Boží.

Zdroje:

https://sever.rozhlas.cz/hledani-attilova-hrobu-6871286

https://olomouc.rozhlas.cz/naklu-patrne-dala-jmeno-osada-na-kulech-ktera-zde-stavala-uz-v-praveku-9228295?player=on

Čt dokument 2019. (Domnělý)Attilův hrob.

Jarmila Bednaříková. Attila: Hunové, Řím a Evropa. 2012. Vyšehrad.

Otto J. Maenchen-Helfen. The World of the Huns: Studies in Their History and Culture. 1973. University of California Press