Článek
Eliminace klíčových vojenských a politických činitelů. Mnohonásobné těžké bombardování. To vše nemusí vést k porážce a kapitulaci.
Íránská válka vstupuje do šestého týdne. Mnoho analytiků čekalo, že Írán nebude schopen čelit kombinované vojenské síle USA a Izraele, i kdyby se jednalo „jen“ o použití letecké síly. To se očividně nestalo. Írán válku nevyhrál, ale ani neprohrál. A existuje reálná šance, že ani neprohraje.
Co vysvětluje íránskou odolnost? Napadá mě pro ni minimálně šest nebo až 666 důvodů? Dobře rozebereme si alespoň těch šest.
Důvod číslo 1: cena ropy

Hormuzský průliv: v současnosti íránské rukojmí
Tomuto důvodu budou zřejmě nejlépe rozumět investoři a různí počtáři. Ale mohu vás ujistit, že i když Íránu prospívá, není ten hlavní.
Jednoduše řečeno: cena ropy roste. Za barel se objevují takové částky jako 150 dolarů. Naposledy byla cena 147,50 a to v červnu 2008. Nastala světová finanční krize.
Schopnost Íránu blokovat komerční lodní dopravu v Hormuzském průlivu je pro něj obrovskou pákou. Používá k tomu malá plavidla, které rychle udeří a rychle zmizí, podmořské miny a drony. Oproti velkým letadlovým lodím to samozřejmě není tak majestátní, ale o to je to účinnější. Jak říká jedna postava z české komedie Adéla ještě nevečeřela, je to primitivní, ale účinné!
Průlivem projde na dvacet procent světového obchodu s ropou a také stejné procenta světového vývozu zemního plynu. Nejvíce to dělá potíže Asii. Indii jde z průlivu až 80% zkapalněného ropného plynu.
Ceny ropy pochopitelně stoupají i v samotném USA. Navíc Američané jsou na svých autech závislejší než Evropané, když vezmete v úvahu vzdálenosti, které musí ujet. To je jedním z důvodů, proč Trumpovi tak masivně klesá podpora veřejnosti. Paradoxem všeho jsou zrušené americké sankce na ruskou i íránskou ropu. Takže tímto Trump vlastně ekonomicky chtě nechtě podporuje Írán!
Ale proč nemůže tak mocná armáda jako USA eliminovat „pár“ celkem neškodných pastevců s jejich miniponorkami a loděmi na tak jasně vymezeném území a musí pro to žádat o pomoc celého světa? Jednoduše proto, že…
Důvod číslo 2: moc bezmocných a „zbraně slabých“

Íránské drony působí jako egyptská pohroma biblických rozměrů v podobě kobylek
Írán proslul asymetrickým válčením. Prostě není to jako v tankových bitvách situace, kdy proti sobě stojí velké armády s obrněnými divizemi. Írán používá drony domácí výroby a stejně jako Ukrajinci, kteří jsou také po čtyřech letech dosud neporaženi, daří se mu držet Američany od těla.
Představa, že drony jsou „zbraněmi slabých“ je odvozen od Jamese Scotta, profesora na Yale, který se primárně zabýval zemědělstvím. Tehdy to byli právě malí sedláci, kteří podnikali diverzní akce na podkopání moci statkářů. Ti nikdy nevěděli, odkud přišla sabotáž. A z toho se později zrodilo synonymum dronu jakožto zbraně bezmocných.
Cena dronu je někde mezi 15 - 30 000 USD. Raketa, která by je mohla neutralizovat, ale stojí 2–4 miliony dolarů. Takže? Navíc Íránci si své drony sami vyrábí a místa na jejich výrobu se dají snadno skrýt. Íránská schopnost obnovovat jejich odpalovací posty je v současnosti předmětem obdivu i ze strany amerických analytiků.
Drony podobně, jako tehdy američtí sedláci narušili sebevědomí, klídeček a tabáček velkých zemědělských koncernů, zcela rozdrtily představu Dubaje jakožto ráje pro investory a výletníky.
Dron, to je velká věc v rukou malých lidí. Podstata íránské odolnosti nejsou drony, je to především schopnost diverzifikace vojenských a kulturních strategií. Kdyby Írán neměl tyto létající kobylky, jistě by si vymyslel něco jiného a mnohem zlověstnějšího.
Důvod číslo 3: sousedé Íránu zpohodlněli

Zatímco si Dubajci hráli na Evropany a Dubaj na New York, jejich sousedé „zvlčili“
Je očividným faktem, že Spojené arabské emiráty ani Saudská Arábie nemají dostatečně vytrénované vojáky ani nejsou schopni se v současnosti adaptovat na reálné bojové situace. Je to paradox, protože třeba Saudská Arábie od USA nakoupila v posledních desetiletích mnoho moderních zbraní. Ale když se bojové schopnosti nepoužívají, jak se říká, hynou.
Saúdové mají proto jedinou šanci: tlačit na USA, aby na Írán dále útočilo a útočilo, nejlépe samo. Krásný příklad myšlení běžného Saúda ukazuje názor mladého saudského studenta, který říká, že jedinou šanci, kterou místní obyvatelé mají, je předstírat, že se válka neodehrává. To je velmi chabá metoda odporu, ale je tomu tak.
Oba státy, Spojené arabské emiráty i Saúdská Arábie, se dosud živily především na zásobách ropy a na turismu a také na daňových úlevách pro cizince. Staly se vlastně takovým Jersey pro svět, ale s tím, že mrtvé daňové schránky je nezachrání. O to méně je spasí takřka, podle některých, nevyčerpatelné finanční zásoby, protože za peníze si odvahu jednoduše nekoupíte.
Důvod číslo 4: íránská politicko-náboženská infrastruktura

Íránská lidová milice
Od roku 1979 je Írán společností, která má revoluční systém. Existují zde dva typy organizací: civilní a vojenské. Ty civilní sice mohou narušovat zavedené pořádky a patří mezi ně univerzitní buřiči, nicméně ty vojenské jsou dosud silnější. Patří mezi ně Sbor revolučních gard (IRGC), který je přímo podřízen nejvyššímu vůdci. Tvoří jej až 200 000 vojáků. Jsou přítomny ve všech městech a obcích všech provincií. Když dojde k mobilizaci, má režim k dispozici až půl milionu dobrovolníků v milicích.
Izrael s USA spolu naivně věří, že pokud odstraní takzvaně „hlavy“ íránské hydry, ostatní už pak půjde snadněji. Jenomže ty hlavy stále rostou nové a nové. Základ, který spočívá ve specifické íránské náboženské povaze, nikdo nikdy neodstranil. A zde se dostáváme k důvodu číslo 5.
Důvod číslo 5: sociální kapitál mučednictví

Smuteční shromáždění na počest mučedníka Husajna
Pokud by u křesťanství bylo hlavní myšlenkou vykoupení, u šíitského islámu je to mučednictví. Ali, zakladatel šíitské větve islámu a zeť proroka Mohameda, a Husajn, jeho mladší syn, byli oba mučedníky.
Největší šíitský svátek připomíná bitvu u Karbaly, která byla masakrem šíitských bojovníků. V měsíci muharram oslavují ducha mučednictví masové průvody a marsije (elegické básně recitované na masových shromážděních a v milionech soukromých domů). Podstatou muharramu je desetidenní veřejné připomínání Husajnovy smrti. Rok co rok je bitva u Karbaly znovuvytvářena za účasti veřejnosti, čímž se stává součástí živoucí tradice. Něco jako velikonoční pašije na křesťanském Západě.
Mučednický étos je v Íránu zažitý asi jako v křesťanství Kristus Pán. A jak chcete bojovat s někým, kdo nemá co ztratit, naopak co získat tím, když zemře mučednickou smrtí?
I ti, kteří jsou sekularizovanými Íránci, jsou touto tisíciletou tradicí hluboce zasaženi. Je to patrné v íránské sekulární kinematografii i v knihách od Íránců, kteří se rozhodně nehlásí k šíitskému islámu. Někde uvnitř nich se zdá, že je naimplementován mechanismus, který považuje mučednictví za správnou věc.
Je tedy pochopitelné, že se USA svou pohodlnou koncepcí války (kdy se obrovské zdroje věnují na záchranu života jednoho vojáka, což je z velké části dáno veřejným PR) od íránského vedení boje naprosto liší. Když zůstaneme u tohoto příměru. Pokud by se na americkém území objevil nějaký izolovaný íránský pilot, místo toho, aby jej jeho domovské jednotky zachraňovaly, pokoušel by se o to, způsobit pokud možno co nejvíce ztrát svému nepříteli. Než bude chycen či zabit.
Důvod č.6: kulturní strategie USA nejsou Íránu neznámé

Amerika především, ale jak se říká: odsaď podsaď
Írán je pověstný jako historický středobod kultur světa, kolébka všech světových náboženství skrze svůj duchovní modul zoroastrismus, který se později rozprostřel do všech náboženských představ na světě. A hlavně je také ohniskem různých vyjednávacích strategií.
Strategie USA, která má jako svou etickou základnu postavenou nikoliv na stabilním partnerství, ale na ekonomickém a politickém oportunismu, Írán ohromit nemůže. A tak, když byla válka započata uprostřed zjevně slibných íránsko-amerických jednání, Íránci s něčím takovým počítali. Pokud jsou Američané hrdí na svou schopnost dynamicky měnit směr a svá politická rozhodnutí ohýbají jako středověký meč, pak je Írán učiněná supravodivá slitina z nejmodernějšího materiálu. Ostatně nyní to Írán rozbalil na plné pecky a „vrací“ to Trumpovi nejen vojensky a politicky, ale i mediálně. Kdy si z jeho siláckých gest a výroků doslova tropí žerty.
Můžeme se dohadovat o humánnosti války či o etických zásadách, ale USA a Írán mají očividně postaveny svůj kulturní étos někde jinde. A komu jeho morální a politické zásady slouží víc, můžeme rovněž spekulovat.
Každopádně ty íránské jednoznačně povedou k prodlužování války za každou cenu. Pokud ji USA samo neukončí na svůj účet. Účet, který za to platí Írán, mu samotnému tak nějak podivně dělá dobře na jeho kulturního ducha. A to rozhodně není dobrá zpráva.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/saudsky-student-humor-je-nase-obrana-valku-ironizujeme-protoze-mame-pocit-ze-ji_2604061200_elev
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-okno-prilezitosti-saudove-v-zakulisi-tlaci-na-eskalaci-v-iranu-303341
https://www.iea.org/about/oil-security-and-emergency-response/strait-of-hormuz
https://www.dw.com/en/iran-war-how-long-can-tehrans-asymmetric-strategy-hold-drones-middle-east-oil-strait-of-hormuz/a-76643523
https://spectator.com/article/irans-tradition-of-martyrdom-is-key-to-understanding-this-conflict/
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-iran-je-schopen-opravit-zasazene-raketove-bunkry-behem-par-hodin-zjistili-zpravodajci-usa-40571676
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/horekovani-zoufaleho-starce-jak-reaguji-iranske-ambasady-na-trumpovy-hrozby.A260406_092708_zahranicni_remy






