Rožmberci měli pekelnou rodovou smůlu

Na svém zámečku Kratochvíli, jak název naznačuje, se rekreovali, bavili, lovili, a měli zde rozhodnout o budoucnosti svého rodu. Rozhodli.

Zůstal bez potomků a vymřel spolu s Petrem Vokem.

Poslední dva představitelé rodu Vilém (1535-1592) a Petr Vok z Rožmberka (1539-1611) měli plán. Tak nějak tušili, že se jim nepodaří počít potomka, a tak si sehnali pojistku. Jana Zrinského ze Serynu ( 1565-1612). Na svém rodovém zámečku mu zajistili i ložnici. Doufali totiž, že z něj vzejde potomek a přejde na něj jejich dědictví.

Nestalo se tak. Otázkou je proč, proč tak bohatý rod s mnohými zájemkyněmi o pokračování nemohl jinak než vymřít?

Vilém měl ve své ložnici zvláštní scenérii. Rod Rožmberků se odvozoval od římského rodu Orsiniů*. Jejich rodový majetek tedy měl jako své umění často stěny a obrazy poseté antickými motivy.

Nad jedním obrazem si dodnes kunsthistorici lámají hlavu, proč byl umístěn právě ve Vokově ložnici, když tak nějak působí kontraproduktivně. Jsou to totiž děti házené do plamenů a spalované pohany jako obětiny.

Tímto si chtěl Vilém přitáhnout do života nové zrození? Trvalým civěním na ničení něčího potomstva? Rod Rožmberků byl dozajista kulturně vzdělaný, ale duchovními naukami nepolíbený. Čím člověk totiž zachází, tím schází.

Vilém si svou situaci nevylepšil tím, že si jako čtvrtou svou manželku vzal Polyxenu z rodu Perštejnů (1566-1642). Učinil tak pragmaticky z důvodů čistě pochybných - finančních. Oba rody totiž byly nejbohatšími v království.

Polyxena mu dítě nepovila, zato nechala přivést ze Španělska potažmo Mexika Jezulátko, které se stalo příčinou mnohých kontroverzí a zůstalo v Praze. Jako symbol nového zrození to bylo dobré, nikoliv však ve smyslu, že bylo „požehnáno“ mexickými indiány.

Povídá se, že Indiáni sošku zakleli a Polyxeně se proto s Vokem nepodařilo povít dítě. Později si vzala Lobkovice, a to už se jí podařilo.

Nicméně rod Rožmberků stále nic.

Říká se, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. To je takové lidové rčení, které popisuje hlubokou duchovní pravdu - karmy. Každá akce má příčinu, ale také následek.

Rožmberci se živili hrabáním majetků a peněz a nikdy jim nešlo o povznesení ducha. Tak třeba ty, kteří vzdorovali přesídlení kvůli jejich projektu největší obory v českých zemích - u Kratochvíle, nechali pověsit na šibenici nad Netolicemi.

Ty rybníkáře, kteří si stěžovali na mizerný žold, nechali rovněž pověsit. Bod za bodem si Rožmberci sbírali do mínusové karmy, nebo chcete-li v pojmech více vám známých - záznamy do pekelné knihy hříchů.

Vilémovým heslem bylo: Festina lente. Spěchej pomalu. Byli opravdu vnitřně statičtí jako zatuchlý rybník.

Ale rádi se obklopovali lidmi, kteří byli „magičtí“ a zajímaví. Jedním z nich byl i britský alchymista Edward Kelly. Toho nakonec po tom, co jim ukázal své tajemství výroby zlata, Rožmberci vykopli. Nakonec ho zničil císař Rudolf II..

Rudolf poté převezme některé jejich rodové statky - mezi ně patří i jedna z ukázek mála ryze renesančních staveb v Čechách - zámek Kratochvíle.

Ohromné pozemky a budovy převážně v jižních Čechách nezdědí nikdo z rodiny a na řadu přicházejí Švamberkové, kterým také proklouzne mezi prsty kvůli jejich účasti na rebelii proti pozdějšímu císaři.

Z historie rodu Rožmberků platí více než jedno poučení. To hlavní je: uzavírat sňatky a žít s někým kvůli penězům přináší špatnou karmu.

Je to znakem duchovní a duševní impotence. Jako neplodný skončil nakonec celý rožmberský rod.

*Jednalo se o podvrh.

Zdroje:

Jaroslav Pánek. Poslední Rožmberk. 1996. Brána.

Milena Hajná. Rožmberkové. Cestovní průvodce. 2011. Národní památkový ústav.