Článek
O Ježíši Kristu se dokonce tvrdilo a tvrdí, že nikdy neexistoval. Mohla taková osoba - zcela dílo fikce - výrazně ovlivnit světové dějiny? Vždyť neexistuje žádná historická ani současná celebrita, která by nasbírala tolik „lajků“ a tolik přívrženců a tak stabilní fanouškovskou základnu jako Ježíš Kristus.
Ježíš, který nikdy neexistoval?
Římský právník Tacitus neměl důvod o Kristu mlžit
Až do 19. století nikdo z historiků nevěřil, že by Ježíš nikdy neexistoval. Rodící se vyšší kritika a modernismus toto stanovisko přehodnotily. Začalo se tvrdit, že pro Ježíšovu existenci není dost přesvědčivých důkazů. Jak tomu však bylo doopravdy?
Jeden z nejrespektovanějších historiků své doby, Říman Tacitus, o Ježíši nepřímo poznamenal: Nero nastrčil jako viníky a potrestal nejvybranějšími tresty ty, jež lid pro neřestný život nenáviděl a nazýval Chrestiani. Původce toho jména Kristus byl za vlády Tiberiovy prokurátorem Pontiem Pilatem popraven.
Tacitus však nebyl jediný, kdo se vyjádřil k existenci Ježíše skrze jeho následovníky. Plinius Mladší, místodržitel Bithýnie, v roce 111 n. l. psal císaři Traianovi a ptal se ho, jak se má zacházet s křesťany. Psal, že ti, kdo byli za křesťany označeni nepravdivě, opakovali předepsané vzývání bohů a uctívali sochu Traiana, aby tak dokázali, že křesťany nejsou. Plinius pokračoval: „K ničemu takovému prý není možné opravdové křesťany jakýmkoli způsobem donutit.“
Překvapivě žádný ze světských historiků té doby se o Ježíši nezmiňuje přímo, až na Josepha Flavia, jehož zmínky jsou sporné. Bylo to schválně? Představte si, že se stanete světově uznávanou celebritou, a jedinou zmínkou, kterou o vás mohou lidé najít je, že existují jacísi následníci Šimona Mága, kteří dělají to či ono. Svědčilo by to o existenci Šimona Mága nebo ne?
Co o Ježíši vypovídá skutečnost, že mimo evangelijní a gnostické spisy není žádným prominentním světským historikem přímo zmiňován?
Možná skutečnost, že měl výpovědi o sobě samém pod kontrolou. Křesťané tvrdí, že byl po své smrti vzkříšen a že nadále působil mezi lidmi. Nebyl jako každá jiná celebrita, která nikdy nemůže kontrolovat to, co o ní napíše kdejaký bulvární novinář.
Ježíš očima seriózních pramenů versus dobového bulváru
Zlomek Tomášova evangelia. Oproti konzistentnímu obrazu Ježíše v evangeliích jsou to spíš takové klepy
I Ježíš se dočkal svého bulvárního zpracování. A to v gnostických spisech. Zde je představován jako feminista, který měl zvláštní vztah k Marii Magdaléně. Ne nutně sexuální, jak bylo později interpretováno beletristickými autory typu Dana Browna. Rovněž jsou tyto spisy jistou snahou o korekci výpovědí oficiálně přijímaných evangelií. Například co se týče Jidáše, který je zde představován jako Ježíšův nejbližší spojenec.
Některé gnostické spisy zaplňují mezeru v Ježíšově dětství, kdy je zde vyobrazen jako malé mstivé, ale magické dítě, které tropí různá alotria, jenž stojí jeho okolí několik životů. Poté však své oběti přivede opětovně k životu.
Není divu, že byla evangelia později známa jako autoritativní spisy, protože alespoň drží jakž tak pevnou ideologickou rovinu, narozdíl od těch alternativních a gnostických, která spíše představují takovou pseudomystickou polévku či fantasmagorii.
Ježíš na křižovatce judaismu a křesťanství: Židovský Bůh odchází do důchodu a Ježíš jde na jeho místo
Jen zřídkakdy je k vidění zkratka Božího jména JHVH v křesťanských kostelích. Zde v kapli ve Versailles
Jak se Ježíš a jeho první příznivci vymezili vůči tradičnímu judaistickému náboženskému pojetí? Ježíš se na dennodenní bázi hádal s židovskými náboženskými představiteli a neustále je přesvědčoval o tom, že jsou vedle jako jedle. Takže nejspíše s nimi nesdílel jejich tradiční náboženská východiska, že?
Jeho příznivci byli zpočátku Židé a sám Ježíš neustále opakoval, že byl poslán pouze k Židům. Podobně jako Mohamed vytvořil své náboženství jen pro Araby, ale pak se něco změnilo. Křesťané ze strany pohanů i Židů začali biblické texty Starého zákona vztahovat na Boha, a to konkrétně ty, které nesly hebrejsky výraz Adonai - pro Pána či řecky Kýrios, přímo na Ježíše.
Změny se odehrávaly i v doktrinální náplni modliteb. Jak píše apoštol Pavel, modlitba byla nejprve adresována Bohu, ale zmiňován byl zde nově i Ježíš:
Pochválen buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy! (Dopisy Korinťanům)
A postupně byly modlitby zcela přesměrovány přes Ježíše Krista:
Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře. (Dopisy Římanům)
Postupně se Ježíš stal centrem křesťanské pozornosti a zcela vytlačil roli židovského Jahveho. Posvátné invokace přestaly přímo vzývat Boží jméno, které bylo nahrazeno Ježíšovým. Jak říká apoštol Pavel v Korintským:
Církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás…
Ježíš se tak stal Pánem i Bohem. Nikoliv v rámci nějakého doktrinálního či staletí dlouhého procesu. On jím byl již na samém počátku. Takto jej chápali jeho první následovníci a jejich mínění potvrdil apoštol Pavel ve svých spisech.
Ježíš očima křesťanské historie: od učitele přes vládce po trpitele
Ježíš Pantokrator
Prvotní křesťanské umění nejprve zobrazovalo Ježíše jako mladého, hladce oholeného a mocného „Dobrého pastýře“ nebo filozofa.
S růstem křesťanství se jeho obraz posunul k vousatému, císařskému Kristu Pantokratorovi a později, prostřednictvím umění inspirovaného pohanským prostředím, k dnes známé postavě s dlouhými vlasy a světlou pletí, která vyjadřovala jeho lidské utrpení a vtělení.
Je třeba říci, že toto nebyl hlavní aspekt Ježíšovy osobnosti, který by primárně vyplýval z evangelijního obrazu. Zde se Ježíš představuje jako dynamická osobnost, nijak neholdující utrpení, naopak užívající si života plnými doušky. Na svých cestách se Ježíš nechal hostit na opuletních oslavách a věnovala mu pozornost široká škála lidí - od těch na vrcholu společenského žebříčku, až po obyčejné lidi. Byl v podstatě dnešními pojmy chápáno - všelidovou celebritou.
Alegorie Ježíše jako pastýře. Freska ze třetího století
Nejstarší malby v katakombách zobrazovaly Ježíše jako bezvousého, krátce ostříhaného chlapce nebo mladého muže, který raději konal zázraky, spíše než aby nechal lidi trpět, nebo by trpěl on sám. Askezi se věnoval jen 40 dní před začátkem svého poslání. Poté si docela užíval cest bez závazků a bez potřeby si něco sám zajišťovat. Logistiku a finanční situaci Ježíše zajišťovali jeho učedníci. O něm samotném není známo, že by z vlastní kapsy kdy někomu zaplatil byť jediný šekel.
Poté, co křesťanství za Konstantina získalo právní status, umělci přijali řecko-římské znaky božství – přidávali svatozáře a modelovali ho podle majestátních postav, jako byli Zeus nebo Apollón. Zde došlo k jisté deformaci Ježíšovi postavy, na druhou stranu jeho skutečné aspekty odpovídaly těm, které byly původně přisuzovány pohanským bohům.
V 6. století se objevil Kristus Pantokrator (Vládce všeho), který se objevil v podobě zralého, vousatého a dlouhovlasého muže symbolizujícího božskou moudrost. Ve středověku došlo k posunu. Křesťanští vládci si totiž nevěděli rady se svým rozvojem a často lidé dost trpěli. Aby jim byl Ježíš blíže, byl rovněž znázorňován jako trpící na kříži.
Ježíšek s matkou očima renesančního umělce. Zde šlo o zdůraznění jeho lidského prvku
Navíc evropští umělci stále častěji malovali Ježíše tak, aby odrážel místní etnické a kulturní normy, a proměňovali ho v bledou postavu s evropskými rysy, která má daleko od jeho historické blízkovýchodní židovské identity (jak vypadá na úvodním obrázku). Zatímco renesanční umění zdůrazňovalo emocionální aspekt vtělení, a proto zobrazovalo hlavně něžné rodinné scény, jako byla zátiší malého Ježíška s Marií.
Zdá se, že Ježíšův mediální obraz se stal jakýmsi chameleonem, měňavkou, jehož tvář se v průběhu staletí proměňovala. Nejspíš jeho největším potenciálem byla právě schopnost měnit podobu, což nám během tisíciletí svého duchovního působení jednoznačně prokázal.
Zdroje:
Bible, pramenné texty
Ron Messier. Jesus. 2015. Twin Oaks Press.
J.R. Porter. Dušan Zbavitel. Život Ježíše Krista: Ježíš historie, Kristus víry. 2007. Knižní klub.
