Článek
Ruští panovníci jako Petr Veliký se prosadili tím, že pečlivě sledovali a kopírovali dění na Západě. Kateřina Veliká byla ostatně Němka. Ruskou inteligenci vychovali francouzské guvernantky a němečtí polyhistoři.
Rusko nemá vlastní ideologickou základnu a vše, čím se chlubí včetně náboženství (z Řecka), umění (Byzance), vědy a techniky (ze Západu), jednoduše vzalo někomu jinému a označkovalo to cejchem Made in Russia.
Pokud se v Rusku narodí někdo talentovaný, a že takových pár bylo, má díky reakcím svého okolí ze života peklo. Jak prokazují příběhy vědců jako byl Dmitrij Ivanovič Mendělejev, který zemřel díky tomu, že musel na mrazu čekat na cara. Nebo spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstoje, na kterého se Rusové v kritickém období vykašlali a tak umřel v ústraní.
Pokud jde o další ruské velké literární osobnosti, ty se živily tím, jak zveličovaly důležitost malého ruského člověka. Buď v komické nebo tragické rovině. Tím si však sami uvalily na sebe duchovní klatbu, vždyť takový Fjodor Michajlovič Dostojevskij na vlastní kůži pocítil mráz pocházející z Kremlu, když jej Rusové ještě za cara zavřeli do gulagu (tehdy se tomu říkalo nucené práce).
Slavný ruský spisovatel Dostojevskij zažil ruskou „pohostinnost“ na Sibiři na vlastní kůži. Není divu, že trpěl Běsi. Týrat lidi nebylo výsadou ruských komunistů, ale vůbec všech ruských režimů
Když mistr divadelní „ruské“ tradice, Francouz Konstantin Stanislavskij popisoval Moskvu počátku 20. století, upozornil na zvláštní fakt. Místní smetánka se nezabývala žádnými intelektovými hobby či vzděláváním, ale jezdila sem a tam na plesy. Denně dokonce na několik trachtací. Veškeré zvyky, díky kterým dnes Rusové působí civilizovaně, převzali ze západní Evropy. Ani ty matrjošky nejsou jejich. Přivezl je jeden Rus z Japonska.
Když tedy diplomaté přistupují na vyjednávání s Ruskem, často si nejsou vůbec vědomi toho, že ve skutečnosti čelí velkému surovému primitivismu pod maskou civilizované kultury. Podívejme se v tomto směru Rusku na zoubek.
Výpovědi cestovatelů
Jan Eskymo Welzl byl drsný chlap, ale raději žil na Novosibiřských ostrovech než aby se usadil v Moskvě
Náš dobře známý cestovatel Jan Eskymo Welzl, který Ruskem procházel na konci 19. století, vypověděl, jak zubožené lidi potkával. Ale stejné lidi potkával i Vítězslav Nezval v roce 1928 (pomlčel o tom) a i francouzský intelektuál André Gide, který po Rusku cestoval v roce 1936. Nejdříve do něj vstupoval s entuzaismem, ale pak se vrátil s hořkým zklamáním. Rusové totiž svého Potěmkina mají všude. Všechno je jen jako, umění i technika.
Ruské umění
Český malíř Kupka byl daleko zajímavější než Kandinskij
Podívejme se teď na ruské malířství. Primárně také není nic moc čím se chlubit. Vasilij Kandinskij sice svými čtverečky a obdélníky ve světě prorazil, ale inspiraci získal od impresionistů v Paříži. Podíváme-li se jeho umění na zoubek, vyzařuje z něj ruské školometství. Kandinskij vypadal jako středoškolský učitel a dal si záležet na symetrii tvarů. Ale o tom umění vůbec není, abyste někde poskakovali s pravítkem a úhloměrem.
Naopak český malíř František Kupka, který se ke Kandinskému někdy přirovnává a oba se znali, byl mnohem zajímavější než on. Jeho obrazy mají jednu až několik dimenzí navíc než ty od Kandinského.
To ruský malíř Ilja Repin se musel z Ruska vystěhovat na druhou stranu do Finska, protože ho už nemohl vydržet.
A tak bych mohl pokračovat ad infinitum. Rusové prostě neumí ocenit krásu, a když ji někde vidí, ihned ji pospíchají jako slon rozšlápnout porcelán. Přesvědčují nás o tom dnes a denně ve světovém dění.
Chybí jim totiž v životě štěstíčko. Žijí tu svojí mizérii, se kterou jim nezbývá než se potupně chlubit, protože si neustále svým chováním šlapou po štěstí a přitahují do života smůlu. Tu pak potřebují někde rozházet a štěstíčko si nakrást. Kultura jim slouží jako takový převodník, aby jiným národům to pěkné vykradli a to ošklivé a smolné na ně naházeli zpět. I jeskynní člověk by se za ně v tomto ohledu styděl.
Ruská technika
Slavná Lada Niva je pouze ukradený koncept italského Fiatu Panda
Takzvané nezničitelné ruské vozy jsou jen opětovnou iluzí. I taková Lada Niva, která je vlastně obšlehnutý koncept italského Fiatu, je pouze nedodělkem. V návodu na toto auto se dozvíte, že byste měli vyndat v zimě baterku a jiné součásti, aby se nepokazily. Musíte se k němu chovat jako k malovanému vajíčku. Každých 1500 km musíte měnit olej v převodovce. Což působí dost divně na auto, které má přežít vše a zvlášt nekonečný sibiřský terén. Očividně nepřežije.
Buchanka, která je kopií „hippísáckého“ Volkswagenu, na dlouhé trasy není určená. Vzhledem k tomu, že máte motor přímo pod řadící pákou a mezi předními sedadly, vyluzuje takový nesnesitelný rachot, že na to musíte být stoprocentní hluchoun nebo bizarní rusofil, abyste s ní vyrazili na nějakou expedici.
Zkuste do něčeho narazit v ruském UAZ tedy dříve zde populárním gazíku. Není divu, že kdo nemá v Rusku hluboko do kapsy, dává přednost západní technice.
Ostatní takzvané ruské vozy jsou často jen složené z dílů zahraničních vozů. Proto má teď Rusko takový problém s technikou. Není její, ale je prostě jen „ukradená“ ze zahraničí.
Dobrá zpráva je, že ty atomové zbraně, se kterými Rusové tak rachotí, by nejspíš neuměli podobně jako střely Ořešnik ani pořádně použít a nejspíš by jim bouchly pod jejich vlastníma nohama. Což se jim stalo s Černobylem, a v Arktice existují desítky modulárních atomových reaktorů, které Rusové nechali ladem, protože si s nimi neví rady.
Proč Rusové neumějí vyrobit nic pořádně svého? Protože lidi, kteří by na to měli hlavu, zahltí a obklopí svou smolnou existencí a nesmyslným chováním už odmala a bitkaří se s nimi jako ve hře o trůny o pozici ve společnosti jako šimpanzi. Rusové zkrátka neumí normálně společensky fungovat, mentálně jsou pořád ještě v pravěku. Jediné, co dovedou, je to naoko flikovat.
Svaté Rusko?
Ruští umělci dělají Rusku medvědí službu
Rusko má dokonce tu drzost, že se představuje jako jediná země, která je pravou záštitou křesťanství. Svatá Rus. Třetí Řím. To je její duchovní banner, kterým mává. Nicméně je to pouze propagandistický plakát se lživou pachutí. Rusové mají s křesťanstvím společného asi tolik jako muslim s vepřovým.
Ruská pravoslavná církev si ujíždí na mafiánských praktikách a rozhodně to není žádná duchovní organizace. Přesvědčili se o tom i Češi, kdy byla v Česku odhalena jako prostá politická buňka Kremlu, nic více.
Rusko má zaostalost jako svůj program
Ruští intelektuálové jako Konstantin Nikolajevič Leontjev ve své knize Byzantismus a Slovanstvo se nikdy netajili tím, že právě největší ruskou zbraní proti okolnímu světu je zpátečnictví.
Právě schopnost Ruska zůstat zakonzervované a nevyvinuté, nebo spíše neschopnost se vůbec někam posunout v kontrastu s ostatním rozvinutým světem, je jediným trikem, který ještě Rusko používá a málokdo jej prohlédl. Rusko se podobá dospělému muži ve třiceti letech, který se ale chová jako batole. Jaký je následný efekt? Přitahuje tím pozornost všech a všichni kolem pak pro něj mají pochopení a pomáhají mu. Vlastně tímto Rusové vedou psychologickou válku a zneužívají mateřské a otcovské instinkty ostatních.
S tou nápomocností Rusku by však měl svět brzy přestat. Nechat Rusko být takové, jaké je, a nepodávat mu pomocnou ruku. Bez ní se totiž ve světě zcela ztratí. A odměna pro okolní svět může být veliká, ostatně plocha Ruska je také obrovská.
Západ a Východ vlastně Rusko již kulturně a duchovně kolonizovaly. Teď už zbývá se ke svému území právoplatně přihlásit.
Zdroje:
Tomáš Špidlík. Ruští Mystici. Refugium.
Konstantin Nikolajevič Leontjev. Byzantismus a Slovanstvo. 2011. Mervart.
Andre Gide. Retour de L'U.R.S.S.. 1936. Gallimard.
Eskymo Welzl. Třicet let na zlatém severu. 1968. Mladá Fronta.
Krystyna WAnatowiczová. Nezval: Básník a jeho syn.2024. Kodudek.
