Článek
Moskevský protokol hrál důležitou propagandistickou a mediální roli v obhajobě plnohodnotné invaze od našeho „bratrského státu“. Obsahoval 15 článků, ve kterých se objevují body ospravedlňující tento akt agrese, popírající samotnou ideu pražského jara či podporující podřízenost československých politiků těm sovětským.
Normalizace a ospravedlnění útlaku
Nadiktované požadavky podepsalo celkem 19 členů československé delegace, čímž de facto odstartovali období normalizace. Zajímavostí je, že tento termín pochází právě z tohoto dokumentu.
Normalizace samozřejmě nemá s jakousi dnešní normálností či s demokratickým urovnáním politických poměrů ve společnosti nic společného. Výsledkem tohoto procesu je spíše znovuutužení pevných vnitrostátních struktur, obnovení vedoucí úlohy komunistické strany a nastolení zřízení plného represí a cenzury.
Jediný nepodepsal
Celých jednání a rozhovorů se hned od prvního dne účastnil i poslanec Národního shromáždění ČSSR a člen Ústředního výboru KSČ František Kriegel. Jako jediný z celé delegace protokol nepodepsal, a to navzdory tlaku od samotného Brežněva a svých krajanů.
„Co se mnou mohou udělat? Pošlou mě na Sibiř, nebo mě dají zastřelit. S tím já počítám a kvůli tomu nepodepíšu.“
Ačkoliv si za tento akt zaslouží obdiv, jako na osobnost je na něj v kontextu československé moderní historie pohlíženo dosti skrze prsty.
Nejenže vehementně podporoval komunistický převrat v únoru 1948, následně ale ještě prosazoval intenzivnější vyzbrojování lidových milic (například více kulometů a munice) a třešničkou na dortu pak byl jeho návrh, že tyto ozbrojené dělnické jednotky by měly mít pravomoc střílet, kdykoliv to uznají za vhodné.
Idealista a tvrdý střet s realitou
Kriegela výstižně popsal Martin Groman, autor knihy „Kriegel – voják a lékař komunismu“. Mluví o něm jako o silném a rozhodném idealistovi, který i když narazil na realitu, tak na svých myšlenkách a postojích dál trval. Komunismu jako politické ideologii skutečně věřil a považoval jej za jediný možný fungující koncept společenské soutěže. Socialismus a demokracii vnímal jako dvě nerozlučné složky a věřil v jejich propojení a budoucí fungování.
Bytostně tedy nejspíše zastával tzv. socialismus s lidskou tváří, podle sloganu spjatého s Alexanderem Dubčekem. Ještě v roce 1969 při jednání pléna také navrhoval navrácení k programu pražského jara a vyzýval ke zrušení všudypřítomné a striktnější cenzury.
František Kriegel byl v květnu 1969 z KSČ vyloučen, v roce 1970 byl penzionován a svůj politický a společensky aktivní život pak doslova zakončuje podepsáním Charty 77.
Poslední dva roky svého života byl detailně sledován několika agenty Státní bezpečnosti.
Zemřel v roce 1979 na infarkt myokardu. Komunistický režim následně znemožní jeho veřejný pohřeb a urychleně jeho tělo zpopelní.
