Článek
Jan Lipavský vystudoval bakalářský obor mezinárodních teritoriálních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Jeden celý rok také strávil na univerzitě v Kentu ve Velké Británii. Před začátkem svého politického angažmá pracoval v soukromém sektoru informačních technologií a zaměstnán byl například u McKinsey & Company, americké konzultační firmy, nejprestižnější konzultační společnosti vůbec.
Politická kariéra
V roce 2015 se „nalodil“ k Pirátům, u nichž se ještě tentýž rok začal naplno věnovat tématu zahraniční, obranné a bezpečnostní politice. Mandát poslance zastával v letech 2017 až 2021, přičemž se mu ho nepodařilo obhájit.
Po čtyřech letech působení v Pirátské straně se dostal do střetu s komunistickým předsedou a tehdejším místopředsedou dolní komory českého parlamentu Vojtěchem Filipem, který si takzvaně „na tajňačku“ odjel do Číny. Po návratu se pak Filip nebál obhajovat tamější zločinecký komunistický režim a doslova popíral, že by Čína systematicky potlačovala práva a svobody minoritních Ujgurů.
Lipavského, po konfrontaci v pořadu České televize, šéf českých komunistů nazval „ideologickým hlupákem“ a „neoliberálním anarchistou“.
Velkým milníkem v jeho poslanecké kariéře pak bylo spoluautorství zákona přezdívaného lex Dukovany, který vyřadil ruské a čínské firmy z tendru na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech.
Dráha ministra a její podivný start
Po vítězství koalic SPOLU a Piráti a Starostové v parlamentních volbách v roce 2021, byl představen Zemanovi jako kandidát na místo ministra zahraničí. Miloš Zeman se k němu ale stavěl kriticky. Není se ovšem čemu divit, pokud si uvědomíme, jaké postoje zastával náš bývalý prezident k Rusku a Číně.
Že by měl mezinárodní politiku České republiky vést někdo, kdo striktně a vehementně prosazuje v podstatě názory zcela opačného charakteru, se Zemanovi a jeho týmu logicky moc nezamlouvalo. Trnem v oku byl Lipavský i kvůli jeho odvážným návrhům, odebrat diplomatický pas poradci prezidenta Martinovi Nejedlému.
Lipavský je v současnosti výraznou figurou české vlády. Jeho dosavadní mezinárodní kroky a vyjadřování mají jasný prozápadní a proevropský směr. Z České republiky dělá důstojného partnera na mezinárodní sféře (EU, NATO) a pevně interpretuje a implementuje hodnoty, jimiž se řídí demokratické státy. Stojí za Ukrajinou a Izraelem, odsuzuje krutou a represivní politiku Číny, Ruska nebo Íránu a zároveň navazuje vazby s důležitými hráči na globální ekonomické úrovni (Katar, Saudská Arábie).
Ačkoliv je česká společnost značně polarizovaná, obzvláště panuje nespokojenost na tuzemské půdě, v internacionálním prostředí vystupuje ČR znovu sebevědomě a v suverénním duchu.
