Poslední den císařovny Sisi: Příběh, který dozněl jako smutná melodie

Stárnoucí císařovna

Sisi bylo v době smrti 61 let a trpěla celou řadou chorob jako byla anémie (chudokrevnost), pásový opar (ten v dopisech označovala jako „ohnivý kruh kolem těla“), chronické bolesti hlavy, zažívací potíže, deprese a úzkostné stavy.

Dalším velkým problémem mohla být porucha příjmu potravy. Jak většina ví, Sisi si zakládala na velmi štíhlé postavě a držela drastické diety. Její stravování byla jedna velká katastrofa a dnešní nutriční terapeuti by zaplakali. Jediné, na co nedala dopustit byly sladkosti, na které ráda chodívala do vyhlášených cukráren. Její nejoblíbenější byly „fialkové bonbony“ (kandované květy fialek namočené v bílku a obalené cukrem). Od mládí trpěla na zažloutlé zuby a její chrup se s věkem jen zhoršoval. Ale podle historických pramenů se Sisi o své zuby starala a navštěvovala nejlepší dentisty své doby. Vedou se spekulace, že ke konci života nejspíš používala zubní protézu. Dokonce babička světoznámé Romy Schneider uvedla, že na vlastní oči viděla, jak si v cukrárně císařovna vložila do úst zubní protézu.

Velký zlom v jejím zdravotním stavu nastal po smrti jediného syna Rudolfa. Lékaři to tehdy označovali jako „zlomení duše“, dnes by se to dalo nazvat posttraumatickou reakcí. Císařovna také trpěla nespavostí, která přikrmovala zmíněné potíže.

Poslední příjezd do Ženevy

Sisi dorazila v mimořádně dobré náladě do Ženevy parníkem 9. září 1898 kolem poledne ve společnosti své nejoblíbenější dvorní dámy Irmy Sztárayové. I když ji varovali, aby do Ženevy nejezdila, že je to ráj atentátníků, Sisi neuposlechla a tvrdila, že jí se přece nemůže nic stát.

Kočárem se pak s Irmou přesunuly do Pregny, což je obec nad městem, kde je očekávala baronka Karolína Julie Rothschildová. Ta byla manželkou pařížského bankéře barona Adolfa Carla Rothschilda. Rothschildové byli sponzoři a věřiteli Sisiny mladší sestry Marie, bývalé královny neapolské. Také jediný syn Sisi Rudolf byl s Rothschildy v kontaktu. I samotná Sisi měla u Rothschildů v bance účet.

Oběd u baronky Rothschildové

Baronka císařovnu s její dvorní dámou přivítala ve své honosné vile a uvedla je k tabuli, která byla prostřena jen pro tyto tři dámy. Chodů bylo několik a byly mezi nimi paštikové pohárky, pstruh z Bourgetského jezera, drůbeží pěna, hovězí filé se zeleninou, koroptev v aspiku, trojbarevný zeleno-bílo-červený mražený krém (na počet císařovny symbol uherské vlajky), piškot s citronovou šťávou a čokoládový pískový dort. K obědu hrál tiše orchestr italské melodie. Sisi byla nadmíru spokojená a dokonce, navzdory svým zvyklostem, si na závěr dala i sklenku šampaňského. Poté následovala prohlídka vily a přilehlé zahrady. Baronka Rothschildová byla nadšená fotografka a přála si císařovnu vyfotit, ale ta odmítla se slovy: „…už třicet let jsem nesedla před žádný aparát a jsem pro to, že člověk, pokud má zásady, které jsou ale často jen ochranným valem vůči vlastní slabosti, je má také dodržovat.“

Nakonec se dámy v pět hodin odpoledne s hraběnkou rozloučily a kočárem se vrátily do Ženevy. Tato cesta dodnes nese název Chemin de l´Impératrice (Cesta císařovny).

Večer před vraždou

V Ženevě se Sisi s dvorními dámami a lokajem ubytovala v grandhotelu Beau-Rivage v prvním patře v suitách č. 34-36 s výhledem na jezero. Přála si zachovat anonymitu, ale bohužel pro ni, hned druhý den vyšlo v tisku, že se pod jménem hraběnka Hohenembsová v hotelu ubytovala rakouská císařovna.

Po příjezdu do hotelu si Alžběta hodinku odpočinula a pak se vydala s dvorní dámou na procházku. Přešly Montblancký most a zamířily do cukrárny Désarnod na Boulevard du Théatre. U venkovního stolečku si daly zmrzlinu a nugátové bonbony a na ráno si do hotelu objednaly čerstvé pečivo. Pak se ještě stavily v obchodě se starožitnostmi pana Dimiera, kde Sisi koupila intarzovaný stolek pro svou milovanou Marii Valerii k Vánocům a pomalu se vydaly zpět do hotelu. Sisi, ač měla vynikající orientační smysl, cestou do hotelu zabloudila a ironií osudu se dostala do blízkosti chudinské uličky, kde byl v penzionu Seydoux ubytován její vrah. Do hotelu se dvorní dámou dostala až okolo desáté večer a šla si hned lehnout.

Osudného 10. září 1898

Sisi byla velmi pověrčivá – údajně pár dní před osudným dnem spatřila bílou paní hofsburskou, která zvěstovala tragédie Habsburků a pár dní poté jí na jedné horské túře ukradl černý havran z ruky kousek ovoce. Sisi to sice polekalo, ale i navzdory varování, aby do Ženevy nejezdila, protože je to místo atentátníků, do města přijela a bohužel živá už neodjela. Ale vraťme se do osudného dne. Po probuzení se císařovna nechala česat a při tom si stěžovala na špatné spaní. Jak je známo, císařovna měla velmi špatný spánek často doprovázený bolestmi hlavy a kloubů. Užívala na doporučení lékařů opiový nebo kokainový prášek aplikovaný injekcí. Tenkrát se bohužel nevědělo, jak negativní účinky tyto drogy mají.

Sisi plánovala odplout lodí La Genéve jen s Irmou do Caux ve 13:40. Zbytek jejího doprovodu měl jet vlakem ve dvanáct hodin. V jedenáct hodin se císařovna vydala ještě do obchodu s hudebninami, kde si poslechla své oblíbené opery a koupila tu hudební stroj firmy Ariston pro svá vnoučata. Pak se vydaly do hotelu, kde se Sisi ještě kochala pohledem na jezero. Pak už byl nejvyšší čas vyrazit na loď do přístavu. Sisi kráčela s Irmou kaštanovou alejí a užívala si rozkvetlé stromy, když tu k nim přiskočil muž, který se jako šílený pohyboval mezi stromy. Udeřil prudkou ranou císařovnu do hrudníku a ta se zhroutila na zem. Bylo krátce po půl druhé odpoledne. Na pomoc jim ihned přispěchal také kočí a pomohl Sisi zvednout. Ta pak pomalým krokem došla na loď a myslela si, že jí ten pobuda chtěl jen okrást. Na palubě ale bohužel zavrávorala a omdlela. Po uložení a rozepnutí živůtku a šněrovačky si teprve tehdy Irma všimla krvavé bodné rány na hrudi. Mezitím loď vyplula a na lodi nebyl žádný lékař, pouze ošetřovatelka a jedna jeptiška. Alžbětě dali pár kapek kolínské a cukr namočený v éteru. To v kombinace s čerstvým vzduchem přivedlo císařovnu na chvíli k vědomí. Slabým hlasem se ještě stihla zeptat Irmy: „Co se to jen semnou stalo?“ a to byla poslední slova rakouské císařovny. Kapitán se s lodí vrátil zpět do ženevského přístavu a Sisi na provizorních nosítkách ze dvou vesel donesli zpátky do hotelu Beau-Rivage.

V hotelu ji uložili v její ložnici na lůžko a ihned přispěchali tři lékaři. Přítomna byla i ošetřovatelka, manželka majitele hotelu a Irma. Na záchranu ale bylo už pozdě, a tak dne 10. září 1898 ve 14:40 rakouská císařovna usnula navždy.

Jejího vraha jménem Luigi Lucheni dopadli chvíli po útoku. Na svůj čin byl hrdý. Původně plánoval zavraždit prince Henriho Philippa Orleánského, ten ale naštěstí včas odcestoval. Luigi si téměř okamžitě našel náhradu. Z novin se dozvěděl o Sisi a rozhodl se spáchat atentát na ní. Zabil ji ostrým trojhraným pilníkem s ranou přímo do srdce. Tvrdil, že není členem žádné organizované skupiny. Ale dnešní výzkumy ukazují, že atentát byl plánován dopředu a řízen zločineckou sítí. Luigi byl odsouzen na doživotí, protože trest smrti byl v Ženevě zrušen. Během let sepsal své paměti do školních sešitů a v roce 1910 se ve své cele oběsil. Jeho hlava byla uříznuta v úrovni brady a uložena v Ústavu soudního lékařství v Ženevě. V roce 2000 byla na žádost Rakouska vydána do země a je pohřbena na Ústředním hřbitově ve Vídni.

Částečná pitva a pohřební procesí

Den po zavraždění Sisi císař udělil souhlas s částečnou pitvou, která se konala v císařovnině ložnici v hotelu Beau-Rivage. Přítomno bylo mnoho lékařských expertů té doby včetně její nejbližší dvorní dámy, Irmy. V pitevní zprávě se dodnes nachází nevyjasněný bod, a to ohledně barvy očí císařovny. Sisi měla oči hnědé, jak dokazují její portréty a fotografie. Také v deníkových záznamech jejích nejbližších jsou často zmiňovány její krásné hnědé oči. Dokonce i ona sama si v deníku dělala legraci z modrých očí Gisely, která je měla po otci. Naopak její syn Rudolf měl po matce nejen její šarm a povahu, ale i právě hnědé oči. V pitevní zprávě je ale uvedeno, že císařovna měla mít šedomodré oči. Došlo snad k chybě? Nebo byla zavražděna jiná dáma a Sisi dožila v ústraní, skryta před dvorem a konečně svobodná? Tato představa je sice hezká, ale vzhledem k množství svědků, kteří viděli atentát, je velmi nepravděpodobná. Dále zpráva mimo jiné uvádí, že Sisi byla zavražděna 16,5 dlouhým pilníkem, který prorazil čtvrté levé žebro a probodl levou srdeční komoru.

Pro císařovnino tělo dorazila do Ženevy celá delegace z Vídně a dne 14. září uzavřená rakev s jejím tělem vyrazila zvláštním vlakem do Vídně. Cestou vlak míjel davy lidí, kteří chtěli dát poslední sbohem krásné Sisi. V sobotu 17. září se konal slavnostní pohřeb za přítomnosti mnoha členů panovnických rodin. Černý pohřební kočár, který je dodnes k vidění v Muzeu císařských kočárů ve Vídni, dovezl Sisi do Kapucínské hrobky. Tady byla pohřbena vedle svého syna Rudolfa, i když jejím přáním bylo strávit poslední odpočinek u moře.

Sisi byla ke konci života vyčerpaná nejen tělem, ale i duší. Podle některých si smrt vlastně i přála. Její nejmladší dcera Marie Valerie si do deníku zapsala: „Celé léto ji to táhlo do Švýcarska, chtěla si ještě užít svých milých hor, tepla a sluníčka a také si jich užívala s pocitem zlepšeného zdraví…A pak to přišlo, tak, jak si vždycky přála, rychle, bezbolestně, bez lékařských rad, bez dlouhých stísňujících dní plných starostí pro blízké“.

Zdroj

BEŇAKOVÁ, Dagmar. Na západ po stopách císařovny Sisi.