Článek
Edward Jenner
Anglický lékař Edward Jenner vyvinul a zpopularizoval techniku očkování jako prevenční opatření proti obávanému onemocnění neštovicemi.
Dnes, kdy byly neštovice díky Jennerovi vymazány z povrchu země, máme sklon zapomenout, jak hrozné bývalo množství obětí této choroby v minulých staletích. Neštovice byly tak nakažlivé, že je v určitém věku dostala většina dřívějších obyvatel Evropy. A byly tak zhoubné, že na ně deset až dvacet procent nakažených umíralo. Z těch, kdo přežili, zůstávalo deset až patnáct procent trvale zohyzděno, jak byli strašně poďobáni. Neštovice pochopitelně neřádily jenom v Evropě, ale i v Severní Americe, Indii, Číně a mnoha dalších částech světa. Všude bývaly nejčastějšími oběťmi děti.
Po mnoho let se lidstvo snažilo najít spolehlivý prostředek, jak neštovicím předcházet. Již dávno bylo známo, že člověk, který neštovice přežil, byl potom vůči nim imunní, takže je už podruhé nedostal. V Orientu toto pozorování vedlo k praxi, že zdraví lidé byli očkováni látkou odebranou někomu, u něhož byly neštovice v mírném stádiu. Dělo se tak v naději, že osoba takto očkovaná dostane jenom slabé neštovice a po uzdravení bude imunní.
Tuto praxi zavedla počátkem osmnáctého století v Anglii lady Mary Montaguová – Wortleyová a hodně let před Jennerem bylo toto očkování dost běžné. Jenner sám byl proti neštovicím očkován v osmi letech. Jenže toto důmyslné preventivní opatření mělo vážný nedostatek: značný počet takto očkovaných lidí nedostal slabé, ale prudké neštovice a zůstal škaredě poznamenán. Zhruba ve dvou procentech případů bylo onemocnění vyvolané očkováním dokonce smrtelné! Proto byla zoufalé nutná nějaká lepší metoda prevence.
Jenner se narodil v roce 1749 v městečku Berkeley v anglickém hrabství Gloucestershire. Jako dvanáctiletý chlapec se učil u jednoho chirurga. Později studoval anatomii a pracoval v nemocnici. Roku 1792 obdržel diplom na lékařské fakultě Univerzity svatého Ondřeje. Mezi čtyřicítkou a padesátkou byl v Gloucestershiru uznávaným lékařem a chirurgem.
Jenner znal dobře domněnku rozšířenou mezi dojičkami a sedláky této oblasti, že lidé nakažení kravskými neštovicemi – menší dobytčí nemocí, která se může přenášet na lidi – potom již neonemocněli pravými neštovicemi. (Kravské neštovice nejsou pro lidi nebezpečné, jenom jejich příznaky poněkud připomínají příznaky velmi mírného onemocnění pravými neštovicemi.) Jenner si uvědomil, že pokud je domněnka farmářů správná, pak by bylo bezpečnou metodou imunizace proti pravým neštovicím očkování lidí kravskými neštovicemi. Pečlivě tuto možnost zkoumal a v roce 1796 již byl přesvědčen, že ta domněnka je opravdu správná. Rozhodl se jí tedy vyzkoušet přímo.
V květnu 1796 naočkoval osmiletému klukovi Jamesu Phippsovi látku odebranou z puchýřku na ruce jedné ošetřovatelky dojnic, který obsahoval kravské neštovice. Podle očekávání chlapec dostal kravské neštovice, ale brzo se uzdravil. Několik týdnů nato mu Jenner naočkoval pravé neštovice, a jak doufal, příznaky nemoci se u něj neprojevily.
Po dalším zkoumání Jenner své výsledky shrnul v krátké knize Zkoumání příčin a účinků varioly vakcínie, kterou vydal soukromě v roce 1798. Právě díky této knize se očkování proti neštovicím rychle ujalo. Jenner posléze napsal o očkování ještě pět článků a léta věnoval hodně času šíření znalostí této techniky a propagaci jejího využívání.
Očkování se v Anglii rychle šířilo a brzo bylo povinné v britské armádě a námořnictvu. Nakonec si ho osvojil skoro celý svět.
Jenner svou techniku nabídl světu bezplatně a nesnažil se na ní vydělat. Avšak v roce 1802 mu britský parlament z vděčnosti udělil odměnu 10 000 liber a o několik let později ještě 20 000. Jenner získal světový věhlas a mnoho poct a medailí. Byl ženatý a měl tři děti. Dožil se sedmdesáti tří let, zemřel na začátku roku 1823 ve svém domě Berkeley.
Jak víme, na to, že onemocnění kravskými neštovicemi dodává imunitu proti pravým neštovicím, nepřišel Jenner sám. Dověděl se to od jiných. Dokonce se zdá, že pár lidí již bylo kravskými neštovicemi záměrně očkováno dřív, než se tím začal zabývat Jenner.
Ale i když jeho výzkum nebyl založen na vlastním zjištění, málokdo lidstvu prospěl tak jako on. Svým výzkumem, pokusy a spisy učinil z lidových dohadů, které medicína nikdy nebrala vážně, běžnou praxi zachraňující nesčetné miliony lidských životů. Ačkoliv se dá jeho technika uplatnit jenom k prevenci jediné choroby, šlo o jednu z hlavních nemocí. Proto si plně zaslouží pocty, které mu skládala jeho generace a všechny následující.
