Článek
Dnes už si papeže Urbana II. mnoho lidí nepamatuje. Přesto jen málokdo na světě měl na dějiny lidstva tak zřejmý a přímý vliv. Neboť papež Urban II. povolal křesťany do války za osvobození Svaté země od muslimů a zahájil křižácké výpravy.
Jeho původní jméno znělo Odo de Lagery. Narodil se roku 1042 poblíž města Chatillon - sur - Marne ve Francii. Pocházel z významné rodiny francouzských šlechticů a dostalo se mu dobrého vzdělání. V mládí byl arcijáhnem v Remeši. Později se stal postupně mnichem v Cluny, převorem a kardinálem, až byl v roce 1088 zvolen papežem.
Urban byl silný, schopný a politicky bystrý papež. V paměti lidstva zůstává v první řadě kvůli tomu, co se stalo 27. listopadu 1095. Tehdy svolal velkou církevní radu do francouzského města Clermont. Tam promluvil k tisícům lidí, a byl to možná nejúčinnější projev v historii – neboť ovlivnil vývoj v Evropě na dlouhá staletí. Ve své řeči Urban namítl, že seldžučtí Turci okupující Svatou zemi znesvěcují křesťanská posvátná místa a sužují křesťanské poutníky. Vyzval, aby se všichni křesťané spojili a vstoupili do svaté války – křížové výpravy – a Svatou zemi dobyli zpět. Byl však natolik chytrý, že se neodvolával pouze na altruistické motivy. Poukázal na to, že Svatá země je plodná a bohatá – daleko bohatší než přelidněné země křesťanské Evropy. Nakonec papež prohlásil, že křížová výprava nahradí všechna pokání a křižákům zajistí odpuštění všech hříchů.
Urbanova skvělá řeč se zároveň dotkla nejvyšších pohnutek posluchačů a jejich nejsobečtějších zájmů a vyvolala horoucí nadšení. Ještě než domluvil, mnoho shromážděných skandovalo: „Deus le volt!“ (Je to Boží vůle!). Z toho se brzy stal bojový pokřik křižáků. Za pár měsíců byla první křížová výprava na cestě. Následovala dlouhá řada svatých válek (celkem bylo osm velkých křižáckých tažení a mnoho menších). Dohromady trvaly zhruba přes dvě stě let.
Pokud jde o Urbana, zemřel v roce 1099, dva týdny potom, co se první křížové výpravě podařilo dobýt Jeruzalém, ale dřív, než se mu ta zpráva donesla.
Je sotva nutné vysvětlovat význam křížových výprav. Tak jako všechny války, i ony měly přímý vliv na účastníky a na civilní obyvatelstvo všude po cestě. Mimoto se však v důsledku křížových výprav západní Evropa dostala do úzkého kontaktu s byzantskou a islámskou civilizací, které byly v té době podstatně na vyšším stupni vývoje než západní Evropa. Tento kontakt usnadnil příchod renesance, která zase vedla k plnému rozkvětu moderní evropské civilizace.
Papeže Urbana II. nezmiňuji jenom kvůli nesmírnému významu křížových výprav, ale také proto, že nebýt jeho podnětu, pravděpodobně by se byly nikdy neuskutečnily. Samozřejmě, podmínky byly uzrálé: jinak by jeho projev nepadl na úrodnou půdu. Aby se však rozpoutalo celoevropské hnutí, bylo zapotřebí nějakého ústředního vůdce. Žádný král jedné země by to nedokázal. (Kdyby svatou válku proti Turkům vyhlásil například německý císař a vedl svá vojska v křižáckém tažení, těžko by se k němu přidalo tolik anglických rytířů.) Hranice států v západní Evropě přesahovala jedna jediná mocná osoba. Jenom papež mohl vyzvat akci, do níž by se zapojilo celé západní křesťanské společenství, s nadějí, že výzvy uposlechne velké množství lidí. Nebýt papežovy vedoucí úlohy a jeho přesvědčivého projevu, křížové výpravy jako masové evropské hnutí by nejspíš nikdy nezačaly.
Ani okolnosti nebyly takové, že by prakticky žádná osoba v papežském úřadě mohla navrhnout křížovou výpravu za osvobozením Svaté země. Naopak, z mnoha hledisek by to bylo nemožné. Většina rozvážných vůdců by se zdráhala učinit tak neobvyklý návrh, jehož důsledky se daly těžko předpovědět. Ale Urban II. si na to troufl. A právě díky tomu měl větší a trvalejší vliv na lidskou historii než mnoho daleko slavnějších lidí.
Zdroj:
Wikipedie.cz
