Článek
František Hýra se narodil 22. června 1809 Cítolibech u Loun. Tento mlynářský magnát se v roce 1855 zabydlel v Plzni. I hned po svém příchodu se zapojil do podnikání v Plzni, a to ve velkém stylu. Nešetřil na nákladech a hýřil nápady, jak povznést mlynářství v Plzni. Tam také zakoupil starý mlýn a pozemky mezi klatovskou silnicí a Radbuzou. Celková výměra činila 1,15 hektarů. Hýra poté získal povolení ke stavbě zcela nového a moderního mlýna. Stavbu vedl zdejší stavitel Kristián Lexa. Stavba probíhala rychle v roce 1856 byl postaven a dokončen velký mlýnský provoz poháněný parním strojem o výkonu 45 koňských sil. Vyrostl i první tovární komín, který změnil celkový vzhled města.
Stavbou velkého mlýna vznikla v Plzni i zcela nová ulice ohraničující východní část celého areálu – Paromlýnská, dnes Prokopova. Nový mlýn byl na svou dobu velmi moderní používal francouzské kameny a dvě šrotovací složení. Zařízení řídilo sedm lidí a dvacet mlýnských tovaryšů pracovalo v provozu. Další nádeníci obstarávali vše ostatní – nakládku či údržbu. Mlýn byl za rok schopen zpracovat 73 800 hl obilí. Podnikatel Hýra mlel mouku na chleba, a tak postavil v areálu parní pekárnu. Už v roce 1860 byla parní pekárna v provozu a napekla každý den 4500 kusů chleba.
Hýrovy se dařilo a měl velké finanční možnosti, a tak přikoupil i tehdejší Panský mlýn (v dnešních sadech 5. května). Celý jej v letech 1860 - 1861 přestavěl. Od té doby tu fungoval starý vodní pohon i nový pohon parním strojem. V roce 1860 Hýra získal i Kalikovský mlýn. Spojením tří plzeňských mlýnů získal takové zázemí, že vyvážel své produkty i mimo Plzeň a také mlel pro mnoho dodavatelů z celého kraje. Prosperoval a vydělával. Hýra patřil mezi továrníky který se o své zaměstnance staral. Významně podporoval chudé lidi nejen při každoročních nadílkách o Vánocích, ale také věnoval potřebným mnoho pytlů s moukou i bochníků chleba. Například když roku 1858 císařovna Alžběta porodila prince Rudolfa, daroval Hýra v rámci velkolepých slavností pytle s pšenicí pro všechny chudé, roku 1861 u příležitosti zasnoubení své dcery věnoval chudým 600 bochníků a na Vánoce dal ještě 1250 liber mouky a 400 bochníků chleba.
František Hýra byl uznávaný podnikatel a měl velký vliv.
V únoru 1862 vyhlásily plzeňské osobnosti velkou sbírku na podporu obětí povodní, které zasáhly Čechy. V novinách byly zveřejněny všechny příspěvky a mezi předními dárci byl uveden Hýra, který věnoval 100 zlatých.
Hýra se pouštěl i do jiných oborů podnikání – roku 1859 obdržel společně s bratry Belaniovými a podnikatelem Kolbem povolení ke stavbě plynárny na Říšském Předměstí.
V roce 1863 proběhla velká oprava divadelního stánku v Plzni. Psal se rok 1865 a František Hýra promýšlel nové obchodní možnosti. Parní pekárny dodávali na plzeňský trh denně 4500 bochníků chleba, přebytečnou páru využívali veřejné lázně, které stály naproti mlýnu u řeky Radbuzy. František Hýra navíc přišel s myšlenkou zřídit v Plzni tři velké sklady uhlí a rozvážet ho v malém do domů. Využít chtěl své vlastní doly v okolí Bílé Hory. U Kaznějova těžil i kaolin a vyráběl bílé dlaždičky.
Při mletí obilí používal Hýra francouzské mlecí kameny. Ty byly drahé, a tak hledal jiné řešení. Roku 1866 začal vyrábět i prodávat své, stejně tak kvalitní, francouzské kameny, ale za poloviční cenu než originály.
Hýra také pořádal řadu let v Plzni plesy, které patřily k tomu nejlepšímu, co bylo v Plzni ohledně kultury k vidění.
Hýrovo podnikání nebylo jen v Plzni a okolí. V letech 1868 - 1869 založil akciovou společnost v Lounech na výstavbu prvního lounského cukrovaru. Také tam obnovil kostel svatého Petra, který roku 1871 koupil, aby jej přestavěl na rodinnou hrobku. Rekonstrukci zajistil známý architekt Josef Mocker. Z původního záměru se ale uskutečnilo jen málo, když přišel Hýrův bankrot, kostel připadl městu.
Hýra
Krach, který nikdo nečekal.
Dne 27. července 1869 proběhly volby do plzeňské Obchodní komory, kam byl zvolen i František Hýra. Téhož roku dostal Hýra na 2. průmyslové, hospodářské a lesní výstavbě v Plzni zlatou medaili za čištěné obilí. Mimo Plzeň vlastnil Hýra i mlýny v Lounech a Chrudimi, jeho podnik patřil mezi největší v Čechách. Úspěšný podnikatel se těšil velké důvěře plzeňských občanů. Ti si u něho ukládali své úspory v domnění, že jsou naprostém bezpečí. Nikdo nečekal, že by mohl přijít konec Hýrova úspěšného podnikání. A přesto náhle přišel šokující krach. Císařství zasáhla hospodářská krize, která také drtivé postihla do té doby skvělé prosperující mlynářské impérium Františka Hýry. Dne 3. srpna 1875 byl na jeho majetek vyhlášen konkurs.
František Hýra byl třikrát ženatý a měl celkem jedenáct dětí. Podle všeho si všichni členové jeho rodiny žily nad poměry a rozhazovali peníze s tím, že nikdy nedojdou. Ale přece jen došly. Své taky vykonaly neuvážené investice. Hýra ukončil veškeré podnikání a odešel z města Plzně a dál si jeho životní cesty na dobro ztrácejí. Největší podnikatel a symbol průmyslové revoluce zemřel neznámo kde a kdy.
Mlýn v dnešní Prokopově ulici koupil roku 1877 Josef Dionys Halbmayr z Mariánských Lázní, který jej zrekonstruoval. Mlýn fungoval dokonce 20. století, v roce 2008 byly objekty mlýna zbořeny, a tak zmizela památka na dvacetileté působení mlynářského magnáta Hýry. Jedinou přímou upomínkou tak zůstalo jen místní jméno Hýrovy hory – na místě kde býval jeho důl a plavírna kaolinu kousek od Javora.
