Článek
Počátky firmy sahají do druhé poloviny 19. století, kdy zvuk klavíru okouzlil truhláře Antonína Petrofova. Tehdy si uvědomil, jak jsou piana rozšířená mezi bohatými vrstvami tehdejšího obyvatelstva. S jejich dostupností to ale bylo problematické. V Českých zemích nebyl žádný výrobce klavírů a museli se složitě dopravovat až z Vídně.
Zakladatel firmy Antonín Petrof se narodil 15. srpna 1839 v Hradci Králové. Vyučil se truhlářem v dílně svého otce Jana Petrofa. V roce 1857 se odjel učit stavitelem klavírů do Vídně k firmám Heitzman, Ehrbar a Schweighofer. Poté co se v roce 1864 vrátil do Hradce Králové, postavil svůj první koncertní klavír a o rok později přeměnil otcovu truhlářskou dílnu na dílnu kde vyráběl jen klavíry. V roce 1874 se firma přestěhovala do nového prostoru za městem směrem na Brno a byla zahájena také výroba harmonií. V roce 1880 byl otevřen pobočný provoz v uherském Temešváru. Postupně se výrobní program rozrostl o produkci klávesnic a konstrukce mechanik, byla také zavedena výroba pianin . Antonín Petrof se postupně vypracoval a zařadil se mezi nejvýznamnější výrobce klavírů a pian v Evropě. Mezi zákazníky firmy Petrof patřil také císařský dvůr a v roce 1899 Antonín Petrof obdržel privilegium c. a k. dvorního dodavatele a byl mu propůjčen titul tajného dvorního rady.
Začínající firmě pomohl i sňatek Antonína s Marií, která pocházela z bohaté rodiny. I díky jejím finančním možnostem mohl Antonín Petrof brzy výrobu rozšířit. Měli spolu šest dětí.
Založení rodiny se Antonínovi vyplatilo i o tři desetiletí později, kdy získal titul dvorního továrníka Rakousko-uherské monarchie. U držitele tohoto prestižního titulu nestačilo jen to, že byl dobrý v tom, co dělal. Ale musel mít v pořádku i rodinný život.
Antonín Petrof
Začátkem 19. století začala úspěšná společnost skupovat další firmy a do jejího portfolia se tak dostal i vídeňský výrobce, u kterého získal Antonín Petrof své první zkušenosti.
Výroba neustále rostla a symbolický klavír s pořadovým číslem 30 000 putoval k Františku Ferdinandovi. Během první světové války, která následovala po jeho smrti, dolehlo na rodinu Petrof také úmrtí . A to Antonína i jeho ženy Marie, oba zemřeli v roce 1915. Továrně neprospělo ani to, že na frontu museli odejít i jeho dva starší synové Jan a Vladimír. Nelehký úkol vedení podniku, který kvůli válečným povinnostem opustili dvě třetiny zaměstnanců, spadl na nejmladšího syna Antonína.
Po válce se ale firma Petrof vrátila ve velkém stylu. Klavíry byly v kurzu a poptávka byla obrovská. V roce 1919 závod obchodoval kromě evropských zemí i s Afrikou, Čínou a Amerikou.
Dalším mezníkem byl rok 1928, kdy společně s americkou firmou Steinway. Petrof otevřel pobočku v Londýně na Wigmore Street. V té době se do správy podniku zapojila třetí generace Petrofů: Dimitrij, Eduard a Eugen. V roce 1932 získala firma Petrof licenci na výrobu elektroakustických klavírů značky Neo-Bechstein, později přejmenované na Neo-Petrof.
Zlaté časy firmě Petrof skončila na konci 30. let. Druhá světová válka znamenala pro podnik prudký pokles poptávky. Mnozí zaměstnanci byli odvedeni na nucené práce do Německa. Továrna navíc musela povinně vyrábět bedny na munici.
Po válce začalo nové období, během nějž všichni věřili, že firma naváže na úspěchy z první republiky. Do roku 1915 vzniklo 30 tisíc nástrojů a v období 1915-1947 se podařilo tuto produkci více než zdvojnásobit navzdory dvěma světovým válkám a období hospodářské krize. Ale všem krizím ještě nebyl konec, nejtěžší období pro závod mělo teprve přijít.
Po roce 1948 čelila rodina Petrofů značné perzekuci, podnik byl znárodněn. Petrofovi byli zbaveni majetku a svých práv. A společnosti se moc dobře nevedlo.
Jistá změna k lepšímu nastala v roce 1953, kdy v továrně vzniklo vývojové oddělení. Výsledkem bylo i to, že nové prototypy klavíru Petrof získaly na světové výstavě v Bruselu zlatou medaili za koncertní křídlo Petrof Mondial. Období mezi lety 1948 až 1989 lze popsat jako cesta od kvality ke kvantitě. I proto v roce 1963 opustil továrnu nástroj s pořadovým číslem 100 tisíc a stejné množství pian vzniklo i v následujícím desetiletí.
Zásadní změna nastala až po roce 1989, kdy se o dědictví svých předků přihlásila rodina Petrofů. Do vedení společnosti se postavil Jan Petrof. Opětovné převzetí společnosti ale nebylo tak jednoduché, v restituci získali pouhá 4 procenta podniku a zbytek si museli koupit za téměř půlmiliardový úvěr.
Ten se podařilo splatit až v roce 2004, kdy se vedení firmy ujala dcera Jana Petrofa Zuzana Ceralová Petrofová. Ta působí na pozici prezidentky společnosti dodnes a během své kariéry musela firmu provést řadou složitých situací.
V roce 2008 si firma Petrof prošla dalším složitým obdobím, kdy se téměř ocitla bez zakázek. Aby továrna přežila, museli dělníci využít svých dovedností k produkci luxusních interiérů a speciálních boxů nebo reproduktorových skříní.
Petrof všechny krize překonal. Továrna se může opět věnovat pouze produkci klavírů a pianin, které si pochvalují umělci jako Paul McCartney, Ennio Morricone či Placido Domingo.
