Článek
Když se dnes podíváme na Českou republiku pouze optikou čísel, nevypadá situace dramaticky. Nezaměstnanost zůstává jedna z nejnižších v Evropské unii. Česká ekonomika po inflačním období opět roste a země si udržuje vysokou zaměstnanost.
Žijeme déle než generace našich rodičů. Máme lepší zdravotní péči, většina domácností disponuje internetem, chytrými telefony, automobily i možností cestovat téměř kamkoliv po Evropě.
Jenže právě tady začíná paradox.
Materiální pokrok totiž automaticky nevytváří psychickou pohodu.
Ředitel Národního ústavu duševního zdraví Petr Winkler upozorňuje, že nárůst psychických obtíží není pouze důsledkem pandemie. Podle něj působí dlouhodobé společenské změny: digitalizace, rostoucí individualismus, informační přetížení i tlak na výkon. Tyto megatrendy vytvářejí nové psychosociální stresory, které ovlivňují především mladou generaci.
Nejde přitom jen o subjektivní pocity.
Národní ústav duševního zdraví dnes realizuje samostatný výzkumný program věnovaný osamělosti. Ještě před několika lety by něco podobného působilo téměř absurdně. Dnes se z osamělosti stává jedno z velkých témat veřejného zdraví. Výzkumníci upozorňují, že dlouhodobá osamělost nesouvisí pouze s psychikou, ale také s kvalitou života, fyzickým zdravím i fungováním celé společnosti.
Paradox moderního Česka spočívá v tom, že jsme nikdy nebyli technicky propojenější.
A zároveň jsme možná nikdy nebyli tak sami.
Stačí nastoupit do ranní tramvaje. Desítky lidí sedí vedle sebe. Ticho. Každý hledí do vlastního displeje. Komunikujeme nepřetržitě, ale stále méně se skutečně potkáváme.
Ekonomové umějí spočítat inflaci, růst HDP nebo produktivitu práce. Jen obtížně ale změří důvěru mezi lidmi. Přitom právě důvěra je jedním ze základních předpokladů fungující společnosti.
Když mizí důvěra, mizí ochota pomoci cizímu člověku.
Když mizí vztahy, roste pocit osamění.
Když mizí smysl, nepomůže ani vyšší výplata.
To není výzva k návratu do minulosti. Nikdo rozumný nechce svět bez moderní medicíny, internetu nebo umělé inteligence. Otázka zní jinak.
Dokážeme technologický pokrok využít tak, aby sloužil člověku?
Nebo jsme se stali společností, která umí vyvíjet stále dokonalejší technologie, ale zapomíná pečovat o to nejzákladnější – o mezilidské vztahy?
Možná právě tady leží jedna z největších výzev České republiky příštích let.
Ne v tom, kolik procent poroste HDP.
Ale v tom, zda budeme schopni obnovit něco, co se nedá koupit ani naprogramovat.
Obyčejnou lidskou blízkost.
Zdroje
Český statistický úřad – Míry zaměstnanosti, nezaměstnanosti a ekonomické aktivity (2025).
csu.gov.cz
OECD – Czechia Economic Snapshot (2026).
oecd.org
OECD – Health at a Glance 2025: Czechia.
oecd.org
Rozhovor s ředitelem NÚDZ Petrem Winklerem pro ČT24 o dopadech digitalizace a individualismu na duševní zdraví.
ct24.ceskatelevize.cz
Národní ústav duševního zdraví – projekt Osamocení: Pohled na osamělost a samotu.
nudz.cz
