Článek
Pravděpodobně máte Syndrom hodné holky, aneb Good Girl Syndrome. Nepochybně jste o tom již slyšeli ze sociálních sítí, kde mnohé profily zaměřující se na traumata z dětství tento jev rozebírají.
Jedná se v podstatě o vzorec chování, kdy se u mladých dívek oceňují především ty vlastnosti, které z ní dělají „hodné děvče“ - je tichá, hezká, jemná, neprůbojná. Nejen rodiče, ale i učitelé nebo vychovatelé tyto vzorce (byť nevědomky) podporují.
Samo o sobě to neznamená, že máte duševní poruchu. Pokud se ale kvůli tomu cítíte nepříjemně nebo jsou některé vlastnosti dovedené do extrému, mohou napáchat velkou škodu.
Nemyslitelné říkat „ne“
Mimo již výše zmíněné projevy může Syndrom hodné holky vést k problémům ohledně obrazu vlastního těla nebo problémům v sexuální oblasti. Pochopitelně se to týká hlavně snahy následovat nezdravé trendy ohledně vzhledu slavných osobností, nebo upřednostňovat naplňování sexuálních tužeb partnera nad těmi vlastními.
Vzhledem ke všem projevům tohoto kulturního jevu je pro takové ženy nemyslitelné odmítat ostatní, a to ve většině životních situací. Ale co s tím? Pracovat na tom! Dle psycholožky Susan Albers je vhodné postupovat takzvanou expoziční terapií. Tedy postupovat krůček po krůčku. Člověk se učí říkat to, co cítí on, a tím konfrontuje ostatní. Žádné velké skoky, jen hezky opatrně.
Takoví lidé se mohou za své špatné pocity stydět, takže vždy vypadají šťastní, spokojení, usměvaví. Ale je dobré své vlastní negativní pocity dávat najevo, uznat a ukázat je je krok správným směrem. Pokud si procvičíte, že se nic nestane, pokud dáte ostatním najevo svůj upřímný názor, je načase zkusit si nastavovat svoje hranice.
„Nechce se mi“
Dokážete si představit, že byste někomu na cokoliv řekli "ne, nechce se mi"? Obvykle si raději vymyslíme lživou výmluvu, než abychom přiznali, že je nám nepříjemné to udělat. Tady už asi narazíte - pokud začnete lidem odmítat ať už pozvání na událost, nebo žádost o laskavost, může to vaše okolí vnímat negativně, hlavně pokud už jste ve „škatulce“. Bude to chtít sílu a odvahu postavit se sama za sebe a říct - já k tomu mám ale dobrý důvod, i kdyby ten důvod byl jen to, že se mi nechce.
Bude možná náročné se nevrátit zpět ke svým dřívějším způsobům, protože je to přeci nám dobře známé a bezpečné prostředí. Ale myslete na svůj progres a duševní pohodu! Pokud si totiž uvědomíme, že je nemožné se zavděčit všem, přestaneme na sebe klást nesmyslné nároky, a můžeme se osvobodit od faktoru, který sice určuje naši hodnotu, ale se kterým stejně nic neuděláme. A to je názor společnosti.
Generační zátěž
Můžete zkusit tuto zátěž nepředávat dál svým dětem. Pomůže vyhnout se výrazům „hodná holka“, „hodný chlapec“, pokud dítě splňuje naše představy ohledně toho, jak se má chovat - je dostatečně tichý, poslušný, nevyčnívá. Mohou pak být i zranitelní vůči predátorům - spíše udrží tajemství jen proto, aby nepřidělali rodičům starosti. A i bez těchto hrozeb sami nyní vidíte, kam to může vést ohledně duševního zdraví.
Děti se mohou naučit se prosadit, čímž získají potřebné sebevědomí a sebejistotu požádat o pomoc tehdy, kdy ji potřebují.
