Článek
Těšila jsem se, že budeme konečně spolu
Na naši dovolenou jsem se těšila několik měsíců. Nešlo mi ani tak o konkrétní místo, luxusní hotel nebo drahé restaurace. Nejvíc jsem se těšila na to, že budeme konečně s manželem spolu bez práce, domácích povinností a každodenního shonu. Poslední roky jsme totiž fungovali spíš jako dobře sehraný tým než jako dva lidé, kteří si umí udělat čas jeden na druhého. Představovala jsem si rána, kdy si dáme snídani někde u vody, odpoledne vyrazíme na výlet a večer si sedneme na večeři. Chtěla jsem poznat okolí, projít se po městě, podívat se na zajímavá místa a možná si udělat i nějakou společnou fotografii, na kterou bychom jednou vzpomínali. Měla jsem pocit, že právě taková dovolená nám může po delší době zase připomenout, proč jsme spolu. Až těsně před odjezdem jsem pochopila, že jsme si vlastně každý představovali něco úplně jiného. Manžel se totiž na dovolenou těšil především kvůli rybaření. Věděl, že v místě, kam jedeme, je možné si pronajmout člun a několik hodin lovit ryby. Pro něj to byla skoro vysněná příležitost, na kterou se těšil dlouho dopředu. Nejdřív mi to vůbec nevadilo. Říkala jsem si, že si přece může jeden nebo dva dny udělat program podle sebe a já si mezitím odpočinu, půjdu na pláž nebo si někam zajdu. Jenže postupně jsem zjistila, že rybaření pro něj není malá část dovolené. Byl to hlavní plán celé dovolené.
Chtěla jsem alespoň jeden společný výlet
Když jsme přijeli, začala jsem se těšit na první společný den. Měla jsem několik míst, kam jsem se chtěla podívat. Nečekala jsem, že budeme od rána do večera někde cestovat. Stačil by mi jeden výlet, příjemná procházka a večer společná večeře. Manžel ale hned ráno začal řešit, kdy si půjčí člun. Když jsem navrhla výlet, odpověděl, že bychom ho mohli nechat na jiný den. Potom zase přišel s tím, že by bylo nejlepší využít dobré počasí a vyrazit na ryby. Snažila jsem se být chápavá. Přesto jsem cítila první zklamání. Nechtěla jsem dělat scénu hned první den. Říkala jsem si, že manžel se na rybaření těší a potřebuje si odpočinout způsobem, který vyhovuje jemu. Sama jsem také nechtěla být člověkem, který druhému kazí radost jen proto, že máme jinou představu o dovolené. Souhlasila jsem tedy, že jeden den strávíme u vody a manžel si půjčí člun. Jenže potom přišla další otázka. Chtěl, abych jela s ním. Představoval si, že budeme několik hodin na člunu, on bude rybařit a já si budu užívat krásnou vodu a slunce. V tu chvíli jsem ještě netušila, jak špatně mi bude.
Na člunu mi začalo být velmi špatně
První chvíle byly krásné. Voda byla klidná, svítilo slunce a já jsem si říkala, že jsem možná manželovi křivdila. Možná opravdu stačí být spolu někde úplně jinde a romantika přijde sama. Jenže po nějaké době se mi začala točit hlava. Nejdřív jsem si myslela, že je mi jen horko. Potom se přidala nevolnost a začala jsem mít problém soustředit se na cokoliv kolem sebe. Manžel si toho nejprve příliš nevšímal. Byl zaujatý rybařením a čekal, jestli něco chytí. Já jsem mezitím seděla na člunu a snažila se vydržet. Tohle je možná moje chyba. Místo abych hned řekla, že mi opravdu není dobře, snažila jsem se to vydržet. Nechtěla jsem, aby měl pocit, že jsem mu zkazila celý den. Říkala jsem si, že se to za chvíli zlepší. Nezlepšilo. Začala jsem být bledá a bylo mi tak špatně, že jsem už nedokázala předstírat, že je všechno v pořádku. Když jsem manželovi řekla, že potřebuji zpátky na břeh, byl zklamaný. A právě jeho reakce mě zabolela možná víc než samotná nevolnost.
Měla jsem pocit, že moje potřeby nejsou důležité
Manžel mi sice pomohl dostat se zpět, ale bylo na něm vidět, že je naštvaný. Místo aby se mě zeptal, jak mi je, řešil hlavně to, že jsme museli ukončit rybaření dřív. V tu chvíli jsem si poprvé naplno uvědomila, že problém není jen v tom, že každý chceme na dovolené něco jiného. Začala jsem mít pocit, že moje představa společného času pro něj nemá stejnou hodnotu jako jeho ryby A to mě bolelo. Manžel chtěl znovu na člun. Já už jsem věděla, že tam nemohu několik hodin vydržet. Navrhla jsem proto, že si může jít zarybařit sám a potom bychom mohli podniknout něco společně. Tahle varianta mi připadala rozumná. Jenomže manžel začal říkat, že jsme přece přijeli spolu a že nechápe, proč bych s ním nechtěla být na člunu. Snažila jsem se mu vysvětlit, že nejde o to, že s ním nechci být. Chtěla jsem být s ním. Jen jsem nechtěla trávit dovolenou způsobem, při kterém je mi fyzicky špatně.
Nakonec jsme byli každý sám
Manžel si začal plánovat své rybářské výpravy. Já jsem mezitím chodila sama na pláž, četla si nebo se procházela po okolí. Na jednu stranu jsem měla čas sama pro sebe. Na druhou stranu jsem se cítila zvláštně osaměle. Byli jsme přece na dovolené jako pár. A přesto jsem měla pocit, že jsem na ní sama. Když jsem večer viděla jiné dvojice, které spolu seděly u večeře nebo se procházely podél vody, začala jsem přemýšlet, jestli jsem od naší dovolené nečekala příliš mnoho. Nikdy jsem neočekávala žádné velké romantické gesto. Nepotřebovala jsem luxusní večeři ani překvapení. Chtěla jsem jen pocit, že jsme spolu. Chtěla jsem, abychom se během dovolené podívali na místa, kam se běžně nedostaneme, abychom si dali kávu někde s hezkým výhledem a večer si povídali bez toho, že nás druhý den čeká práce. Možná to zní obyčejně. Pro mě ale právě tyhle obyčejné věci znamenaly romantiku. Manžel to měl nastavené úplně jinak.
O rybách jsme se nakonec pohádali
Po několika dnech už jsem svoje zklamání nedokázala skrývat. Řekla jsem mu, že jsem si naši dovolenou představovala jinak a že mě mrzí, že jsme spolu téměř nic nepodnikli. Nechtěla jsem mu zakázat rybaření. Chtěla jsem jen, aby v našem programu existoval také prostor pro mě. Manžel mi ale připomněl, že rybaření miluje a že právě na dovolené má konečně čas věnovat se tomu naplno. A tehdy jsem pochopila, že oba máme pravdu. Jenže přesto jsme se cítili oba nespokojení. Nakonec jsme si sedli a začali plánovat zbytek dovolené úplně jinak. Manžel si vybral jeden den, kdy se bude věnovat pouze rybaření. Já jsem si na stejný den naplánovala vlastní program. Další den jsme ale měli být spolu. Bez člunu Bez ryb. Bez plánování něčeho dalšího. Jen jsme se měli projít, dát si oběd a večer zajít na večeři. Možná to nebyla žádná velká romantika. Ale pro mě to bylo důležité. Když jsme konečně přestali řešit, co chce jeden nebo druhý, začali jsme si dovolenou užívat. Šli jsme na dlouhou procházku, objevili malou restauraci a večer seděli u vody. Mluvili jsme spolu o věcech, na které doma nebyl čas.
Dovolená nám ukázala něco důležitého
Když jsme se vrátili domů, přemýšlela jsem nad tím, proč mě celá situace tak zasáhla. Vadilo mi, že jsme si před dovolenou neřekli, co od ní vlastně očekáváme. Já jsem v hlavě měla romantické chvíle a společné zážitky. On měl v hlavě člun, rybářský prut a několik hodin klidu na vodě. Oba jsme jeli na stejné místo, ale každý jsme tam přijeli kvůli něčemu jinému. Dnes už vím, že dovolená není automaticky romantická jen proto, že ji trávíte s partnerem. Romantiku totiž netvoří hotel, moře ani krásné počasí. Vytváří ji především to, jestli se oba lidé cítí dobře.
Co si myslíte vy? Měl by podle vás partner na dovolené ustoupit a věnovat čas tomu druhému, nebo je v pořádku, když si každý dělá hlavně to, co ho baví? A dokázali byste strávit část dovolené sami, zatímco partner by celé hodiny rybařil?
👇 Napište do komentářů svůj pohled a sdílejte článek – možná tím otevřete důležité téma i pro ostatní.
Přečtěte si také: Můj muž je cizinec a moje rodina mu nerozumí. Láska mezi dvěma světy
Přečtěte si také: Nedala jsem dceři povinné očkování. Celá rodina se proti mně postavila
Přečtěte si také: Nový soused postavil plot na našem pozemku. Spor skončil u soudu
Přečtěte si také: Otec se po dvaceti letech ozval a chtěl poznat svou vnučku
