Článek
Dějiny kapely The Special Blue Effect, později The Blue Effect, ještě později Modrý Efekt (M. Efekt) a naposledy zase Blue Effect, jsou velmi dlouhé a hudebně přebohaté. V odborných časopisech, televizních dokumentech či v jiných médiích můžeme sledovat celou historii téhle slavné skupiny.
Dovolte, abych poukázal jen na jeden střípek z obrovského fenoménu, jménem Blue Effect.
Když jsem před časem oprášil album Svitanie a pustil do uší tuhle skoro padesát let starou nádheru, byl jsem okouzlen. Zase. Jako tolikrát předtím, když jsem si ji pouštěl.
Psal se rok 1977 a v kompletně znormalizované, socialistické zemi bylo šedivo. Z televize či z rádia hulákal prázdný, povrchní a někdy až absurdní popík. Všemocní kulturní, cenzurní vazalové zakazovali texty a nutili hudební seskupení, používající anglické názvy k přejmenování. A tak se z Rangers stali Plavci, z Greenhors Zelenáči a pochopitelně neuniknul ani Blue Effect. Poněkud těžkopádný název Modrý Efekt se nakonec podařilo ještě trochu polidštit názvem M.Efekt.
Jak známo, v kapele Blue (M) Efekt se vystřídalo spoustu (skvělých) muzikantů. Já osobně zastávám názor, že absolutní špičkové obsazení bylo právě v roce 1977. V tom roce totiž na Slovensku ve vydavatelství OPUS vzniklo album Svitanie. Kapela už jaksi měla už dost cenzury a represí kvůli textům a tak se rozhodli vydat album, kde se téměř nezpívá a když, tak jen lidová píseň.
Česko-Moravsko-Slovenské obsazení M.Efektu mělo pro účel lidových motivů ty nejlepší předpoklady.
Začněme od podlahy.
Bicí- Vlado Čech
Snad asi u nás nejznámější a nejrespektovanější bubeník. Jeho stopa na albu je velmi výrazná.
Baskytara- Fedor Frešo.
Vystudovaný hudebník. Syn významného skladatele Tibora Freša a dirigenta orchestru Národního divadla v Bratislavě. Fedor je dodnes obrovský pojem na Slovensku. ( Prúdy, Collegium Musicum…)
Klávesy- Oldřich Veselý
Neodmyslitelná součást slavné Brněnské kapely Synkopy 61.
Kytary- Radim Hladík
Tady budu skoupý, protože Radim je taková osobnost, že těžko najít ta pravá slova. A koneckonců ho všichni známe.
Album Svitanie je čistě artrocková záležitost. Není tudíž na první poslech „chytlavá¨. V drtivé většině se jedná o náročné a do detailu propracované aranže. Jsou to jakési rockové symfonie. Lidový motiv až na jednu výjimku hledejte spíše zpovzdálí. Poslechnete-li si ovšem toto album vícekrát, budete odměněni. Prožitkem a emocemi.
Když dnes vidím na ulicích plakáty , které upozorňují na různé koncerty různých revival , tak se musím pousmát. Revival M. Efekt těžko někdy uslyšíte. Ti kvalitní umělci to nemají zapotřebí a ti méně kvalitní si s takovým partem prostě nemůžou poradit.
Album Svitanie není až tak známé. Zvlášť v dnešní době, která nepřeje dlouhým, propracovaným skladbám. Přesto patří do zlatého fondu naší hudební scény. Na albu se totiž nachází obrovský poklad . Jmenuje se prostě. Ej padá, padá…
Rockově upravená lidová píseň. Upravená tak, že vám prostě spadne brada. Už začátek písně je takový uragán emocí, že máte problém to vůbec vstřebat. Zpívaná část vám dá čas na odpočinek, ale pak následuje kytara mistra Hladíka a vy jste tam, kde jste byli…
Psal se rok 1977. Tenkrát ještě nebyl Čechomor, Vlasta Redl, Fleret a další… Rosenka byla asi první úpravou lidové písně v té modernější podobě.
Přední strana alba Svitanie
Svitanie je pro mě velký poklad. Těžko hledat poctivější hudbu. Žádný z hudebníků neplní roli doprovodného muzikanta. Každý nástroj je slyšet a hraje naplno. Klidné pasáže střídají strhující momenty. Několik poslechů a máte zaděláno na husí kůži. Natrvalo.
Album Svitanie je prostě umělecký skvost v té nejryzejší podobě…
„Pozdravuj milú, holuběnku sivú, že sa už nevrátím nikdy viac“
Nikdo z těchto čtyř mistrů a osobností už není mezi námi…
Zdroje:
