Článek
Myslím, že bychom velmi těžko v současnosti u nás našli podobnou osobnost takového formátu v oblasti umění. Osobnost, jejíž tvorba je všeobecně respektována, a dokonce nechává v klidu i ty nejdrsnější hudební kritiky, kteří kupodivu ihned netasí své kolty. O kom je řeč? Jeho pravé jméno vám patrně nic neřekne, avšak jméno, které přijal od své bývalé ženy, to je jiná…
„Vlasta Redl-samorostlý všeuměl (skladatel, textař a zpěvák, spisovatel, studiový hráč, aranžér, hudební režisér a producent, autor divadelní a filmové hudby). Jeho hudební tvorba je žánrově nevyhraněná, a proto těžko definovatelná. Snadno rozpoznatelný je ale jeho osobitý autorsko-aranžerský rukopis, který často kombinuje tradiční melodické a harmonické linie moravského a slovenského folklóru s progresivními prvky současných hudebních směrů.“
Použil jsem tedy s dovolením tato slova z internetu. Má to jistý encyklopedický sloh a vypadá to poněkud slavnostněji. Tak, jak se sluší na umělce, který letos slaví 50 let na scéně.
Vlastně mi to připadá jako včera, kdy jsem v Plzni na Portě v roce 1986 poprvé viděl a slyšel mladého muže, kterého si sebou vzala skupina Fleret. A nikdy nezapomenu na nás, 17tisícový dav, jak jsme v úžasu hltali píseň Letiště. Rovněž mi v paměti zůstává píseň Bečva. Taková trošičku ekologická symfonie. Během písně se před mikrofonem přelévala voda do lavoru. Mimochodem… Kdo by si tenkrát mohl pomyslel, co všechno ještě bude muset Bečva vytrpět…
Jak čas běžel, velmi rychle se začaly šířit pověstné Vlastimilovy lidovky. Pikantní na tom bylo a vlastně stále ještě je, že v podstatě nikdo nevěděl, které z těch písní byly původní lidové a které složil Vlasta Redl sám.
Někdy kolem revolučního roku 1889 se na našich prodejnách objevily první přehrávače CD a ruku v ruce se začaly nahrávat a prodávat rovněž i nosiče CD. Když jsem se tenkrát vydal na lov, abych mohl nakrmit ten můj zbrusu nový přehrávač, zaplesal jsem radostí, neboť skleněná skřínka v obchodě s knihami schovávala velký poklad. Cédéčko Vlasta Redl - Na výletě. Těšil jsem se na všechny ty Galánečky, Husličky apod. Jenže vše bylo jinak. Z CD se linula úplně jiná hudba. Po počátečním zklamání z očekávání jsem došel až k velkému nadšení z celkového výsledku. Velmi kultivovaná hudba, trochu zamyšlená, trochu tvrdší, skvělé texty… Tenkrát jsem si poprvé uvědomil význam Vlastimilova nadání, velké osobnosti a skutečné svobody umělce.
Pan Redl mohl samozřejmě dál skládat lidovky a lidi by ho milovali. Ale dost možná by se pak sám v tom utopil. Jak se třeba děje u jiných, kteří vystřelí do nebe tak prudce, že jejich následný pád už ani nikdo nezaznamená.
Vlastimil se vydal svojí cestou. Klikatou a lemovanou trním, leč cestou svobodnou. Cestou svobodné tvorby.
A vy páni muzikanti
Nikomu neslužte
Nedajte se předeplatit
Rači huby sušte
Chudým aj bohatým
Hrajte rovným šmytcem
Aby byla spravedlnost
Aspoň při muzice
Nelze zde vyjmenovat a popsat všechny projekty, které vytvořil sám či na kterých se podílel. Žádný z těch projektů neměl bůhvíjakou mediální pozornost, přesto měly úžasnou uměleckou a vnitřní duševní hodnotu. A taky vyprodané sály, amfiteátry, kluby.
Vzpomeňme například na společné koncerty s Hradišťanem. Kdo na takovém koncertě byl, jistě mi dá za pravdu, že něco tak emotivního, oduševnělého a skutečně umělecky hodnotného, u nás nemá obdoby. Společné album se slovenskou písničkářkou Zuzanou Homolovou je rovněž úžasný zážitek. Citlivý, vkusný, ducha pozvedající…
Vlasta Redl též skládal divadelní hudbu a je i spisovatelem. Vydal dvě knihy. Ty knihy rozhodně nejsou žádné slaboduché historky z rockových, či folkových koncertů…V knize -My tři a já- najdeme spoustu inteligentního humoru, cestopisných lapálií, poetiky a snad i jisté filozofie, zatímco kniha-Kam na to chodím-vytváří krásnou atmosféru při vyprávění příběhů, které stály u zrodu některých vybraných textů.
Vzpomeňme také na společné koncerty s L. Pospíšilem, Vl. Mertou, R. Zenklem, nebo třeba úžasné rockové improvizace se slavným M. Pavlíčkem…
Samostatnou kapitolu pak tvoří skvělé charismatické trio Samson- Janoušek-Redl.
Vlastimil je ten vzácný druh muzikanta, kterému věříte každou notu. Každý akord, každé zpívané slovo. Je to Bohem nadaný živel, který vás vtáhne do svého světa, aby vás za dvě hodiny hodil zpátky na zem. Někdy mi připadá, že ho nic nezastaví. Zažil jsem koncert, kdy mu bylo velmi zle. Měl horečku. Odehrál a odzpíval to naprosto poctivě. A s humorem sobě vlastním přišel na podium v pyžamu maroda a svou skupinu pro tento večer přejmenoval na Bacily… Zažil jsem koncert v jednom beskydském městečku. Bylo mínus pět, vichřice a sněhová vánice. Nás to tedy venku dost iritovalo. Ale na podium přišel Vlasta a odehrál to skoro tak, jako by bylo léto. My jsme všichni měli rukavice. Ti na podiu rukavice mít nemohli. A kdo někdy hrál na nějaký hudební nástroj jistě ví, co hudebníci prožívali…
Letos tedy pan Vlasta Redl slaví 50 let na scéně. Po sérii koncertů k tomuto výročí napříč republikou následuje v sobotu myslím poslední z nich. Všichni aktéři na jevišti i v hledišti už teď vyprodané pražské Lucerny se jistě velmi těší.
Blahopřejeme Vlastimilovi k úctyhodnému výročí a všichni se jistě těšíme až budeme brzo zase s Vlastou… Opět na výletě.
Hrajte mi blues
Že na tomhle krásnem světe
Už se mi nechce
Být jinak než jen
Na výletě
Zdroje: Vlasta Redl
Úryvek z textu písně „A vy páni muzikanti“
Úryvek z textu písně „Opět na výletě“
