Článek
Všechno to vlastně začalo už v roce 1278. Král železný a zlatý - Přemysl Otakar II , poté co ovládnul skoro půlku Evropy, neovládnul bitevní pole zvané Moravské a sám v této bitvě zahyne. My se však podíváme trochu dovnitř té bitevní vřavy. Nalezneme tam udatného moravského rytíře Bertholda z Fulštejna. Ten se, společně se svými panoši, snaží ještě statečně odvrátit blížící se porážku. Ale pak se to stalo… Jeho kůn byl zasažen šípem. Vzepřel se a pana Bertholda shodil ze sedla, aby se vzápětí sám skácel k zemi zrovna do míst, kde se náš statečný rytíř pokoušel vstát. Pan Berthold už nevstal… Těžký rytířský kůň svým pádem zlomil svému jezdci obě nohy…
Rytíř Berthold byl ztracen. Čekal vlastně už jen na ránu z milosti…
Avšak osud nemusí být vždy krutý. Panu Bertholdovi přispěchal na pomoc jeho panoš Konrád Teleczký. Nejdřív odrazil dotírající nepřátele a poté svého pána odvlekl do bezpečí.
Berthold z Fulštejna se z této neslavné a nešťastné bitvy vrátil domů živý. Byl sice až do smrti invalida, ale byl živ. A za svůj život vděčil svému věrnému panošovi Teleczkému. Třebaže dnes je pojem rytířská čest v podstatě už skoro jakýmsi neznámým archaickým termínem, tenkrát to byl obrovský pojem. Panoš Teleczký byl odměněn. Dostal cca tisíc hektarů lesa za Fulnekem, kde měl založit vesnici, ve které měl vykonávat funkci rychtáře, a to s dědičným právem. Dnes se tato menší obec jmenuje Dolejší Kunčice. Konrád Teleczký se pustil do práce. Lesy pokáceny, vesnice založena. Rod Teleczkých sílil. Tvořili se další větve rodu v okolí. Např. v nedalekém Suchdolu nad Odrou.
Do této obce se přesuneme nejen prostorem, ale i časem. Nacházíme se na začátku 18.století. Městečko Suchdol (dnes městys) bylo výjimečné tím, že se zde Habsburkům tak úplně nepovedla násilná a krutá rekatolizace. Částečně za to mohl i J.A.Komenský, který zde často jezdil z Fulneku kázat a později z Amsterodamského exilu zde posílal knihy. Kunínské panství dělalo vše možné i nemožné, aby ten „kacířský“ Suchdol převychoval, ale nepomohlo ani pronásledování, mučení, vraždění…
V roce 1696 se zde narodil jakýsi Johann Teltschik. Syn rychtáře. Dědičné právo na úřad rychtáře bylo v tomto kraji stále bedlivě zachováváno. Jen jméno Teleczký bylo poněmčeno na Teltschik.
Johann Teltschik patřil k těm, kteří vyznávali evangelickou víru. Jenže Habsburské katolické kladivo drtilo nemilosrdně všechno protestanské. A tak v roce 1724 Johann spolu se čtyřmi kamarády opouští Moravu a po 11 denní cestě plné dobrodružství, strastí, přijímání, ale i odmítání se nacházejí na panství slavného hraběte jenž nese jméno Nicolaus Ludwig Zinzendorf . Hrabě uprchlíky přijímá a nabízí svůj kus panství. Oněch pět mladíků ze Suchdolu později nazývá – Pět pilířů víry. Vzápětí mladíky následují další pronásledovaní. Ze zemí českých a moravských utíká tisíce lidí. Berlín, Lešno a další destinace. Hrabě Zinzerdorf zakládá celé město exulantů. Herrnhut. Česky Ochranov.
Náš Johann Teltschik sotva se v Herrnhutu zabydlel, vydal se na cesty. Hrabě Zinzerdorf měl své plány. Byl to význačný představitel tzv. pietismu, byl protestantem, byl rovněž velmi bohatý a tak organizoval a financoval misijní cesty do celého světa. Moravští bratři jsou po celém světě známí jako velmi úspěšní misionáři.
Johann Teltschik nebyl misionář v tom pravém slova smyslu. Nebyl to kazatel ani řečník. Zajištoval spíše technickou a hospodářskou stránku rozsáhlé a celosvětové misie. Byl rovněž architektem. Prochodil a proplul snad celý svět. Ovšem nejčastěji se objevoval v Británii. A když se hledalo vhodné sídlo misionářského centra Moravanů našel se opuštěný statek s názvem Fall Neck. Zde tedy byla založená Moravská osada. Hrabě Zinzerdorf tuto osadu chtěl přejmenovat na – Lambshill. Ale původní jméno tohoto statku někomu jazykově souznilo a tak osada dostala název Fulneck. Je třeba poznamenat, že není zcela jasně historicky doloženo, zda název Fulneck prosadil sám Johann Telschik, ale kdo jiný by to mohl být? Než ten, který pocházel ze Suchdola nad Odrou, kterýž je jen pár km od Fulneku.
Znovu však přeskočíme několik stovek let…
Je 26.7. 2024. Seznam světového dědictví UNESCO se rozšířil o severoirský Gracehill, americký Betlehem a německý Herrnhut. To vše pod souhrným názvem Moravské obce. Nebo osady. Z čehož je jasně patrné jakou významnou stopu ve světě zanechali Moravští bratři. Patrné je především to, že o této historii se ve světě ví. Svět zná Moravské bratry. Jen tam, odkud pocházejí, o nich ví jen málokdo. Naše bohatá historie na tento celosvětový fenomén nepamatuje. Na školách se tato látka neučí. Devadesát procent obyvatel Čech, Moravy a Slezska o Moravských bratrech neví vůbec nic. Ano. Byli to Němci. Ale žili tady, kde teď žijeme my. Tvořili zdejší dějiny a jejich víra byla stejně tak opravdová jako nezlomná. Jejich učení vycházelo od Jana Husa, Petra Chelčického, J.A. Komenského. Později samozřejmě Martina Luthera a dalších…
Vraťme se však zpět do Anglie. Malebné městečko Fulneck existuje dodnes. A dodnes je to Moravská obec. Třebaže už tam není nikdo, kdo by pocházel z moravských kořenů. Ale zdejší obyvatelé mají v úctě svoji historii. Nachází se tam i moravské muzeum. Nechybí tam pravá Bible Kralická, portrét Komenského, busta hraběte Zinzerdorfa i připomínka Jana Husa.
Výstava Fulneck Moravian Museum
V této obci nechybí ani laskaví obyvatelé, s kterými mám tu čest komunikovat alespoň přes sociální sítě. A nedávno jsem dokonce měl možnost osobního setkání. Na což nikdy nezapomenu.
Malé městečko Fulneck v hrabství West Yorkshire nedaleko města Leeds nakonec na seznam světového dědictví UNESCO zaznamenáno nebylo. Ale pevně věřím a moc jim to přeji, aby se tak stalo v blízké budoucnosti. Někdy mám pocit, že oni o Moravanech vědí více, než my, Moravané.
Budova moravského muzea ve Fulnecku
Varhany v místním kostele
Zdroje:
Publikace Teltchik. Autoři -Sarah Grovesová, Lorraine Parsonsonová, Daniel Říčan
Fulneck Moravian Muzeum
