Článek
Příjmová chudoba ve skutečnosti nemusí znamenat chudobu skutečnou, na druhou stranu se chudobou cítí ohroženo mnohem více než 10 % našich občanů, kteří spadají do příjmově chudých.
Statistický úřad zveřejnil výsledky svého výzkumu. Přes složité vzorce vypadly počty příjmově chudých v určitých sociálních skupinách. Nejhůře jsou na tom samoživitelky s dětmi, samostatně žijící senioři nad 65 let a nejlépe dospělí vydělávající, žijící v páru a bez dětí.
Respondenti dostali poněkud zajímavý dotaz, jestli si můžou pořídit nový nábytek. 30 % odpovědělo, že nemůže. Já bych možná odpověděla stejně z jednoho důvodu. Nechápu, proč bych si měla pořizovat nový nábytek. Starý mi přece slouží, i když je třeba opotřebovaný. Ale co je to opotřebený nábytek? Skříňky počmárané dětmi? Stolu se viklají nohy? Prosezený potah na křesle? Vždyť nábytek slouží desítky let a většinou není problém ho zrenovovat nebo opravit. Potahy se dají také vyčistit, speciálních přípravků je na ně dost. A pokud na mne vybalí někdo takovou otázku, tak si uvědomím, že vyměnit všechen nábytek by stálo opravdu desítky tisíc, ne že bych na to neměla, ale dám přednost dovolené a jiným záležitostem a možná také zafajfkuji ne, na to nemám. Ve skutečnosti mám, ale nevím, proč bych to vůbec dělala, když mi nábytek slouží a nepociťuji potřebu ho měnit. Spíš ho opravím.
Pětina Čechů ovšem neodjede ani na týdenní dovolenou. Proč? Dovolená přece nemusí být nijak nákladná. Jde o to opustit domov a užít si jiné místo. Třeba kemp u vody. Nebo pronájem chatičky. Náklady nejsou nijak vysoké a dalo by se na ně ušetřit. I my takto trávili dovolené s dětmi a bylo to opravdu fajn. Podmínky byly sice tak trochu polní, ale o to větší to bylo dobrodrůžo pro děti. Na záchod do lesa do kadibudky a pro vodu do studánky. Večeře u ohýnku. Romantika na kterou určitě dokáže našetřit každý. Tak v čem je pes zakopaný? Není to o tom, že po prohlídce katalogu se zahraniční nabídkou se dojde akorát k závěru, že na to prostě nemáme a zase budeme trčet doma?
Nebo nečekaný jednorázový výdaj 14 tisíc korun. To chápu. To je nečekané, přijde to jako blesk z čistého nebe. Jenže s takovým výdajem má údajně problém i střední třída. Pak už to nechápu. Prostě šetřit není v módě, žije se nadoraz od výplaty k výplatě.
Skutečnou chudobu vidím u lidí, kteří v dotazníku uvedli, že si nemohou dovolit jíst obden maso. Tito lidé musí opravdu trpět nouzí. Při akcích ve kterých se běžně koupí kilo masa okolo stokoruny tomu snad ani nemohu věřit. Při domácí přípravě pokrmu vyjde jedna porce zhruba na 15 Kč. Stejně jako kdyby koupili kuře a upekli ho, to přece svede každý, tak z kuřete za stovku udělají šest porcí. Pochopitelně mám na mysli maso v akcích a ne bio produkty z farem. Ty jsou dražší a ty ostatně obden nekonzumuje většina z nás.
Napříč dotazovanými skupinami jsou také veliké rozdíly ve výdajích za bydlení. Nejlépe se mají ti, kteří bydlí ve vlastním a nejsou ani zatíženi hypotékou. Mnohem hůře lidé, splácející hypoteční úvěry nebo bydlící v nájmu. Jenže bydlet se prostě musí, na bydlení se toho až tak neušetří, snad pouze na vytápění, které si nemůže v požadované míře dopřát 6 procent dotázaných.
A když se trochu zamyslíme, tak si určitě musíme říct, že někteří spadající do příjmové chudoby ji vůbec nemusí pociťovat. Jde o jejich životní styl. Pokud umí hospodařit, bydlí ve svém a nemají přehnané nároky, jsou v pohodě a spokojeni, neslyšíte je nikdy naříkat a stěžovat si na nějakou bídu. A pak tu máme jiné, kteří do příjmové chudoby mají hodně daleko, ale přesto by je zaskočil nečekaný výdaj ve výši 14 tisíc. Nějaké hospodaření je jim cizí, žijí teď a zítřek je nezajímá. Dopřejí si a neškudlí, na druhou stranu se obávají chudoby.
Snad třetina zákazníků v obchodech veze vozíky plné zbytečností a pochutin. Křupky, tyčinky, limonády, čokolády, sušenky a potravin k vytvoření plnohodnotného jídla tam mají sotva desetinu ceny nákupu. Ostatní jsou hlouposti, které by se daly škrtnout. Nebo školáci, kteří si za kapesné také kupují čipsy, energeťáky nebo bonbony. Děti kupující si svačinky za stovku, místo aby matka namazala housku se sýrem a dala k tomu kousek ovoce. Možná jsou to zrovna ti, kteří si zvesela probaští dovolenou u moře a pak naříkají. Chci si pochutnat, nakupuji zbytečnosti a pak se rozčílím, že nemám na dovolenou?
Nedávno jsem se podivovala, jak si lidé nosí domů krabičky s obědem z restaurace v průměru za 159 Kč za denní menu. Spoustě lidem to drahé nepřišlo. Navíc jsem zmiňovala ty, kteří jsou doma a uvařit si mohou, mají na to čas. Za stejné peníze se uvaří nejméně čtyři porce jídla. A to stejně tak velké, spíš ještě s větší porcí masa. Vepřové koupené v akci 600 g vyjde přibližně na 60 Kč, 800 g brambor na 25 Kč, přes 70 Kč zbývá na další ingredience, přílohovou zeleninu, koření a energie. Přitom skutečně odpadlo už hodně strávníků, kteří ještě před rokem 2020 chodili do restaurací denně. Dnes už nechodí. Nosí si do práce krabičky, ale ne z hospody, ale z domova. Já také vařím a manžel si do práce nosí. Klasický pokrm trvá déle, pak ho má na dva dny. Někdy čas není a udělám narychlo třeba nějaký plátek se zeleninou a kuskusem nebo rybí filé. Jídlo je možné uvařit i do půl hodiny. Když se spěchá tak je to rychlovka, když je času víc, je to třeba svíčková s vídeňským knedlíkem. Proč ne. Téměř všichni jeho kolegové si také nosí krabičky s hotovým jídlem z domova. Na oběd do hospody před kovidem chodili všichni skupinově. Dnes málokdo z těchto pracovníků restauraci navštíví jednou týdně. Někdo srovná priority a začne lépe hospodařit. S 10% finanční chudobou na tom nejsme v porovnání s ostatními státy nijak špatně, ale pocit 57 % dotázaných, že je chudoba ohrožuje, mi přijde neskutečný.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesko-chudoba-prijmy-vydaje-bydleni.A240301_085127_domaci_bors
