Článek
Naší lékárně vybudovala dobrou pověst magistra, která lékárnu vedla. Všichni tam rádi chodili, byly tam snad nejnižší doplatky široko daleko, a přestože to byla lékárna soukromá, tak směle konkurovala i řetězcovým lékárnám, ale spíš je dokonce strčila do kapsy. Personál byl milý a rychlý. Paní magistra už měla svůj věk a odešla na zasloužený odpočinek. Z této lékárny byla rázem lékárna Max. Kartičku Max jsem měla, navštěvovala jsem tudíž lékárnu dále. Ovšem už při druhé návštěvě jsem zůstala stát za dveřmi. Nešly otevřít. Vysvětlení bylo jednoduché, lékárna si zkrátila o dvě hodiny pracovní dobu. Při dalších návštěvách jsem sice zahlédla za pulty nějaké známé tváře, ale přibyly i nové. Výdej léků na recept se vlekl, mladá magistra neustále odbíhala pro každý medikament někam dozadu a trvalo jí neskutečnou dobu, než se s lékem vrátila. Ze dvou přepážek na volný prodej fungovala už pouze jedna, fronty narůstaly. A po několika měsících asi lidem došla trpělivost a řekli si, že nastal čas na změnu.
Lidí v lékárně bylo méně. Je pravda, že i já si vyhledala náhradu a sem šla už jen občas, přece jen to byla nejbližší lékárna. U volného prodeje se objevila nová tvář. Paní ve středních letech. Já stojím frontu na recept, klasicky to neodsýpá. Je pravda, že sluch už zdaleka nemám nejlepší, ale tato paní je asi už skoro hluchá. Zákaznice si něco přeje a na celou prodejnu zní: „Tak na ten suchý kašel je nejlepší Stoptusin. Taková klasika.“ Zákaznice kývá. Na řadu jde další. „A jak vysoké má syn horečky?“ odpověď pochopitelně neslyším. „Nejlepší je Panadol Baby, ale ten stejně nemáme. Zkuste Nurofen.“
Než dojdu na řadu u výdeje léků na předpis, mám přehled o zdravotním stavu alespoň šesti zákazníků nebo jejich rodinných příslušníků. Moje příští návštěva směřovala na volný prodej. Potřebovala jsem Ibalgin. Jenže tato lékárnice mě začala lákat na produkt jejich značky, prý je zrovna v akci. Cena byla lákavá a já kývla a zaplatila.
Za hodinu se doma kouknu na účtenku a snad mě šálí zrak. Ta jejich náhražka stála mnohem více než klasický Ibalgin. Balení bylo nenačaté, ale lékárna už zavřela. Hned druhý den běžím do lékárny, jsem naštvaná. Chtěla jsem Ibalgin, byl mi nabídnut jejich produkt, kvůli výhodné akci, já se dala nachytat a zaplatila ještě více než za originál. „Měla jste přijít hned. Teď už se s tím nedá nic dělat. Ta akce se přece váže na vaši zákaznickou kartičku. Stojím jako zkoprnělá. „Ale to mi nikdo neřekl, ani mě vaše kolegyně, která tu byla včera, neupozornila.“ Hluchá lékárnice zrovna službu nemá, je tu jiná, asi náhradnice z řetězce Max. Smiřuji se. Prostě se nedá už nic dělat, beru to na vědomí, přeci si nezničím nervy kvůli prkotině.
A jdu z polikliniky od lékaře, je třeba si vybrat léky na recept. Nejbližší je zrovna tato lékárna. Jinak sem chodím už velice nerada. U volného prodeje opět hluchá lékárnice. Všude se dbá na jakési odstupy, člověk by měl mít své soukromí, na úřadech i na poštách jsou vždy cedule, které označují rozestup fronty čekajících od klienta, který zrovna vyřizuje své požadavky, ale tady by byl každý mantinel k ničemu. Celá lékárna tedy slyší, jaký má kdo problém a co je na něj nejlepší. Na řadu jde pán středního věku, takový upravený, vysloví své přání a ozve se: „A jak dlouho máte už ten průjem? Bral jste na to něco?“ Následuje tichá odpověď. Zraky všech spočívají na pánovi, kterého trápí průjem. Pán rudne, je mu trapně. „Vy nevíte, že Endiaron není, má výpadek, takže si musíte vybrat něco jiného. A jak často máte stolici? Bolí vás také břicho? Máte křeče? Je ta stolice vodnatá? Není v ní krev? A nutí vás to vstávat i v noci?“ Pán něco tiše blekotá, potí se. „No já bych vám v tom případě doporučila obyčejné živočišné uhlí. Ale také ho můžete zkombinovat s Enterolem, jen je důležité dodržet interval mezi užíváním.“ Pán kývá a platí, odchází, všichni ho sledují, toho fešáka, kterého trápí zažívací problémy a lékárnice ještě dodává: „Kdyby se vám ve stolici přece jen objevila krev a ten průjem neustával, tak si dojděte radši k doktorovi. Udělá vám výtěr.“
A je to. Pán orosený potem vychází, jsem také trochu orosena, asi jsou oroseni i další klienti při představě, že si jdou koupit nějaký volně prodejný prostředek na jejich intimní zdravotní problém.
