Článek
Případ veřejnosti známý, všichni tehdy drželi děvčátku palce a doufali v zázrak. Každý si přál, aby se holčička vrátila domů k rodině. Zázrak se bohužel nekonal.
13. října se Anička rozloučila s kamarádkami, ty pokračovaly jiným směrem a ona zamířila k domovu. Maminka, která ji netrpělivě vyhlížela, se jí už nedočkala. Její zmizení rodiče nahlásili brzy a ihned se rozjelo pátrání. Policisté pročesávali zahrádkářskou kolonii, kterou musela holčička projít cestou k domovu. Zde se opakovaně zdržovaly osoby bez domova a různé jiné pochybné existence. Do akce byl nasazen vrtulník i psi. Ještě ten den byl nalezen batoh a lahev s pitím. Obojí patřilo Aničce a bylo ukryté pod těžkým poklopem, který by sama nebyla schopná nazvednout. Další den pátrání pokračovalo, ale žádný pokrok nepřineslo. Začalo se spekulovat o možnosti únosu. Bylo sice divné, že se únosce neozývá, ale možnost to prostě byla. 16.10. se v televizi objevil zlomený tatínek Aničky a nabídl potencionálnímu únosci 3,5 milionu korun. Kromě různých tipů, kde by mohla Anička být, se neozval nikdo, kdo by holčičku mohl vydat výměnou za výkupné. Všechna podezření byla prověřena, ale policisty na žádnou stopu nenavedla. Pátrací akce nabyla rozměrů. Po Aničce pátral už i Interpol, v pozoru byli pracovníci mezinárodních letišť a na místo dorazili slovenští kynologové se speciálně cvičenými psy. U televizních obrazovek, které veřejnosti sdělovaly informace o vývoji pátrání, seděly tisíce lidí a všichni držely palce Aničce i její rodině a doufaly, že případ dosáhne obratu a holčička se zase brzy shledá se svými rodiči.
19.10. policie zadržela na základě svědectví recidivistu Otakara Tomka. Byl viděn v zahrádkářské kolonii v době zmizení Aničky. Jeho DNA se shodovalo se vzorkem nalezeným na batohu školačky. Detektorem lži neprošel. K vraždě se nepřiznal, ale potvrdil, že se v té době v místě nacházel a batoh držel v ruce, přičemž se ukájel. Policisté cítili, že mají v rukách toho správného muže, nicméně soud na něj vazbu neuvalil pro nedostatek důkazů. Soudu tehdy opravdu nestačil ani negativní výsledek na detektoru lži, ani sperma, které bylo prokazatelně jeho a nacházelo se na školní tašce. Samotné policisty závěr soudu šokoval, nebyli připraveni na Tomkovo další sledování. Jednalo se přitom o recidivistu, který byl už osmkrát trestán za krádeže, zpronevěru, ale také za omezování domovní svobody. Neplatil výživné a protloukal se životem, jak se dalo. Ačkoliv absolvoval pouze základní školu, byl nadprůměrně inteligentní, měl dobrou fyzičku, a přestože částečně žil ve strojovně výtahu dbal na svůj zevnějšek. Oblek s kravatou pro něj nebyl cizí.
V Tróji se každý den scházelo mnoho dobrovolníků, pátrání po Aničce se posouvalo směrem k ZOO. Po nějaké době byly objeveny Aniččiny klíče, bylo prověřeno několik set podnětů od veřejnosti, přesto se pátrání nedokázalo pohnout z místa. Na konci října bylo na případ uvaleno embargo. Veliká informovanost nepomáhala objasněnosti, ale nahrávala naopak pachateli. Nešťastní rodiče v listopadu nabídli odměnu v řádech milionů i člověku, který jim pomůže Aničku nalézt svým svědectvím. 9. prosince byla snížena hladina Vltavy a potápěči prohledávali vytipovaný úsek. Na sklonku roku přibylo recidivistovi Tomkovi pár dalších obvinění z krádeží, setrvával ale nadále na svobodě. Navíc změnil svoji původní výpověď a vypověděl, že Aničku ten den viděl. Poté přestal spolupracovat s policií a dále už nevypovídal. Za nedlouho policistům zmizel z očí. Opustil Most, kde bydlel a kde byl pod policejní kontrolou.
Případ dál vázl, a to až do března 2011. Počasí bylo teplé a přes zimu v okolí řádili divočáci. Tělo mrtvé Aničky tak bylo lehce poodhaleno a objevil ho pes, kterého venčil páníček poblíž ulice Pod Havránkou, nedaleko místa nálezu Aniččiných klíčů. S konečnou platností pomocí testů DNA se potvrdilo, že jde o ostatky pohřešované školačky. Nedaleko bylo nalezeno i nářadí, které sloužilo k vykopání hrobu. Jak nářadí, tak igelit pod školním batohem a další obalové materiály, použité v tomto případu nesly otisky zmíněného Otakara.
Otakar T. byl už tentokrát vzat do vazby. Byl mimo jiné obviněn z vraždy a znásilnění. Po pár dnech se ve vazbě pokusil o sebevraždu. Zanechal dopis na rozloučenou. Za dva dny zemřel v nemocnici. V dopise na rozloučenou se k vraždě Aničky nepřiznal, nicméně policie si je jeho vinou naprosto jistá.
Rodičům holčičky bude přesto chybět stoprocentní jistota a udělení trestu pachateli tohoto hrůzného činu.
Zveřejnění příběhu už Aničce život bohužel nevrátí, ale třeba jeho připomenutí povede rodiče dnešních malých dětí k ostražitosti. K nutnosti, aby se bezbranné děti vyhýbaly nebezpečným místům, aby nedůvěřovaly cizím lidem a uměly se bránit v případě potencionálního nebezpečí.
Zdroj:
