Článek
Jenže, to bychom nebyli my, Češi, nevymyslet další fígle, jak na tom být co nejlépe. Prostě jednou si zaplatíme, tak je třeba si to pořádně užít.
Dříve bylo běžné dopravit si vlastní slunečník k moři letadlem, sice jako nadrozměrné zavazadlo, ale zdarma. I nás doběhla tato změna. Po několika letech jsme se opět vypravili k moři letecky. Pořídili jsme si krásný nový a celkem velký slunečník. Jenže co to? Už to nebylo jako dříve, chtěli po nás asi 700 Kč za jeho přepravu do Řecka. To stejné i na zpáteční cestě. Jenže to ten slunečník ani nestál. To přece nebudeme platit. Ale vyhodit ho? Naprosto nový a hezký slunečník? Přece nekrademe a co tady na Ruzyni teď s ním? Řešení se nabízelo. Bylo trochu vabank, ale vyšlo. Já v úspěch věřila, manžel ne. Nechali jsme odbavit zavazadla, slunečník ne. Čas do nástupu do letadla zbýval. Nyní stačilo vybrat místo pro jeho úkryt. Pod podjezdem, pěkně chráněné před deštěm, jedno takové místečko bylo. Věřila jsem, že na nás počká, manžel, skeptik, si myslel, že letiště je tak hlídané, že ho tam kontrola objeví a zlikviduje. Máme ho dodnes. Vydržel čekat bez poškození. Takže jsme tehdy dorazili do Řecka bez slunečníku. Jenže situace se změnila i v Řecku samotném. Hotýlek byl připravený. Měl v hale k dispozici slunečníky k zapůjčení pro své hosty. Už měly něco za sebou, ale bylo jich dost a sloužily dobře. Paráda.
Jiné místo v Řecku a jiný hotýlek. I zde jsou k půjčení slunečníky na recepci. Jenže už jich není tolik a navíc jeden jediný převyšuje kvality těch ostatních. Není vůbec hezký, nemá obrázky, je těžký, vybledlý od slunce, ale je větší, pevnější a slunce proti němu nemá šanci. První dva dny jsme si ho vybrali. Ovšem přijel další turnus a slunečník už nebyl k mání. A to jsme ranní ptáčata, chodíme na pláž jako první. Až za tři hodiny po nás si to na naši nevelkou pláž přištrádovali naši spolubydlící s tím slunečníkem. Jak je to možné? Vždyť tam nebyl, my tu ležíme už jakou dobu, oni přišli po nás! Byli snad na snídani dříve, rovnou si ho vybrali a trvalo jim dlouho, než se na pláž přesunuli? Je to přece jen pár metrů! Pak jsme to vypozorovali. Oni si ho vybrali hned první den a vůbec ho na recepci neodevzdávali. Nosili si ho do pokoje. Nikdo jiný neměl šanci.
Plážová lehátka byla pro nás hosty zdarma. Bylo jich dost, zbývalo na všechny. Jen ten slunečník byl prostě nejlepší. Také v tom, že když se zdvihl poryv větru, neodletěl. Stál ve svém stojanu vzorně a ukázněně, oproti jiným. A na celou dobu se ho zmocnili naši spolubydlící. Jiným už šanci nedali. Takto to ovšem myšlené nebylo.
