Článek
Spotřební koš nadiktuje jídelnám množství konkrétních surovin, které má nakoupit, otázkou je, jestli stávající personál tyto suroviny bude umět vůbec zpracovat do poživatelné formy. Přibude luštěnin, jenže jejich úprava je celkem zdlouhavá a děti na luštěniny zvyklé moc nejsou, nebudou je jíst. Přibude ryb. Děti ryby prakticky nejedí, i na Vánoce jim rodiče smaží kuřecí řízky. Tak ještě rybí prsty, ale ty jsou smažené a nezdravé, navíc by je musela škola objednat formou polotovaru, ale polotovary jsou podle nové vyhlášky nepřípustné. Zmenší se porce masa. Proč? Nechápu. Je teda pravda, že některé děti určité maso nejedí. Snědí knedlík s omáčkou a plátek masa vrátí. Logická by byla možnost volby ze dvou variant. Bez masa a s masem. Pochopitelně u některých pokrmů, jako je masová směs nebo rizoto, tato bezmasá varianta nepřichází v úvahu. Děti navíc budou dostávat neslazené nápoje. Už žádný cukr, med nebo sirup. Na lehce přislazený nápoj budou mít nárok jen dvakrát do měsíce. Co teda budou vlastně pít? Asi neslazený čaj a vodu. Takže to se raději nenapijí vůbec.
Všechny moje děti byly mlsné, ale stravovaly se ve školní jídelně. Měly výběr ze tří jídel a pokaždé si nějaké vybraly a nejedly se. Sice doma vypustily nějakou kritiku, třeba, že maso bylo tvrdé, nebo maso nejedly vůbec, ale nějak to šlo. Když jsem jim šla pro oběd do nosičů, když byly nemocné, v jídelně to tak krásně vonělo, jídlo jsem i ochutnala a za mne bylo dobré, ale ony na to měly jiný názor. Já vzpomínala na svoje stravování ve školní jídelně. Obědy se koupily na celý měsíc, trhaly se papírové útržky a předávaly kuchařce u okénka. O výběru jídel se nám mohlo jen zdát, co bylo, to bylo. Rajská, plíčky, haše, krupicová kaše. Maso někdy jako podešev a jindy samá flaxa. Ale nikdo neremcal, něco jsme snědli, fastfoody nebyly, nebylo kde si spravit chutě.
Nejmlsnější z mých dětí nastoupil na střední a začal se rozplývat blahem ze školní jídelny. Byl doslova nadšený, vařili tam prý skvěle, trefili se do not mladým. Všichni studenti školní jídelnu milovali a dokonce do ní docházeli i studenti z okolních škol, pokud to časově stíhali. Ta jídelna je táhla a vůbec nikoho nenapadlo skočit si někam pro kus pizzy nebo kebab.
Nyní se ovšem na jídelny řítí pohroma a na děti bič. Jenže třeba ve všech školách děti mlsné nejsou. Jinak si to prostě nedovedu vysvětlit. Někde jsou děti tak disciplinované, že snědí, co se jim naservíruje. Měla jsem možnost navštívit jídelnu jedné pražské základní školy a jen tak ze zvědavosti jsem si přečetla vyvěšený jídelní lístek. Padlo na mne „dežaví“. Ocitla jsem se ve své školní jídelně před mnoha desítkami let. Žádný výběr jídel. Pouze jedno. A pokrmy? V tom týdnu děti konzumovaly krupicovou kaši, bramborové šišky s opečenou cibulkou a další laskominy. K tomu polévka a nápoj. Netuším, kolik strávníků si dá krupicovou kaši. Tak snad děti prvního stupně, ostatní pokrmy mi už vypadly z hlavy, ale na místě způsobily hotový děs. Snad tedy tato škola má ukázkové žáky, kteří nosy neohrnují. A když se podíváme, co bude tato škola servírovat svým dětem po novém roce, vidíme, že už jede podle nové normy. Vyřešila to ale šalamounky. Do jídeláku v některých dnech přidala oběd číslo dvě.
V úterý 7.1. naservíruje žákům červenou čočku na paprice s rýží. Stravovacím expertům zaplesá srdce. Jako druhé jídlo postavili Kuřecí čínu s rýží. Je asi jasné, co si děti vyberou.
Ve středu 8.1. asi jídelna nebude mít mnoho strávníků, personál vydechne. Podávají se široké nudle sypané mákem a cukrem. Experty by asi ranila mrtvice.
Čtvrtek zase přeje zdravé stravě. Bulgur s grilovanou zeleninou. Jenže oběd číslo jedna: Pikantní masová směs s bramboráčky. Volba je jasná.
Už jste jedli kladenskou s hrachovou kaší? Já ne. Ta bude 13.1 a bez možnosti výběru.
Nepochopím, jak tato jídelna vůbec může fungovat, když servíruje takové šmakulády. To bych snad nejedla ani já a mí tehdejší vrstevníci, kteří jsme kdysi zbaštili skoro všechno. A do toho ještě novela vyhlášky. Hromady luštěnin, ryby, neslazený čaj a jiné hlouposti naženou do fastfoodů i ty, kteří byli zatím ve svých jídelnách spokojeni. Navíc kuchařky budou bojovat s tím, jak vůbec suroviny zpracovat a vedoucí jídelen jak provoz finančně utáhnout.
Zdroj:
