Článek
Kdo skutečně zabil malou okatou Hanku se zřejmě už rodina nikdy nedozví. Případ je starý více než čtvrt století a patří k méně známým policejním pomníčkům.
Hanička žila v Libušíně poblíž Kladna, kam jezdila do školy. 30. března roku 1999 se do školy vypravila jako vždy, domů se už ale nevrátila. Zmizela cestou domů. Byla zodpovědná, měla jasně daná bezpečnostní opatření, která vždycky dodržovala. Ze školy autobusem rovnou domů, když by to nešlo, měla telefonovat a domluvit se s rodinou na dalším postupu. Věděla, že cizím lidem nesmí důvěřovat a důvěřivá ani nebyla. Byla to bystrá a chytrá dívenka. Jenže toho dne domů nepřišla. Rodiče, když zjistili, že doma dcera není, začali obvolávat všechny její kamarády a spolužáky, se kterými by se snad mohla zdržet, ale nikdo o ní nic nevěděl. Večer se tedy plni obav odebrali na policii nahlásit její pohřešování. Měli strach o to větší, protože věděli, že byla spolehlivá, nikdy se netoulala a nebyla naivní. V sedm hodin večer bylo po holčičce vyhlášeno pátrání. Druhý den matka, též jménem Hana Topinková, sdělila ČTK, že dcera byla spatřena naposledy v Kladně na rohu náměstí před budovou spořitelny a směřovala k přechodu, za nímž je zastávka MHD. Žádný řidič si ale nevybavil, že by s ním dívka ten den jela. Do tak malé vsi přitom nejezdí velký počet lidí, jsou to cestující, kteří se stále opakují a řidiči na těchto pravidelných linkách je často znají už od vidění.
Rozjelo se klasické pátrání včetně nasazení psů i vrtulníku s termovizní, které ale úspěšné nebylo. V rámci pátrání po motivu vyplynulo, že maminka byla rok předtím odvolána ministerstvem z postu ředitelky školy. Byly jí přičítány chyby v hospodaření, ale dostalo se jí velké podpory zaměstnanců školy, kteří dokonce vstoupili do stávky. Nakonec byl ustanoven nový ředitel a stávkující zaměstnanci museli školu opustit. Matka ovšem spojitost s touto svojí kauzou naprosto zavrhla. Je prostě nepravděpodobné, že by se někdo z okruhu těchto lidí chtěl takto mstít, a navíc po tak dlouhé době.
Zlom nastal po dvou dnech. Děti při hře v opuštěné cihelně v Třebichovicích nalezly tělo zavražděné Hanky. Byla zavražděna pěti bodnými ranami a střelou ráže 9 mm z perkusní zbraně. V těle se přitom nenašly při pitvě stresové hormony, což znamená, že Hanička se nebála, neměla strach a před smrtí neprožívala žádnou hrůzu. Musel jí tudíž zabít někdo, komu plně důvěřovala a nebála se ho. Musela ho znát. Sexuální motiv vraždy vyloučen nebyl, ale znásilněna nebyla.
Ačkoliv se policie velice snažila, jediným možným pachatelem se zdál jistý Karel, který žil na okraji Libušína v zahrádkářské kolonii podivínským životem. Před pěti lety se oběsila jeho žena, on zneužil svoji dceru i její kamarádku, živil se sběrem železa a občasnými brigádami. Byl to takový obecní blázen a šel prý z něj strach. Podle maminky se ho bála i Hanička, nikdy by s ním nešla, měla z něj prý panickou hrůzu.
Jenže, co když se matka mýlí, nebo vlastně mýlila? Kdo z nás může říct, že své dítě zná jako své boty? Co když ta hodná Hanička jen nechtěla trápit maminku a vyjádřila i před ní opovržení před tímto člověkem, ale v hloubi duše ho litovala a věřila mu? Nebo to byl opravdu někdo z blízkého okolí rodiny? Měla snad maminka a někoho konkrétní podezření? Musí to být strašný pocit do konce života. Představa, že někdo z mých nejbližších mi zabil mé milované dítě a já nevím, kdo to byl a musím s tím žít. Třeba se s ním denně scházím, vídám ho a hostím…
Proti tomuto podivínovi svědčily některé nepřímé důkazy. Na ručníku, který předal k vyprání své matce, byla nalezena shodná vlákna z trička zavražděné a také na jeho oděvu byly objeveny výstřelové zplodiny. U výslechů odpovídal jako pravý blázen. Takovou zbraň prý měl, ale dal ji kamarádovi. Chtěl by se nechat zastupovat prezidentem Havlem. Má patologické změny v těle. Hlasivky má spojené s přirozením.
Hrál si na blázna? Policie nenašla ani střelnou zbraň, ani vražedný nůž, přesto se stal pro policii jediným možným pachatelem. Největší záhadou hlavně pro matku je způsob, jak by tento muž, který neměl auto, mohl dcerku odvést tak daleko a nepozorovaně za bílého dne. Cesta by musela trvat pěšky nejméně hodinu a půl. Nikdo je neviděl, kamery nic nezaznamenaly. Holčička se ho prý bála a nikam by s ním nešla, natož takto daleko. Prý se ten člověk často prohrabával různými odpadky. Mohl na Hanky tělo kápnout už dříve a nést tak stopy výstřelu i vláken trička.
Podezřelý Karel šel do vazby, ze které byl zanedlouho propuštěn a odeslán do léčebny v Horních Beřkovicích. Po několika měsících byl propuštěn a změnil si jméno a začal žít novým životem v malé obci na Rakovnicku.
Měla maminka snad nějaký tip? Nikdo jiný podezřelý podle policie nebyl. Případ je nyní už promlčen.
Zdroj:
