Článek
Praha roku 1914
Případ Rudolfa Čápa patří mezi nejzáhadnější zmizení v českých zemích. A zároveň připomíná něco nepříjemného: útoky na děti nejsou výdobytkem moderní doby.
Osudné setkání
Velikonoční svátky roku 1914. Ulice Prahy jsou plné lidí, děti pobíhají volně po ulicích bez jakéhokoliv dozoru a svět se jeví bezpečnější. Realita může být jiná.
13. dubna dopoledne mířil Rudolf se svým mladším bratrem na Fidlovačku. Domů, ke své matce se vrátil pouze mladší chlapec. Starší brácha byl prý požádán neznámým mužem o pomoc s odnesením balíku na poštu. A Ruda šel, chtěl si vydělat korunu. V dnešní době by takové oslovení bylo už vrcholně podezřelé, i kdyby byla za pomoc nabídnuta mnohonásobně vyšší částka, zřejmě by se dítě zlákat nedalo. Jenže tehdy to bylo celkem běžné. Děti byly žádané o pomoc za drobnou odměnu. Pomohly a dostaly odměnu. Naprosto běžné.
Pán s vykrouceným knírkem poslal mladšího bratra obratem domů a Rudolf se chopil balíku ve žlutém papíře, který měl odnést z Vávrovy ulice na Královských Vinohradech na nádraží Františka Josefa. Tam spolu ti dva byli svědky viděni naposledy. Po modrookém blonďákovi urostlejší postavy, Rudolfovi, se poté slehla zem.
Ruda i jeho mladší bratr žili v Praze pouze s maminkou, tatínek zemřel. Vyděšená matka rychle nahlásila chlapcovo zmizení a rozjelo se pátrání.
Škůdce dětí
V té době už policie evidovala stížnosti na muže, který lákal chlapce do odlehlých míst. V novinách se objevoval jako „škůdce dětí“. Několik chlapců vypovědělo, že je muž oslovil podobným způsobem. Naposledy na konci dubna odvedl jedenáctiletého Jirku na odlehlé místo do polí, povalil ho na zem a zaútočil. Jirka utekl a vypovídal. Vše do sebe zapadalo. To byl ten nejpravděpodobnější pachatel, který nejspíš stál i za zmizením Rudolfa.
Četníci intenzívně pátrali, prověřovali podezřelé osoby a chodili od školy ke škole a vysvětlovali žákům, že je třeba ihned oznámit, pokud by je někdo dospělý někam lákal.
Zlom ve vyšetřování
Osvěta četníků přinesla své ovoce 9.5.1914. Ten den na Smíchově padl do oka delikventovi teprve devítiletý Bedřich Šusta. Chlapec dostal lákavou nabídku na odnesení balíčku na poštu za peníze. Bedřich souhlasil, ale jak šel po ulici, vzpomněl si na varování policistů, kteří byli i v jeho škole. Hned na ulici oznámil vše strážníkovi, který muže zadržel a předvedl na policejní komisařství. V zatčeném muži byl zjištěn sedmadvacetiletý Christo Ftičev, původem z Bulharska.
Při následné rekognici ho poznali ve skupině figurantů všichni napadení chlapci. Mezi sebou se neznali a domluvit se nemohli.Ftičev vše popřel.
Soud a trest: Žalář v Praze, kulka v Bulharsku
Ftičev trestnou činnost tvrdošíjně popíral, přesto byl 12. prosince 1914 na základě důkazů a svědectví odsouzen ke čtyřem letům těžkého žaláře. Bohužel se mu nepodařilo prokázat pravděpodobný únos a vraždu Rudolfa Čápa. Za to mohl dostat i trest smrti. Četníkům chyběl klíčový důkaz – chlapcovo tělo. Ftičev se k vraždě Čápa pochopitelně nedoznal a tak šel do vězení jen na čtyři roky.
Později o jeho vydání požádalo Bulharsko. Tam totiž spáchal ještě více zločinů na dětech a navíc zběhl z armády v době války. V Bulharsku byl také osud Ftičeva zpečetěn popravou zastřelením.
Případ bez oficiálního závěru
Pravděpodobný pachatel byl odsouzen, tělo Rudy čápa se nikdy nenašlo. V roce 1940 byl prohlášen za mrtvého.
Jak o tom psaly noviny
Dobový tisk nepsal otevřeně o sexuálním zneužívání v dnešním smyslu slova. Používal obraty jako „zločin proti cudnosti“ nebo „mravnostní delikt“. Přesto je z textů zřejmé, že šlo o systematické lákání dětí s pravděpodobně sexuálním motivem.
Tón článků byl varovný. Rodiče byli vyzýváni, aby děti poučili, že nemají odcházet s cizími lidmi. Policie rozesílala pátrací výzvy. Případ vyvolal obavy, ale brzy ho zastínily jiné události – především vypuknutí první světové války.
Mýtus „bezpečné minulosti“
Případ Rudolfa Čápa nabourává romantickou představu, že dříve bylo pro děti bezpečno. Ve skutečnost i před více než sto lety na děti mohlo číhat nebezpečí. Společnost o sexuálních zločinech mluvila velmi zdrženlivě a média o nich informovala pouze omezeně nebo vůbec.
Příběh Rudy je mrazivým dokladem toho, že nebezpečí pro děti není pouhým produktem internetu ani moderní společnosti. Je to temná součást lidského chování, která tu byla dávno před námi.
Zdroj:
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-zabava/32581/zmizeni-rudolfa-capa-kdo-byl-skudce-deti-ktery-desil-prahu.html
https://prazsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/praha-chlapec-zmizeni-sto-let-zahada-zneuziti-nevyreseny-pripad-20230221.html
https://kutnohorsky.denik.cz/zlociny-a-soudy/praha-chlapec-zmizeni-sto-let-zahada-zneuziti-nevyreseny-pripad-20230221.html?
