Článek
Bylo by to přece hezké, kdyby lékař měl online přehled o svých pacientech. Jenže bohužel, není tomu tak a ještě asi dlouho nebude. Rozjely se nám e-neschopenky a e-recepty, máme jako pacienti přehled o receptech, které jsme vyzvedli, pokud jsme si tedy nainstalovali aplikaci e-recept, ale doktor je stále mimo. On prostě nemá přehled o všem, co jeho pacienta potkalo. Takže pokud vás gynekolog poslal k odborníkovi přes cytologii, který shledal jakýsi problém a vystavil žádanku na konizaci děložního čípku, která byla následně provedena, tak zpětnou vazbu už ošetřující gynekolog nemá. Nemůže jí ani dohledat nikde v systému, systémy nejsou provázané. A to je problém té zanedbané digitalizace. Prostě jste jako pacientka zanedbala jakousi svoji povinnost odnést zprávu do tří dní svému ošetřujícímu lékaři. Jenže, co si budeme povídat, kdo to dnes splní? Každý je rád, že má nepříjemný zákrok za sebou a chvátá do práce, zkoumat ordinační hodiny svého lékaře, jet za ním třeba několik kilometrů a také si na ten výlet brát třeba pracovní volno, které je třeba nadělat, se nikomu nechce. A mladé by ani nenapadlo, že systém propojený není, informaci o povinnosti předání zprávy prostě pustí druhým uchem okamžitě ven.
Ještě moje maminka byla tak trénovaná, že kdyby se měla po operaci třeba plazit, tak se do tří dní do té ordinace doplazí, aby splnila to, co jí bylo dáno za úkol. Pochopitelně plazení je nadnesené, spíš požádala mne, abych zprávu odnesla, nebo poprosila někoho z rodiny, aby ji převezl k lékaři a mohla mu tu zprávu poctivě předat. Já už jsem na přenášení zpráv dost kašlala, ale zase jsem se snažila uchovávat je všechny pohromadě a v případě potřeby jsem věděla, kam sáhnout a dodat doktorovi potřebné.
A na jedné straně se střeží informační zdravotnické systémy a na straně druhé chodí všechny laboratorní výsledky vnitřní mezinemocniční poštou způsobem, že se hodí balík sesponkovaných výsledků na jakýsi pult, který je dostupný i veřejnosti a každý si může počíst, co ho zajímá. Třeba, kdo má v háji játra, protože má vysoké jaterní testy, další má tak vysoké leukocyty, určitě má leukémii, u jiného bylo prokázáno okultní krvácení a šup, hned si lidé domyslí, že má rakovinu trávícího systému. Jo, tady to jde postaru, pytle s výsledky se válí na volně přístupných místech. Ono to jde vlastně postaru všude. Zdravotnická data jsou přitom jedna z nejcennějších, jenže se hlídají a to přísně, pouze v počítačových systémech. A ty jsou velice omezené. Chybí celkový přehled, jeden lékař neví, jaké léky pacient už užívá, musí se spolehnout na informace od něho. Jenže kolikrát ani sám pacient není schopný uvést svoji medikaci a zbývá už jen krůček k tomu, aby jiný odborný lékař předepsal léky kontraindikované.
Propojení počítačových lékařských systémů je více než nutné. Se zprávami za lékařem už dnes skoro nikdo nechodí. Prostě obyčejného pacienta by ani nenapadlo, že lékař nemá dokonalý přehled o jeho zdravotním stavu, že není systém digitalizovaný a provázaný, že ošetřující lékař má dokonalý přehled o svém pacientovi opravdu jen na základě vytištěných zpráv, které pacient osobně donese do ordinace. Bohužel je to tak, stejně jako před půl stoletím.
