Článek
Kolikrát za rok je třeba mýt okna? Čtyřikrát za rok? Jednou týdně? Nebo po každém dešti? Jak často se musí vysávat? Jednou týdně? Denně? A jak dlouho? Jak často se perou vlastně záclony? Nebo myjí žaluzie? A což taková vana? Je třeba ji pokaždé vydrhnout kartáčem, nebo stačí jen osprchovat? Nebo je třeba vanu vytřít dokonce do sucha? Může se na koberec vstoupit v botách? Znáte to, něco jste zapomněli, vracíte se a strašně spěcháte. Zujete se, nebo prostě pošlapete koberec? Nebo jak třeba měníte často ubrus na stole? Denně, ač je čistý, ale prostě protože to tak má být? A což teprve praní? Víte, že existují lidé, kteří sledují, jakou vodu vypouští pračka po máchání a kvůli tomu, aby vodu mohli sledovat, mají i v dnešní době hadici vedenou volně do vany a vydrží u ní sedět hodiny a pozorovat vypouštěnou vodu? Dokud nevytéká voda naprosto čirá a bez jediné bubliny, tak na pračce stále dokola opakují máchání? Pověšení prádla pro takové hospodyně také není jednoduché. Pokud věsí prádlo na balkon, musí být pochopitelně balkon naprosto uklizený, ale hlavně musí být čisté šňůry a kolíčky. Ty se před pověšením otřou a kolíčky operou. Opravdu před každým zavěšením prádla. Nebo takové domácnosti, které si raději nepozvou nikoho na návštěvu, protože se obávají, že jejich nohy, potažmo ponožky páchnou a načichne i jejich kobereček? Některé ženy ani raději nevaří, protože každé domácí vaření znečistí kuchyň a tu je nutné dlouho uklízet. Ačkoliv mají to nejluxusnější vybavení, tak prostě do vaření nejdou. Na jednu stranu se nedivím. Každý den vysávají a mají přesně určený čas, jak dlouho mají luxovat. Vytírají podlahy a leští zrcadla. Myjí koupelny a záchody a to každý den a několikrát. Praní prádla je obřad a jeho věšení též. U nich si můžete být jisti, že se se špínou nesetkáte. Vše je na svém místě a nikdo nesmí udělat nejmenší nepořádek. Ve skříních je prádlo vyrovnané ve vzorných komíncích, srovnané třeba podle barev. V lince vyrovnané nádobí a linka je dvakrát týdně vyklizena a vymyta. Vzít si do obýváku k televizi sklenku s čajem nebo kafem je nemožné. Prostě hrnek může udělat kolečko na stolku a muselo by nastat další čištění. Někde se dokonce musí všichni osprchovat po příchodu domů a převléci do čistého. Neexistuje hrneček na lince, jen tak odložený, přestože se budete chtít napít třeba ještě za půl hodiny. Je třeba hrnek umýt, utřít, uložit a za chvíli znova vyjmout. Neexistují hromádky prádla nevyžehleného, nebo roznošeného, odloženého přes židli. Dominantní partner dá průchod své obsesi a okamžitě sjednává nápravu. Pokud mají takové rodiny děti, nesmí být nikde ani jedna hračka odložená, která není zrovna používaná. Neexistuje, aby dítě pobíhalo po bytě s jídlem, a pokud se tak stane, musí proběhnout opět úklid. Těmito úchylkami trpí většinou ženy, ale i muži. S tím rozdílem, že muži z velké většiny komandují ženy k úklidu a sami se nepodílí. Pokud obsesí trpí ženy, uklízí sice samy, ale zbytek rodiny tím neskutečně unavují. Do takové domácnosti pochopitelně nemůže přijít ani žádný domácí mazlíček. Kromě potencionálního nebezpečí ve formě parazitů a různých nečistot by i křeček znečistil celý byt svými chlupy, alespoň podle vize postiženého jedince.
Nejhorší na situaci je fakt, že nemocní lidé, které pohltila uklízecí mánie, se cítí být v právu a není síly, která by jim vysvětlila, že už nejde o běžný velice pečlivý úklid, ale obsedantně kompulsivní poruchu. Oni jsou ti správní, tak to má být, prostě uklizeno a pořádek. Všude čisto a lesk. Jenže pro mnohé to není k žití.
Zdroj:
https://www.mojezdravi.cz/psychika/deset-znamek-toho-ze-mate-obsedantne-kompulsivni-poruchu-2222.html
